Vzpomínáte na socialistické výjezdní
doložky? To tedy bylo (ne)cestování!

Vzpomínáte na socialistické výjezdní
doložky? To tedy bylo (ne)cestování!

4. 12. 2014

Dnes už ne každý ví, že k cestám do kapitalistické ciziny (i do Jugoslávie) bylo za minulého režimu nutno pas opatřit takzvanou výjezdní doložkou. Tedy v podstatě zvláštním povolením k výjezdu, které obsahovalo údaje o tom, pro které státy, na kolik cest a na jak dlouho platí. Tuto "propustku" udělovalo ministerstvo vnitra na základě politických kritérií.

Před 25 lety, přesně 4. prosince 1989, se lidé v Československu mohli konečně nadechnout a společně s pádem totalitního režimu se jim otevřela možnost svobodného cestování. Doložky byly zrušeny a k vycestování na Západ již stačil pouze platný pas.

Většina západních zemí brzy zavedla s naší republikou bezvízový styk, takže při namátkové kontrole na hranicích bylo nutné jen prokázat minimální stanovenou částku peněz v příslušné měně.

Jen do "vybraných" zemí

Před listopadem 1989 mohli občané Československa na cestovní pas vycestovat pouze do některých socialistických zemí. Jezdilo se na dovolenou do Bulharska, Maďarska či do východního Německa, tehdejší NDR. Do Lipska nebo do Drážďan, ale i do Polska směřovaly také časté a populární nákupní víkendové výlety.

Do Sovětského svazu už bylo potřeba pozvání a většinou se tam jezdilo jen na kolektivní, organizované zájezdy. Trasa takového zájezdu byla pevně stanovena a jakékoli odchýlení hrozilo velkými komplikacemi s tamními úřady. Týkalo se to hlavně neplánovaných návštěv zaostalého sovětského velkova.

Ty můžeš, ale ty jsi nespolehlivý

Cesty na Západ znepříjemňoval režim občanům řadou kroků, které začínaly zkoumáním, komu pas vydat a komu ho odepřít nebo i zabavit. První podmínkou byla žádost Státní bance československé o takzvaný devizový příslib, což byla jediná oficiální možnost jak získat cizí měnu, i když jen v malém množství. O žádostech, patřičně doporučených od zaměstnavatele, školy či národního výboru, se rozhodovalo na stranických sekretariátech každý rok do konce března. Pokud měl někdo známé nebo příbuzné v západních zemích, mohlo příslib nahradit pozvání s tím, že cizinec v bance složil pro pozvaného částku podle délky pobytu. 

S příslibem a výpisem z trestního rejstříku se pak žádalo o rozhodující výjezdní doložku. Žádost po podrobném kádrování opět musel "posvětit" zaměstnavatel, včetně organizace KSČ a zvláštního oddělení, u studujících škola a SSM, u ostatních národní výbor. S doložkou se poté žádalo o turistické vízum.

Lidé s politickým škraloupem měli vesměs automaticky smůlu. Ani všechny náležitosti nebyly zárukou, že člověk vycestuje. Stačilo, když pracovník zvláštního oddělení na pracovišti zjistil, že má moc uklizený stůl a prázdné šuplíky a pojal podezření, že dotyčný chce utéct. Nevrátit se z ciziny ve stanovený čas pak znamenalo zahájení trestního řízení pro trestný čin opuštění republiky.

Výjezdní doložka byla třeba i do socialistické, ale politicky nepříliš spolehlivé Jugoslávie, která byla vždy jednou z nejoblíbenějších destinací československých občanů.

