Mladí mění zaměstnání po roce, starší jsou často v jednom celý život
Ilustrační foto: Ingimage

Mladí mění zaměstnání po roce, starší jsou často v jednom celý život

12. 10. 2021

Job hopping. Tak se říká trendu, který se stal pro mladé lidi běžný. Znamená častou změnu zaměstnání. Tedy přesný opak toho, co bylo běžné pro generaci současných seniorů. Ti se v mládí zpravidla snažili získat místo, které se stane jistotou na celý život.

Job hopping se dá přeložit jako pracovní přeskakování. Někdo to považuje za nestálost a neschopnost udržet si stálé pracovní místo, někdo za perfektní získávání nových zkušeností. Vyznavači job hoppingu často argumentují větou: Nebudu dělat něco, co mě nebaví.

V posledních letech na toto téma proběhlo několik průzkumů. Vyplynulo z nich, že téměř polovina mladých lidí, to znamená lidí ve věku do plus minus třicet let, považuje za nesmysl zůstávat v jedné firmě déle než rok. Mezi osmnáctiletými je až sedmdesát čtyři procent těch, kteří si myslí, že by se zaměstnání mělo měnit po roce. Téměř třetina mladých lidí uvedla, že plánuje za svou pracovní kariéru vystřídat okolo deseti pracovních pozic.

Jenže někteří personalisté jsou naopak toho názoru, že když se uchází o práci třicetiletý člověk a má v životopise, že vystřídal osm různých míst, je to divné, zejména, pokud jde o pozice v různých, často odlišných oborech. Může to svědčit o tom, že jaksi neví, co chce a nikde se neosvědčil. Ovšem záleží samozřejmě na úhlu pohledu.

Jev má i odlišnou stránku. Mnozí lidé vyššího věku se naopak bojí zkusit zaměstnání změnit, protože mají obavy, že už o ně nebude zájem. A tak setrvávají v nevyhovujícím, trápí se a přestože by třeba jinde měli co nabídnout, přestanou si časem věřit.

„U lidí ve věku osmnáct až třicet čtyři let se míra fluktuace pohybuje na hranici třicet procent, u lidí ve věku nad padesát pět let je to pouze deset procent. I když starší lidé někdy mají v práci objektivně horší podmínky, stěžují si méně než jejich mladí kolegové a jsou schopni ledacos vydržet,“ říká Tomáš Ervín Dombrovský, analytik společnosti LMC, která dlouhodobě sleduje situaci na trhu práce.

„Je to začarovaný kruh. Starší zaměstnanci se smíří s ne zcela příznivými podmínkami, někdy jsou loajální z donucení, kvůli svých obav, že lepší místo nenajdou. Tím pádem o ně zaměstnavatel nejeví zájem, nepečuje o ně, bere je jako samozřejmost. Takže počet lidí, kteří dosáhnou úspěšné změny zaměstnání a tím v drtivé většině i zlepšení podmínek, je nepřímo úměrný věku,“ vysvětluje analytik.

Jinými slovy, pětadvacetiletý mladík má šanci získat lepší a lépe placené místo, než padesátník, který toho třeba umí více, jen se bojí zariskovat, zkusit hledat práci nebo projevit nespokojenost v té stávající.

Společnost LMC před časem dělala průzkum mezi personalisty. Ti se shodli, že věk při výběru uchazečů o práci nemá hrát roli, ale zároveň polovina z nich uvedla, že se při čtení životopisů kandidátvů hned dívají na  jejich datum narození. Právě to je podle analýzy jedním z důvodů, proč lidé ve věku padesát až šedesát čtyři let tak těžce hledají novou práci.

Podobnou zkušenost nedávno udělali v jednom vydavatelství. Do redakce jednoho z tamních časopisů nastoupily dvě pětadvacetileté slečny. Začínaly s pomocnými pracemi, psaly krátké servisní články. Po roce se jedna z nich vypracovala tak, že ji vedení svěřilo velké rozhovory v prestižním časopise, který patří do portfolia vydavatelství, další se stala manažerkou, která dostala na starost rozjezd internetového projektu. Po dalším roce obě daly výpověď a odešly do jiného vydavatelství. Když se loučily s kolegy, došlo na zajímavou debatu.

„Tak já tady dělám dvacet pět let a nikdo mi žádný rozvoj nenabídl. Tobě už po roce svěřili budování celého nového projektu a stejně se na to po čase vykašleš a jde na lepší. No jo, ty se umíš otáčet,“ řekl jednapadesátiletý kolega.

„Jak to myslíš, že se umím otáčet?“
„No že jsi mladá, hezká...“
„Jak to s tím souvisí?“
„Tak se nezlob, já to nemyslel špatně...“
„Proč jsi neřekl, že máš zájem na novém projektu pracovat?“ reagovala druhá ze slečen.
„Tak to jsem neměl.“
„No tak o co ti jde? My si o zajímavější práci řekly. Nebudeme dělat něco, co nás nebaví.“
„Nepracujeme proto, abychom se bavili, ale abych se uživili.“
„Ne, my si hledáme práci, která nás bude naplňovat a chceme jich poznat co nejvíce.“

Přítomní se pak rozdělili na dvě poloviny. Jedna tvrdila, že mladé ženy mají pravdu, druhá, že jde o nezodpovědné holky, které nemusí živit rodiny a tudíž si zatím nemusí vážit zaměstnání.

