Jaroslav Dietl si jako divadelní dramatik získal velký divácký ohlas už svou jevištní prvotinou "Nepokojné hody svaté Kateřiny" (1959). A věřte nevěřte, že naše ochotnické divadlo v Židlochovicích, kde také již čtyři roky působím, uvedlo letos tuto komedii po čtyřiceti pěti letech znovu na divadelní prkna.
Paní Magdalena Dietlová se záhadně o našem představení dozvěděla a projevila přání, navštívit naše město a zámek, ke kterému má vztah přes svého otce. Byl odborníkem na bonifikaci pozemků a nějaký čas měl kdysi v našem zámku kancelář.
Byla to pro nás velká výzva,všechno musí klapnout nejen na mnoha zkouškách, ale na samotném představení, jehož datum bylo stanoveno na 17. května 2014. Paní Magdalena přijela se svojí rodinou včetně malé vnučky, nejprve byla přijata starostou města, poté si prohlédla zámek a v 18,00 hodin usedla v první řadě vedle ostatních hostů a návštěvníků představení.
Všichni jsme měli trému, nakukovali jsme dírkou v oponě a byli v očekávání, jak vše dopadne. Po představení jsme se všichni shodli na tom, že to byla naše nejzdařilejší repríza, protože se nesla v takovém zvláštním duchu. Byla to pocta Jaroslavu Dietlovi k jeho nedožitým 85. narozeninám.
Po "děkovačce " a dlouhém potlesku jsme mohli sejít pozdravit se s návštěvníky. Moje první cesta vedla k paní Magdaleně Dietlové, byla jsem napjatá co mi poví a co řeknu já? Krásně se na mě usmála a řekla: "Byli jste úžasní!" Takovou pochvalu nedostáváme ani od našeho pana režiséra.
Pak následovala družná debata, fotografování a křest knihy 130 let Židlochovického ochotnického divadla. Vyprávění paní Magdalény i herců, kteří před mnoha léty hráli v této hře jako profesionální herci v Brně bylo velmi emocionální a zajímavé.
Zeptala jsem se, jakým způsobem mohu fotografie ze společného večera paní Magdaléně doručit. Ochotně mi dala svoji vizitku a řekla, že vše mohu poslat emailem. Po návratu domů jsem byla tak plna neopakovatelných dojmů, že mi to nedalo spát. Stáhla jsem fotografie do svého PC a ještě nad ránem jsem ty nejzdařilejší paní Magdaleně odeslala s krátkým textem, kde jsem se také nezapomněla zmínit o módní přehlídce našich "zralých modelek " na Černém mostě. Včera pozdě večer mi s překvapením přišla odpověď , kterou si dovoluji tady citovat:
Mila Zdenicko,
Dekuji za krasne fotky a jeste hezci slova...
Ten vecer byl pro me hodne emocionalni, patril vlastne Jaroslavovi... jen ja vim, jak uzasne by se bavil...
Vyridte prosim jeste jednou moje podekovani vsem clenum souboru, uz dlouho jsem se tak nenasmala...vazim si jejich skveleho vykonu, zvlast proto, ze to usili a cas venovali jen kvuli dvema vecerum...hrali jste s elanem a s chuti, proto jste vsichni byli tak presvedcivi...
Drzim vam palec, at se prehlidka s Honzou Musilem podari a obecenstvo at vam poradne zatleska...
Moc vam gratuluji..., mejte se krasne,
Magdalena.
Mezi všemi mými emaily je tento nejvzácnější, označila jsem si ho červeně a také nikdy ho nesmažu. Je to velké pohlazení na duši a neocenitelná odměna pro obyčejnou ženu jako jsem já i mé herecké kolegy. Myslím, že jsme se neviděly naposledy a to je krásný pocit.
Chtěla jsem se aspoň ve zkratce o zážitky z našeho setkání podělit i s Vámi.