ČSSR socialismus
Autor: Redakce
Hodnocení:
(1 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dagmar Vávrová
Tehdejší kádrování otevíralo prostor i pro korupci, protože někteří známí získali devizový příslib za větší "pozornosti" - nechtěli tu "slevu" na devizy zadarmo. Ostatně tak to bohužel funguje na jiných úřadech dodnes. Naštěstí můžeme vyjet kam chceme, když na ale to máme. Třeba do Austrálie.
Zdeněk Horenský
I po roce 1989 to zpočátku nebylo ideální někam na západ cestovat. Šlo i o tu povinnou finanční hotovost. Při jedné z cest s kolegou do Švýcarska nás uniformovaný elegán na švýcarských hranicích požádal o předložení peněz. Měli jsme nějaké marky, pár dolarů, nic moc, ale na krátký pobyt to mělo stačit. Moc se mu to nezdálo, ptal se jak dlouho se tam hodláme zdržet a nakonec řekl, že je to málo. Vzpomněl jsem si, jak v TV u nás říkali, že česká koruna se stala volně směnitelnou. Vytáhl jsem tedy ještě 1000 korun. Pohrdavě se na ně podíval a pravil: Tschechische Geld kein Geld.
Zdeněk Horenský
Vzpomínám a vždy jsem vnitřně zuřil a nemohl to dát najevo. Pokusil jsem se to ostatně několikrát ztvárnit i zde na i60 = Přes hranice v roce 1969, Jak jedno potvrzení zmařilo cestu do NSR, Dotazník k pobytu v kapitalistické cizině, Trampoty s digitálkami atd. Když už to šlo na pozvání a poslání peněz v roce 1988, naše desetiletá dcera jela poprvé do Rakouska a byla v šoku z průjezdu přes koridor s ostnatými dráty, neboť ve škole se učili, že ostnatými dráty bývaly obehnány koncentrační tábory a vězení a ptala se jestli také doma žijeme ve vězení. Každý přejezd hranic byl pro nás ponižující. Netočí se o tom filmy, děti ve školách se o tom neučí. Vůbec je zasklíváno celé období našich novodobých dějin. Jako posluchač U3V jsem shlédl v Brně v univerzitním kině Scala tři části filmu Hořící keř, vždy doplněno o účast některého z autorů, scénárista, historik, producent - všem doporučuji a jen více takových a podobných filmů. Polská režisérka Agnieszka Holland, dle scénáristy k natočení nenašli žádného vhodného českého režiséra.
Zuzana Pivcová
Když se po listopadu začalo jezdit ven, tak při výjezdu do Spolkové republiky musel občan na hranicích (nevím, zda pokaždé) ukázat celníkovi stanovenou minimální částku, tedy, kolik marek má na pobyt, asi aby tam nežebral či nekradl. Já jsem jela v květnu 1990 tehdy na pozvání na konferenci, a to nočním rychlíkem z Prahy do Stuttgartu. Seděli jsme v kupé 2 lidé, se mnou cizinec odhadem někde z Rumunska nebo odněkud z Balkánu, nevím. Celníkovi jsem musela ukázat peníze, a to před tím mužem. Pak jsem se klepala strachy, že mě následně okrade. naštěstí se to nestalo, ale byla to velmi nevhodná kontrola.
Hana Rypáčková
Na to ponižování nelze zapomenout.První při žádosti o výjezd a měnu, na hranicích a po návratu na výslech s kým jsme se setkali a vyhrožování svědky. Vnoučata si neuvědomují, jak je to dnes snadné.Trochu jim zatrne, když jejich medvídek projíždí tunelem při kontrole.
Olga Štolbová
Jak bych se nepamatovala. Jednou jsem, vlastní blbostí, zapomněla v peněžence třicet marek navíc, za drahé peníze jsem je koupila, na hranicích mi je vzali. Ještě jsem dostala pokutu dva tisíce.
Jana Slavíková
Větu "neslučuje se se zájmy Československé socialistické republiky, aby vám byl povolen výjezd do Jugoslávie" asi do smrti nezapomenu! Takže podnikové zájezdy do Sozopolu, nákupní do NDR (na dveřích obchodů cedule "Mandle Čechům neprodáváme), později s dětmi do NSR (emigroval tam můj otec) a traumatizující zážitek mého syna, když viděl u první závory vojáka s OPRAVDICKÝM samopalem, nemluvil skoro hodinu. Dnes jsou to "veselé historky z natáčení", ale tehdy to bylo deprimující.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.