Zas jeden krásný, ale prázdný večer je tu
Ilustrační foto: pixabay.com

Zas jeden krásný, ale prázdný večer je tu

23. 1. 2016

Dlouhé zimní večery jsou. Večery na zbytečně dlouhé přemýšlení, anebo na překrásně dlouhé milovaní. Z obojího mnohdy hlava bolí, jenže jednou je to proto, že zbytečné starosti si hlavou proháníš, u druhého to je jen proto, že málo spánku bylo. Prvé na škodu je, druhé pro sladkost je. Jedno ničí zdraví, druhé všelékem je. Jen smutné je, že prvé neovlivníš, protože samota bolí, druhé zas na jiném záleží. Problémy obojího vyléčí sladká pusa. U jednoho to konec je, u druhého krásný začátek.

Když samota ovládne život, na obloze těžké černé mraky se zjeví. Když objeví se úsměv druhého, tu náhle rozzáří se sluníčko na životním nebi. Pak šťasten je ten, koho hlava bolí z nevyspalých nocí.

Vím, že blázen jsem, který sní a sní. To se tak už romantikům stává. Vím, že realita je jaksi jiná než sny věčného puberťáka. Ale zas mám šanci, že občas se mezi těmi mraky životními občas rozzáří sluníčka svit.

Říká se, že každý tvůrce svého štěstí. Není to však pravda. Každý z nás smrtelníků jen přispíváme troškou do mlýna, který náš život přemílá. Každý zapadne do soukolí celé společnosti. Vše je jak vír, který vtahuje a je jen malá naděje, že proud tě vyhodí na pustý ostrov. A chceme to vůbec? Těžko. Zas spěcháme do té společnosti, do civilizace, která nás sice ničí, ale bez ní nedokážeme být.

Je to stejné jako soužití muže a ženy. Bez sebe žít neumí, vždy znovu a znovu se pokouší oba o soužití, nikdy však nevyřeší ten věčný boj. Ale bez něj by byl život nuda. Tahle je to jak na mořském příboji. Vysoké vlny vynesou tě na břeh, aby tě v zápětí spláchly zpět do hlubin. Zas a znovu do nekonečna se vracíme na pěnivých vlnách života k vytouženému břehu společného soužití.

 

Asi jak blázen ti připadám, tak promiň. Promiň tyhle dopisy. Někdy se potřebujeme každý z nás vypovídat, každý občas potřebuje vrbu svou, která málokdy odpoví, přesto neustále poslouchá. Slova ji neublíží a ona sama svým šuměním jen duši hladí. P.

vztahy a sex život
Autor: petr stejskal
Hodnocení:
(4.7 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
petr stejskal
zase jsem něco zoral. Ale jen jsem chtěl říci,že jsem se trošku vrátil do diskuze dole. Konečně jsem pochopil tu paní dole. Vůbec neví o čem mluví. tak jk ostatní pochopili,každý občas potřebujeme tu svoji vrbu a podělit se o svou dušičku. A jako většinou,určitá anonymita pomůže. Může podat ruku,uvolnit. A komu to vadí, tak nemusí číst,přece to není povinné.
petr stejskal
TAK JSEM SE VRÁTIL ZPĚT NA
Alena Várošová
Jemináčku paní Novotná,asi jste to nepochopila,nebo nakonec já?Já jsem 100 let vdaná a svůj život nechci měnit,jen jsem napsala svůj názor a přála bych každému,aby nezůstával sám a pan Petr si snad má svůj rozum.Děti mají svůj život a otce už zas tak nepotřebují. Hodně štěstí.
Zuzana Pivcová
Myslím, že Petr v samém závěru dost dobře vyjádřil své přání - svěřit se vrbě, která třeba z nějakého důvodu nepomůže, ale vyslechne. Přece napsat, že někomu rozumím, vnímám situaci stejně, to může i žena zadaná, která nehledá vztah, opravdu nechce nic měnit, jen pohladit a povzbudit jiného Člověka. Je dost nespravedlivé a drsné nazvat to kecy. Jsem ráda, Petře, že ani Vy jste to tak nepojal.
petr stejskal
Děkuji za jiný pohled na svět. Sice nevím jaké kecy,ale prosím,každý má právo na svůj pohled.
Dana Novotná
To je tedy krásné.!!! Všechny rozumíte, ale kromě Aleny žádná nemáte zájem.!! Tak vám to asi vyhovuje tak , jak to je. A když nechcete nic měnit, tak proč ty keci???!!!!
Alena Várošová
Když si muž netroufá,vezme opratě do rukou sebevědomá žena.Sebevědomí mám na rozdávání,ale pravdu říkám,tak to bych nedala. Přeji Vám,ať Vám to vyjde a nejste sám se svými pocity a najdete tu pravou vrbu.
Helena Hejduková
Vážený pane Petře, zaujal mne nadpis Vašeho článku do té míry, že jsem si ho přečetla a dokonce i několikrát. A přečetla i ty Vaše ostatní. Nenapíši Vám, že Vás chápu nebo Vám rozumím. Nabízím pomocnou ruku, Vašimi slovy vrbu, která, když budete o to stát i promluví. ne ale tady, protože to, co bych Vám chtěla napsat, není pro jiné oči. Máte-li zájem napište na ekohel@email.cz
Eva Mužíková
Není v mé moci, zavit Tě samoty, naplnit Tvou duši štěstím po kterém toužíš, proto Ti Petře posílám alespoň upřímné políbení. Moc Ti rozumím....
Marie Seitlová
Proč blázen, jen máte smutek na duši. Snad bude líp, ale rozumím Vám.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.