Vzpomínky na zimu našeho mládí

Vzpomínky na zimu našeho mládí

30. 12. 2014

Zima zamkla náš rybník ledovým klíčem, stromům nasadila sněhové čepice, pole a louky zakryla bílou peřinou. Obcházíme s Bertíkem svá oblíbená místa. Občas se brodíme v závějích, to tam, kde má vítr volný průchod a nic mu nebrání, aby ukázal svoji sílu.

Při tomto zdolávání sněhových bariér se mi vybavily vzpomínky na moje dětská léta. Je to již opravdu dávno, ale stále vidím, jak jsme jako malé děti musely cestou do školy také často překonávat sněhové závěje. S tím velkým rozdílem, nebyla to zábava, ale nutnost. Bydlela jsem na vesnici, škola vzdálená asi kilometr. Nikde nejezdily žádné prohrnovače, takže nezbývalo nic jiného, nežli se brodit a brodit. Všichni z vás si jistě vzpomínáte, co jsme měly jako děti za oblečení. Samozřejmě žádné nepromokavé, impregnované, tak jak je tomu dnes, ale převážně tepláky. Takové ty tlusté, se širokými nohavicemi, dole na gumu a o obutí ani nemluvím. Takže, když jsme konečně dorazily do třídy, visely na nás ohromné sněhové koule, které, ač jsme se je snažily setřást, držely se tepláků jako přilepené. Aby po chvilce, díky tomu, že pan učitel zatopil již ráno ve velkých kamnech, začaly pomalu roztávat. A bylo to, seděly jsme namačkané okolo kamen, nohy natažené co nejblíže a snažily se usušit tu zcela promočenou teplákovinu.

V těchto dnech jsme se vlastně skoro neučily. Pan učitel nám většinou jen něco vyprávěl a vůbec se nezlobil, když někteří z nás vlivem vyčerpání a tepla usnuly. Po vyučování, cestou domů jsme si naopak závějí užívaly, takže jsme domů často dorazily jako sněhuláci. To pak bylo lamentování, maminka nám, mně i mojí sestře, neměla kolikrát dát co na převlečení, tak jsme skončily obě v kuchyni na peci. Tam se nám to ale ohromně líbilo. Teploučko, pozorovaly jsme odtud většinou naší babičku jak v kuchyni hospodaří. Když jsme se nudily, objížděly jsme nasliněnými prsty kachlíky na peci a sledovaly, jak se tvoří bubliny, které rychle usychaly. Často jsme ale usnuly a spaly až do pozdního odpoledne.

Náš dům byl bývalá hospoda, jako ložnice nám sloužila tzv. šenkovna. Ohromná místnost, směrem na severní stranu a tudíž pořádně a to i v létě, studená. Přestože tatínek v této ratejně každý den v zimě zatopil v piliňákových kamnech, nestačila se dosti vyhřát. Maminka vždy večer přenesla do kuchyně všechny peřiny a rozložila je, kde se dalo. Na peci se již od rána hřálo několik cihel, ty večer, těsně před spaním zabalila do hadrů a vložila do postelí. Díky těmto opatřením se dalo v šenkovně přežít. Ovšem, při velkých mrazech, jsme se ráno budili všichni s jinovatkou na peřinách,i na vlasech. Často nám dětem, proto maminka balila hlavy do šátků, abychom nenastydly. Vylézt z takového pelíšku, kde pod ohromnou duchnou bylo přeci jen teplo, se nám nechtělo. Jen v neděli, kdy jsme nemusely brzo vstávat, jsme tento problém neměly.

To již byla totiž v kuchyni od rána pěkně rozehřáta ta kachlová pec, tak nás přivítalo nádherné teploučko. Zalezly jsme ještě chvilku na kanape pod oknem, nežli nám babička uchystala snídani. V zamrzlých oknech jsme vyškrábaly, nebo dechem vytvořily, takové malé otvory a pozorovaly , co se děje na dvoře. Tatínek zapřahal koně do saní, maminka ještě něco poklízela ve chlévě a po snidani jsme všichni společně vyjeli do kostela. TO byla jízda. Zachumláni v dekách, za zvuku rolniček jsme dorazili až k faře.Při představě zpáteční cesty, kterou jsme my, obě holky,zbožňovaly, jsme přetrpěly i nedělní kázání.

Přesto, že toto je opravdu hodně a hodně dávno, při tomto vzpomínání pociťuji takový zvláštní pocit. Pocit klidu, štěstí a možná i trochu lítosti, že dnešní děti by tento náš způsob tehdejšího života asi těžko chápaly.

