Vánoce bez kapra
Ilustrační foto: Pexels

Vánoce bez kapra

23. 12. 2021

Naše štědrovečerní večeře se nemůže obejít bez kapra s bramborovým salátem. Je to tak odjakživa, tedy od mých prvních vánoc až do těch zatím posledních. Jen jeden rok, když mi bylo sedm, musel za tradiční rybu narychlo zaskočit vepřový řízek. To bylo tak.

Vánoce jsme v době mého dětství trávili každoročně na chalupě a u štědrovečerního stolu nás sedělo deset. Kromě mých nejbližších, tedy rodičů a bratra, ještě čtyřčlenná rodina maminčina bratra a babička s dědou.

Připadalo mi, že se svátky slaví vlastně jenom kvůli tomu kaprovi. Hlavně kolem něj se totiž všechno točilo. Už začátkem prosince se sešla rodinná rada a rozhodla, kdo ten rok šupináče (museli být dva) koupí. Ono to totiž nebylo vždy úplně tak jednoduché, tedy hlavně v naší rodině. Některé roky totiž bylo kaprů málo, takže se na ně stály hodně dlouhé fronty. Většinou se do nich dobrovolně stavěli tatínkové, vybavení placatkami s rumem, aby jim nebylo v mrazu zima. V naší rodině ale musela být splněna ještě jedna podmínka - kapr musel mít váhu mezi 3,20 - 3,60 kilogramy. Rozhodně nesměl mít pod tři kila ("To by byl samá kost," říkávala babička), ale ani čtyři kila ("Byl by moc tučný a maso by smrdělo bahnem"). A tak se i párkrát stalo, že když na tátu konečně u stánku s kapry přišla řada, kapřík té "pravé" váhy už nebyl, což znamenalo hledat jiný stánek s rybou těžkou opravdu tři a půl.

Další dramata se odehrávala ve chvíli, kdy došlo na kuchání ryb. "Vybral jsi určitě jikrnáče, že? Polévka bez jiker by nebyla tak dobrá," ptala se, možná lehce jízlivě, babička tatínka. "Hlavně, aby nepraskla žluč. Nesmí ti prasknout žluč, to by byl malér," zopakovala babička snad desetkát a na otci, který se jako jediný z rodiny dokázal podívat do vyjevených kapřích očí, takže měl kuchání na starost, bylo vidět, jak mu rudne obličej a jak svírá nůž v dlani stále silněji...

My děti jsme se na večeři nikdy netěšili. Nechutnal nám ani smažený kapr, ani salát. A hlavně jsme se nemohli dočkat na chvíli, až se začnou rozdávat dárky. Proto jsme vždy otravně žadonili, aby už konečně všichni dojedli. Zato dospěláci si večeři užívali. "Letos se tedy kapr povedl, vůbec nesmrdí rybinou, ani bahnem," pochvalovali si každoročně. "A dala jsi do salátu také jablka?" vyptávala se mámy pokaždé babička. "My jsme vždy dávali do salátu jablka," neopomněla dodat.

Toho roku, kdy jsem dovršil sedmi let, bylo obzvláště hodně sněhu. Pamatuji si, jak jsme s mými bratranci postavili velké iglú a také několik sněhových lucerniček po vzoru dětí z Bullerbynu. Možná i kvůli přívalům sněhu rodina nakoupila větší zásoby potravin (co kdyby...) a stalo se, že se nám před Štědrým dnem nevešel naporcovaný kapr do lednice. Někoho z dospěláků napadlo, že bychom mohli vložit velký hrnec s kapry do jedné ze sněhových chýší. "Přikryjte hrnec dvěma dekami, aby maso zůstalo v chladu, ale nezmrzlo," souhlasil dědeček. Mamince, tetě i babičce se nápad s přírodní lednicí také líbil, a tak ještě do druhého hrnce přidaly máslo, sýr a slaninu.

Když šel ráno táta pro dřevo do kůlny, aby zatopil v kamnech a mohly se uvařit brambory na salát, zhrozil se. Kolem naší sněhové lednice se válely cáry z dek, poklice od hrnců a rozcupované kousky papíru, do kterých byly zabaleny sýr a slanina. A všude kolem byly stopy krve a také stopy zvířecí, které vedly do lesa. Naši přírodní lednici v noci vykradly lišky. Evidentně si pochutnaly a vůbec neřešily, zda měli kapři tu správnou váhu.

Na štědrovečerní večeři byly ten rok vepřové řízky a pro nás kluky to vlastně byly chutné a dobrodružné vánoce.

 

Můj příběh Vánoce vzpomínky
Autor: Jan Raška
Hodnocení:
(4.9 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Moc hezký vánoční příběh. U nás by bez kapra nebyly Vánoce. Když jsem se vdala, nechal se můj můž slyšet, že rybu nejí. Trávili jsme první Vánoce u mých rodičů a táta, i když nerad, byl ochotný usmažit mu vepřový řízek. Při představě, že to tak budu muset dělat také, jsem se vzepřela a vepřový řízek neprošel. Doma kapra nemívali, takže ani nevěděl, jaká je to dobrota. Sice jsem se musela o kapra vždycky postarat sama, ale o zbytek rybí polévky a poslední rybí řízky se nakonec docela nerad dělil.
Soňa Prachfeldová
Hezké vzpomínky, čiší z nich láska a pospolitost vaší rodiny. Neměla jsem ráda kapra, i když byl u nás každoročně, nejvíce mě zajímala ta duše, co maminka vykuchala. Dnes už rizkyz kapra jím moje milá švagrová rybářka, uloví, uděla filety a já jen vyndám z lednice.
Alena Velková
To muselo být překvápko, když zmizel kapr :-) já ho takhle jednou nechala přes noc na zahradě v přepravce...do rána ho sežraly kočky...chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se stalo, ale stihla jsem koupit dalšího :-)
Zuzana Pivcová
Milé vyprávění, které se mi k Tobě moc hodí. Díky a hodně radosti nejen o vánocích.
Zdenka Soukupová
Krásná vzpomínka. My s bratrem jsme jako děti kapra neměli moc rádi, ale... tradice je tradice. Máme ho i letos.
Irena Mertová
To je hezká vzpomínka. Také jsme mívali kapry, ve vaně, dětem se to líbilo ,pak na dvorku zabíjení, jen šupiny lítaly. Dnes, v době mrazáků, si myslím, že je to zbytečné trápení živých tvorů, i když určených ke konzumaci ... :-)
Dana Puchalská
Moc hezká vzpomínka a já Ti za ní děkuju.
Eva Mužíková
Honzo, také jsi mi svým článkem vyvolal vzpomínky na Vánoce mého dětství. Maminka dávala ven do sněhu ztuhnout čokoládu ve formičkách. Jednou se na ní sesypala ohromná vrstva sněhu ze střechy a našla se až při jarním tání.
Blanka Lazarová
Honzo, moc hezké vzpomínky. Taky jsme museli mít kapra kolem 3,5 kg ze stejných důvodů. Tak zítra dobrou chuť všem, ať už máte kapra nebo řízek.
Věra Ježková
Honzo, to je hezký příběh. Takový hned tak někdo nemá. Já mám ráda kapra od dětství. Někdy trávil své poslední hodiny v naší vaně. Táta ho zabil a pak jsme si chvíli hráli s jeho „duší“. Hezké Vánoce tobě a tvé rodině.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.