Každopádně jde o téma, které rozděluje generace, ale ve skutečnosti o příležitost, kdy by se generace mohly navzájem obohatit.

Ti, kteří vyznávají job hopping, od těch, které život naučil tvrdě pracovat a sázet na jistotu. A naopak, vyznavači jistoty by od skokanů mohli získat trochu odvahy, sebedůvěry a rozletu.

práce
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jindřich Berka
Dobrý den, jsem konzervativní. Polovinu života jsem pracoval v jednom podniku v úzké profesi, kterou jsem jako státní úředník druhou polovinu kontroloval. Myslím si, že člověk by si měl vybrat práci, co ho baví a aby mu vyhovoval kolektiv, protože není nic ohavnější chodit do práce, kam se mi nechce. Myslím si, že personalisté možná zjistí schopnosti pro danou práci, ale jeho volní vlastnosti posoudí pouze jeho nadřízený!!! Proč? Lidé se odjakživa přibírají hlavně podle sympatií nikoliv výkonu či schopností. Zaměstnavatel by si měl každého zaměstnance vážit a dát mu to najevo. Lidi totiž nejsou.. Jindra
František Klapal
Jo tak toto je pravda. Já také měnil své zaměstnání snad jen 3x během celého života. To moje starší dcera, ta je pravý opak. Teď momentálně je zrovna bez práce. Nedávno mi ale posílala že se jí povedlo najít docela zajímavou nabídku https://www.prace-naschleb.cz/ tak že to prý vyzkouší. Doufám, že jí to vyjde. :-)
Andrea Macháčková
Je mi 54 a jen jednou jsem v zaměstnání vydržela 8 let, bylo to za mateřskou a paní měla 3 děti po 3 letech, takže to vždycky vypadalo, že se vrátí, stejně jsem z posledních 3 let odešla o rok dřív, šikana a ponižování od kolegyně už se nedala vydržet. V mládí jsem to "prokládala" mateřskou - 3 roky doma, 3 roky v práci, mám 3 děti. Déle se totiž nikde vydržet nedá, ten stereotyp je ubíjející a pak kolegové, kteří se zdají zpočátku Ok už by po delší době člověk zabil. Takže hurá za novou zkušeností. První rok je člověk z nové práce "ve smyku", učí se, druhý ho strašně baví, protože už ji umí a 3. rok už je to otrava a stereotyp. Takže střídání míst není jen pro mladé, jsem středoškolačka a jsem ochotna dělat cokoliv, dokonce teď uvažuji, jelikož 35 let už +- odpracovaných mám, že část roku budu ŽÍT z úspor a v část roku na to vydělávat, protože žiji velmi skromně a nemám pocit, že mi něco chybí, jako mladým.
Eva Kopecká
Celý život jsem se držela jako ten příslovečný švec svého kopyta. I když jsem občas měla tendenci jít do jiného oboru, vždy jsem volila tu svou jistotu s malým platem, na kterou jsem měla školu. Když po revoluci došlo k té spoustě změn, splnila jsem si tu svou životní představu. U oboru jsem zůstala, ale tam, co mě to vždy táhlo, pomáhám, jak potřebují a jak mám čas. Proč nemít placený koníček, když tam jsou se mnou spokojení. Na druhou stranu se v mojí původní práci taky mnohé změnilo. Když jsem tam kdysi nastoupila, měli hlavní slovo ti, co tam byli dlouho. Dnes, kdy jsem tam dlouho já, na mě slovo nikdo zvědav není. Je člověk dobrý jen na práci. Přijde zvenku někdo nový, a když si u nás a díky nám zvýší kvalifikaci, s klidem odejde na lepší místo. Vůbec mu není trapné, že my se mu přizpůsobovali ve vybírání volna a že když byl ve škole, někdo tu práci za něj musel udělat. No a když to člověk řekne nahlas, tak mu ostatní řeknou, že musí pochopit, že každý má právo se rozhodnout za sebe. V tomto směru mě nedávno pobavilo vedení, které mi řeklo, přece nemůžete odejít do důchodu dva měsíce před koncem roku, koho sem asi tak seženeme...a tak se člověku, který i přesto svou práci dělal celý život rád, vybaví další přísloví. A sice o tom, že čím víc jeden táhne, tím víc mu je naloženo. Já samozřejmě nejsem zastáncem filosofie, aby mladí mlčeli a poslouchali ty zkušené a zaběhlé. Ale někdy mi to přijde takové zvláštní. Na pracovišti, které člověk vybudoval, roky se na něm podílel, aby měl ten letitý makat a držet pusu? Mohli by totiž ti mladí třeba říct, že se do jejich kolektivu nehodí a že by měl být odejít a vyměněn...
Marie Faldynová
Syn dělá technologa a zmínil se, že není problém někoho propustit, ale vychovat si za něj náhradu trvá další tři roky. Těžko říci, kteří odcházejí a kteří "jsou odejiti" :-)
Vladislava Dejmková
Všeho moc škodí. Je ale zřejmé, že pohled dnešních mladých lidí je dost odlišný.
Olga Škopánová
On se člověk jinak rozhoduje když je sám a když má na krku děti a hypotéku.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.