 

Můj příběh zima
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Švancarová
Nádherné,krásné a to video.....a fotky..
VANDA Blaškovič
Oznamuji všem, že jsem závratnou rychlostí dostala od Bertíků ilustraci i s věnováním...děkuji velice, klaním se a dávám do fotografií na profil.
VANDA Blaškovič
Eviko ahoj, tak Tys nám zamlčela žes z rodu Aloise Jiráska - Zapadlí vlastenci ..!?? To se ti to potom píše !! chi chi....a mne okouzlily i Tvoje ilustrace, prodáš jednu? Tu duchnu s nočníčkem...:)) Krásné naše spisovatelko a malířko !! Jen tak dále do finále...ale Bertík moc neposlouchá, viď ??!!...:))) p.s. nemůžu jen chválit, chápeš...
Eva Mužíková
Jak jsou si naše vzpomínky podobné... děkuji za vaše příspěvky.
Marie Magdalena Klosová
V našem městském bytě se do konce 50.let také topilo jen v kuchyni.Ve velkých kachlových kamnech v pokoji se topilo jen o Vánocích.Jinak tam bylo často mrazivo.Nicméně jsem denně musela cvičit 20 min.na klavír,déle se to ani nedalo vydržet.A na hlavě jsem měla čepici.Ale to je proti podmínkám ve vzpomínkách paní Evy úplný komfort.
Hana Rypáčková
Bertíkovo radostné dovádění znásobuje i mou radost ze sněhu.Ani ve městě jsme v bytě neměli všude teplo...A ráno se vstávalo do chladna.Na tahaly jsme si se sestrou spodní prádlo pod peřinu a zahřívaly je.Nemám ráda přetopíno.V paneláku vůbec neotvíráme ventily,ale stačí trubky na zdi..Boule na packách má už zase pes, někdy ho musím vzít a odnést, ani nemůže jít.
Alena Vávrová
Ještě dopisuji. Pustila jsem si video s Bertíkem. Přesně takhle dováděla na louce moje Dituška. Cítila pod sněhem hraboše. I naši dva noví pejsci v rodině jsou ze sněhu nadšení.
Alena Vávrová
Do školy jsme to měly naštěstí jen kousek, ale ty nacucané tepláky a tatranky po příchodu domů ze zimních radovánek pamatuji také. Jakož i spaní v ledárně. Ložnice našeho bytu sousedila s nevytápěným objektem hasičárny. O svůj tepelný komfort jsme se musely jako děti postarat samy - dát si zavčas u kuchyňských klubek nahřát cihlu nebo střešní tašku. Zabalenou do hadru ji v loži pod peřinou několikrát přemístit. Nejhorší to bylo po sobotním koupání. Koupelna s WC se v zimě taktéž nedala vytopit - byla nad vstupní chodbou do domu. Později každodenní "natloukání" patron do piliňáku, který ale místnost stejně nevytopil. Jelikož jsme jako děti nic jiného nepoznaly, nevadilo nám to.
Zoja Sedláčková
Tak to je úplně pohádková vzpomínka. Také pamatuji zimy se sněhem i v Praze. Se spaním jsme to měli podobné. V ložnici nebyla kamna vůbec, babička vždy večer na chvíli otevřela dveře z kuchyně, aby nám "zavlažila". Do postele jsme dostávali gumovou lahev s horkou vodou a jinovatku ráno na peřině jsme měli dost často. Ten úprk do teplé kuchyně si také jasně vybavuji. A odhrabávání sněhu před odchodem do školy okolo naší rohové zahrady. Nejhorší bylo pumpování vody na dvoře. Voda byla spuštěná, aby nezamrzala, tak se muselo snad dvacetkrát zapumpovat než začala téct. A já jsem se tak otužila, že spaní v teple mi nedělá dobře dodnes. V ložnici mám i tady jen bubínek protažený od krbových kamen a teď večer maximálně 15.
Eva Balúchová
Při čtení tvého článku se mě vybavila naše ložnice z mládí.Kamna přestaly hřát v 10h a pak,jak píše Alena, jsme se musely starat svým teplem.:-) Jezdila k nám má kamarádka z města a ještě teď vzpomíná na naši zimu v ložnici.Jinak ale bylo všechno ostatní fajn. A ještě jsem si něco uvědomila.Že byl jiný vztah učitel a žáci.U nás byla dvojtřídka a bylo to takové nějaké milé,kamarádské,ale s respektem.Že by nostalgie?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.