Můj zážitek roku: Nesním o Vánocích bílých
FOTO: Marie Macková

Můj zážitek roku: Nesním o Vánocích bílých

31. 12. 2022

Ne, opravdu nesním o Vánocích bílých. Jeden z největších zážitků letošního roku ze Štědrého dne mne přesvědčil, že Vánoce mohou být zářivé úplně jinak. 

Od doby, kdy v domově seniorů žila maminka mého muže, chodíme každý rok do tohoto domova s nějakým příběhem a koledami. Letos jsme se tam vypravili už po desáté. 

Starouškům září oči, někteří si pobrukují koledy, někteří zatleskají,  někteří podřimují. Poslechnout si přijdou i lidé, kteří jsou tu na návštěvě. Sestřičky jsou rády, že se před večeří něco děje, ale protože už je večeře připravena, loučíme se jdeme do výtahu. V jeho zrcadle vidím, jak jsme ve srovnání s lidmi v domově ještě mladí, ačkoliv jsme už taky několik let v důchodu. Taky si uvědomuji, že také ještě leccos musíme a hlavně můžeme. 

Za námi je předvánoční obleva, před domovem nás opravdu nečeká jiskřivý sníh. Je pět hodin, už je tma. Večer je vlahý, obloha jasná. Stavíme se ještě na hřbitově. K našemu údivu  v tuto hodinu zdaleka nejsme sami. Na hrobech svítí spousta lampiček a světýlek, na některých i několik. Ať si kdo chce, co chce říká, není to s naším národem tak špatné, když se umí takhle projevit.

Postupujeme do zadní části hřbitova, kde je méně světla. Ne, že by se na hrobech nesvítilo, ale nedosahuje sem pouliční osvětlení. Zakláním hlavu, opírám ji o manželovo rameno, zvedáme oči k nebi. To je krása. Kdepak, nejméně krásy dvě. Jednou je možnost, opřít si hlavu rameno milované bytosti a druhou pak ty hvězdy. Jak dlouho jsem neviděla zimní hvězdnou oblohu? Jedna z hvězd svítí jasněji, jako hvězda nad Betlémem. Pomalu odpoutáváme pohled od nebe, vracíme ho k lampičkám na hrobech a posíláme ho dál k rozsvíceným světlům města. Mezi nimi vyniká ozářená věž kostela. 

To je ta chvíle, kdy se nebe spoujuje se zemí. Tichá noc, svatá noc. 

 

 

Můj příběh Zážitek roku 2022
Hodnocení:
(4.8 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Veronika Opletalová
Marie Macková: Můj zážitek roku: Nesním o Vánocích bílých Držím palce.
Blanka Lazarová
Pěkné, děkuji.
Eva Mužíková
Krásné vyznání paní Marie.
Soňa Prachfeldová
Krásně vyjádřeno. My jsme taková vícegenerační rodina, již od mého narození. Radost i smutek jsem zažívala a zažívám s každým členem naší rodiny. A za těmi, kteří už odešli, chodím často v podvečer na hřbitov a když plápolají svíčky na hrobech a svítí hvězdy, je to chvíle přímo posvátné. A také jsem v mém povolání chodila ke starým jubilantům a co moudra a vyprávění jsem od nich zaslechla. Bylo to krásné.
Daniela Řeřichová
Udělat radost druhým je největší umění. Děkuji za citlivou úvahu.
Jan Zelenka
Moc hezká výpověď.
Marie Macková
Pro paní Evu Kopeckou. I my prožíváme řadu krásných chvil s dětmi a vnoučaty. Doba se změnila, organizujeme to trochu jinak, abychom byli všichni spolu ( a že nás je "jako hvězd na nebi"?) a aby měl každý i kousek na život ve své tzv. nukleární rodině. Tím nám zbývá čas na to, co jsem napsala v článku. I já ráda vzpomínám na Vánoce v dětství i na ty, které jsme prožívali s našimi dětmi a se stárnoucími rodiči.
Zuzana Pivcová
Napsala jste to krásně.
Eva Kopecká
Když jsem byla malá, bylo kolem mě plno lidí. V malém bytě 2+1 rodiče a ještě dva sourozenci. Pořád jsme jeden o druhého zakopávali. Na jediné elevizi jsme sledovali společně pohádky i olympiády. Přišla možnost většího bytu, a my začali z velkého 3+1 jeden po druhém odcházet. To je život. Kolikrát si na ten náš malý byt vzpomenu. Byl to starší dům s několika partajemi, ale byli jsme tam doma. Zázrak, že se do jednoho z pokojů vešel stromeček. Samozřejmě nebyl v obývací ložnici rodičů, ale v našem dětském pokoji. Zimy byly plné sněhu a ulice byly tou zimou venku ztichlé. Těšili jsme se na Vánoce a měli radost z každého dárku. Pod stromečkem jsme my děti pravidelně mívaly knížku, hračku a něco na sebe. A pravidelně s námi byli prarodiče. Jednou jsem jela o vánoční prázdniny na dva dny na návštěvu na vesnici k příbuzným, měli stejně staré dcery. Byly to hezky strávené chvíle a sněhu tam měli mnohem víc, přestože to bylo nedaleko. Zimní pohádka v domě s velkým dvorem a zahradou na okraji vesnice. Dneska jsem, světě div se, už babičkou a pravidelně si vzpomenu o tyhle svátky na lidi, kteří mým životem prošli a už tady nejsou. A samozřejmě koukám na staré pohádky a písničky v televizi. Mrzí mě, že končí ČT 3. Často jsem si ho pustila i po příchodu z práce. Byl pro mě takovou spojnicí s uplynulými časy. Co se dá dělat. Už bude i ten minulostí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.