Internetová služba World Wide Web vznikla původně jako prostředek ke sdílení vědeckých informací. Poté co se v 90. letech internet více rozšířil mimo akademickou sféru, dokázal zásadně změnit způsob, jakým pracují a baví se stamiliony lidí po celém světě. První návrh systému, z něhož se World Wide Web vyvinul, předložil Brit Tim Berners-Lee přesně před 25 lety, 13. března 1989.
Web se zrodil na půdě Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) se sídlem v Ženevě. V polovině roku 1980 přišel do této mezinárodní vědecké organizace jako konzultant britský softwarový inženýr Timothy Berners-Lee. Pro svou osobní potřebu tehdy naprogramoval jednoduchý elektronický katalog, přístupný odkudkoliv prostřednictvím počítačové sítě. Jednotlivé listy propojoval systém odkazů, díky nimž se daly snadno vyhledat související informace. Odtud byl jen krůček k vytvoření systému internetových stránek, mezi nimiž lze jednoduše přecházet pomocí hypertextových odkazů.
Než však ke zrodu World Wide Webu došlo, uplynulo bezmála celé desetiletí. Koncem roku 1981 totiž Bernersi-Leemu vypršel původní šestiměsíční kontrakt s CERNem, načež odešel pracovat pro firmu Image Computer Systems. Teprve po návratu do Ženevy v polovině dekády svůj někdejší nápad rozpracoval, takže jej na jaře 1989 mohl CERNu nabídnout jako řešení dlouhodobých problémů se sdílením dat mezi vědeckými týmy.
Jak se to bude jmenovat?
Spolu s Robertem Cailliauem a několika dalšími spolupracovníky navrhl Berners-Lee jazyk pro vytváření webových stránek (HyperText Markup Language, zkráceně HTML) a definoval protokol pro přenos stránek internetem (Hypertext Transfer Protocol, HTTP). Berners-Lee byl i autorem programu, jenž sloužil zároveň jako editor i prohlížeč stránek.
Když zvažoval jak program pojmenovat, napadaly ho názvy jako Mine of Information (Důl na informace) či Information Mesh (Informační spleť). Nakonec ale padla volba na WorldWideWeb (Celosvětová síť). Tento název se posléze v mírně modifikované podobě (s mezerami mezi slovy) stal označením pro celou službu, později se spíše ujal obecnější název internet.
Koncem roku 1990 byl do provozu uveden první webový server na světě. Měl adresu info.cern.ch a běžel na počítači NeXT, který v CERNu pietně uchovávají dodnes. Stránky byly čistě textové a obsahovaly návod pro zájemce o pořízení vlastního webu.
Své servery začaly záhy zřizovat evropské i americké vědecké instituce. V listopadu 1992 bylo po celém světě 26 serverů. O rok později jejich počet přesáhl pět stovek a koncem roku 1994 už jich bylo 10 tisíc kusů, přičemž se k nim připojovalo na deset milionů uživatelů. Příčinou tohoto raketového růstu bylo rozhodnutí Evropské organizace pro jaderný výzkum, která na jaře 1993 poskytla veřejnosti možnost využívat síť zcela zdarma.
Berners-Lee pracuje nadále
Novináři se Bernerse-Leeho v minulosti opakovaně ptali, zda nelituje rozhodnutí poskytnout web uživatelům bezplatně. Vždy se jim přitom dostalo negativní odpovědi. V interview z října 2009 Berners-Lee napůl v žertu prohlásil, že zpětné lituje jen jedné věci, totiž rozhodnutí použít dvojité lomítko pro oddělení názvu protokolu od domény webu v adresách webových stránek. Věcně vzato to nebylo nezbytné a někteří uživatelé si na to prý později stěžovali. Obligátní formulku http:// ale dnes už stejně většina prohlížečů doplňuje do adresního řádku automaticky.
Za svůj přínos světu informačních technologií byl Timothy Berners-Lee mnohokrát oceněn, a v roce 2004 jej britská královna dokonce povýšila do šlechtického stavu. Práci na rozvoji webu se věnuje dodnes, ať už coby vysokoškolský profesor, nebo jako předseda organizace World Wide Web Consortium (W3C), která definuje nové a rozvíjí stávající technické standardy webu. Berners-Lee je rovněž znám jako otec myšlenky takzvaného sémantického webu, na němž nebudou informace uloženy a strukturovány nahodile, jako dnes, nýbrž podle standardizovaných pravidel usnadňujících jejich vyhledání a zpracování.
Jak se rodil internet
1962 - Vznikl projekt počítačového výzkumu americké agentury ARPA, který financovalo ministerstvo obrany USA.
1969 - Do provozu byla uvedena experimentální síť ARPANET, považovaná za předchůdce internetu. První přenos informací se uskutečnil na konci října 1969, provoz sítě ARPANET byl ukončen v roce 1990.
13. března 1989 - Brit Tim Berners-Lee vytvořil pro CERN první návrh informačního systému, z něhož se vyvinul World Wide Web, tedy systém vzájemně propojených dokumentů umístěných kdekoliv v síti internet.
1993 - V USA zpřístupněn první masově používaný prohlížeč Mosaic. CERN uvolnil patent na systém sdílení informací pomocí webových stránek provázaných hypertextovými odkazy (www), takže ho mohli začít zdarma využívat zájemci z celého světa.
1994 - Vytvořen prohlížeč Netscape Navigator, vyhledávač Yahoo! či internetový obchod Amazon.com. Na internet se připojila Čína, americký Bílý dům zprovoznil stránku www.whitehouse.gov.
1995 - První internetové spojení v Africe, Microsoft zprovoznil prohlížeč Internet Explorer, spuštěna internetová aukční síň eBay. Na světě bylo 16 milionů uživatelů internetu, tedy asi 0,4 procenta populace.
1996 - Finská firma Nokia představila první mobilní telefon s připojením na internet, vznikl program ICQ umožňující odesílání a přijímání zpráv v reálném čase.
1998 - Byla založena mezinárodní nezisková organizace Internetové sdružení pro přidělování jmen a čísel (ICANN), jejímž jedním z úkolů je mimo jiné přidělování a správa doménových jmen a IP adres. Založen vyhledávač Google.
2000 - Agresivní počítačový virus s názvem ILOVEYOU, šířený elektronickou poštou, zaplavil celý svět: postiženy byly miliony počítačů a systémů, mnoho podniků bylo nuceno zavřít e-mailové servery.
2001 - Vznikla Wikipedia, největší neplacená internetová encyklopedie, na jejíž tvorbě se podílejí dobrovolníci. Kvůli porušování autorských práv byla uzavřena soudem v USA bezplatná služba Napster, která umožňovala sdílení hudby mezi uživateli internetu. Založena sociální síť Facebook.
2005 - Internet používala miliarda lidí na světě.
2006 - Počet internetových stránek překonal hranici 100 milionů, otevřena sociální síť zaměřená na mikroblogy Twitter.
2007 - Estonsko organizovalo první volby online.
2012 - Facebook překonal miliardu uživatelů, americké vozítko Curiosity se na povrchu Marsu připojilo do mobilní sociální sítě Foursquare. Snaha části zemí prosadit celosvětový vládní dohled nad internetem skončila fiaskem – pro bylo 89 zemí, zatímco 55 dalších (mimo jiné USA, Británie, Francie či Česko) bylo proti omezení svobody internetu.
2013 - Internet používá 40 procent populace světa, tedy na 2,7 miliardy lidí. Čínština překonala angličtinu v pozici nejužívanějšího jazyka internetu.
