Opírá se o hranu stolu a vychutnává si pohled do údolí. Kolena mu zahřívá velký černý ovčácký pes. Pod roubenkou se pasou ovečky. Stavení do svahu kdysi zakomponoval jeho děd. Po úbočích roste smíšený les. Listnaté stromy hýří barvami. Stařec se kochá akvarely, kterému mu předložila příroda. Švestky v sadu jsou plné cukru, to bude silná slivovice. Hřejivé paprsky babího léta mu masírují unavenou tvář.
Do hlavy se mu hrnou vzpomínky. Realitu už tak nevnímá. Bilancuje. Co udělal dobře, co mělo být jinak a co již nestihne. V mozku mu běží film. Promítá si zpětně svůj život. Je s ním spokojen. Po válce zůstal sám s maminkou. Otec leží někde v Rusku. Byl zajatý a několikrát utekl, tak ho raději zastřelili, aby ho znovu nemuseli honit. Uměl se životem rvát. Dělal práci, kterou měl rád, a navíc měl k ní vlohy. Jeho mozolnaté ruce měnily dřevo v potřeby pro lidi. Vyráběl okna, dveře, také nábytek, nástroje. Uměl i lyže a čluny. Také kočovným cikánům opravoval vozy. Babičkám na zakázku zhotovoval malé vozíčky, které potom za sebou vláčely jako dnes nákupní kabely na kolečkách. Mnohdy byly plné dobrot.
Kolem jeho chalupy stále vonělo schnoucí dřevo. Lidé si ho vážili a byl místní celebritou. Vždy při setkání ho každý pozdraví a prohodí s ním pár vět či popřeje hodně zdraví. Odehnal dotěrnou mouchu ze tváře, přimhouřil oči a vidí svou ženu, tehdy mladou dívku místního kováře, jak spolu s ostatními na louce zalité sluncem hrabe seno. Tehdy ho omámily její mandlové oči a bujné vnady. Vychovali spolu 4 děti a rozmazlovali 11 vnoučat. Byl také kapelník a hrával v kostele i po zábavách k tanci. Někdy to babička neměla s ním lehké, protože ženy přitahoval. Neopustil ji. Věděl, že je ta pravá. Milovala ho přes padesát let.
Zůstal sám. Jeho život byl naplněn. Kdyby musel odejít, tak je již smířen. Proč? Jeho život stál za to. Poznal lásku, dál ji předával. Měl úctu a lidi ho měli většinou rádi. Již má právo se tiše vytratit. Svou úlohu na zemi splnil a také si užil. Nemá z toho strach. Možná už nebude sám a se svou Boženkou si znovu popovídá. Za měsíc nás děda ve spánku tiše opustil.