Když ještě chodil s Ježíškem i děda Mráz
FOTO: Z rodinného archivu Dany Strakové

Když ještě chodil s Ježíškem i děda Mráz

29. 12. 2023

"Vánoce, ó Vánoce,

dobře rybám v potoce

plují pod sněhem a ledem, 

to my děti nedovedem"

a nebo 

"Počkej chvilku, chviličku, 

uhnětu tě rohlíčku. 

Uválím tě, uhnětu tě, 

už si na tě dělám chutě."

Jako malá jsem chodila do školky. A světe div se, chodila jsem tam ráda a to, že před Vánocemi jsme si připravili se "soudružkou učitelkou" vystoupení pro rodiče, se mi taky vžycky moc líbilo. A je pravda, že jsem ve své dětské hlavičce nijak neřešila, proč do školky na besídku chodí a dárky nám nosí děda Mráz a doma Ježíšek. Prostě jsem to vzala tak, že si to takhle asi rozdělili, aby to všechno stihli.

Když jsem loni objevila na půdě tuhle fotku v krabici starých fotografií po rodičích, běžela jsem jí ukázat dědečkovi. "Podívej, já jsem tahleta buclatá holčička s "háčkem", teda se sukýnkou s kšandama co vypadají jako velké H."

A dědeček na fotku kouknul, ušklíbl se a řekl mi, že mám štěstí, že se mnou do školky nechodil, protože se mnou by si teda nehrál!!! Hmm... No, když nehrál, tak nehrál, asi bych se z toho nezbláznila, ne?

Když chodil do školky náš syn, také mívali vánoční besídky. Všechny děti stály pěkně vedle sebe, zpívaly a recitovaly, jenom ten náš ne. Tehdy se to ještě tak nějak neřešilo a ty v současnosti řešené poruchy chování snad ani nebyly tak známé a pojmenované. Děti prostě byly buď hodné a poslušné, nebo zlobivé a neposlušné a náš Petr patřil k té druhé kategorii. A hlavně odmítal dělat to, co všichni ostatní. Já bych řekla "individualista" dneska by z něj možná byl "autista", kdoví. 

Hned na té první vánoční besídce, tehdy tříletý, vystoupil z toho spořádaně stojícího útvaru ostatních dětí asi tak dva kroky dopředu, stál tam a koukal... Přitom si brnkal prstíkem o spodní ret a dělal "brmbrmbrm..." Ta jeho "soužka učitelka" se ho marně snažila odtáhnout, nedal se. No, ještě že se aspoň nedloubal v nose.

Když děti dozpívaly a dorecitovaly, rozběhly se ke svým maminkám, s nimi i ten můj a všichni zvědavě koukali, ke komupak patří ten "zvláštní" chlapeček?

Autismus neautismus, podařilo se nám ho snad jakžtakž vychovat. Už na té další akci ve školce, na maškarním bále, šel za kuchtíka a dokonce jsem mu svěřila i vařečku, když mi svatosvatě slíbil, že s ní nebude nikomu ubližovat.

 

 

Ve škole sice zlobil a nosil spousty poznámek v notýsku, ale byly to v podstatě prkotiny a často jsme se tomu doma, ovšem tak, aby nás syn neviděl, docela zasmáli. Třeba, když o obědě vypil spolužačce pití a mě to připomělo rčení "měl takovou žízeň, že by vypil i koze pití", hahaha. Nebo když při výtvarné výchově cosi vystřihovali a on přinesl poznámku "Střihl spolužačku do prstu. Do krve." Manžel navrhoval, abych odepsala: "Potrestala jsem ho. Taky do krve."

Památná byla třeba ta poznámka, co dostal, když jednou náhodou napadl v Praze sníh, věc to zcela výjimečná a opravdu běžně nevídaná a tedy vzácná. Všechny děti z toho byly nadšené, ve sněhu se válely, koulovaly se a řádily před školou. Tehdy mu "soužka" do notýsku napsala:
"Klouže se před školou, záměrně vytváří klouzačky a ohrožuje tím zdraví své i starších spoluobčanů." 

Co k tomu dodat?

Ale byl to kluk chytrý a nosil domů samé jedničky. Teda až do třetí třídy... Tehdy už z něj byla jeho třídní, mladá a podle mě asi nezkušená a z toho všeho, co děti dokážou, často asi úplně zoufalá a tak mu vyzdobila pololetní vysvědčení dvojkou z chování. Obrečeli jsme to oba.

Ale to už jsem od těch Vánoc trochu odbočila, to už si asi raději nechám na jindy.

 

 

 

 

 

Hodnocení:
(4.9 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Paní Dano, moc pěkně a hlavně výstižně jste situaci popsala. Ano doba je jiná, ze zlobivých dětí "odborníci vyrobili" ADHD. 40 let dělám třídní srazy ZDŠ a faktem je, že s těmi, tehdy "zlobivými" je plno legrace, na rozdíl od těch "hodných", tedy pokud alespoň ráčí přijít. Ze zlobivých spolužáků, které když soudružka učitelka vytahala za vlasy a pak si "musela" umýt ruce, protože se jich štítila, jsou rukodělní špičkoví odborníci :-)
Eva Mužíková
Paní Dano, také jsem si mnohokrát říkala, že v naší době byly děti hodné a zlobivé. Učitelé si s nimi vždy poradili a nepotřebovali při vyučování žádné pomocníky.... Zkrátka doba je jiná. Hezky jsem si " početla", díky.
Dana Straková
No ono to úplně tak nebylo, já samozřejmě vím, že kniha se jmenuje trochu jinak, chachá
Jan Zelenka
Paní Straková, jsem rád , že jste zmínila knihu mého oblíbeného Roberta Fulghuma. Tu knihu mám.
Alena Tollarová
Taky mám v krabici čb fotku z vánoční besídky ve vesnickém kulturáku, kde byl vousatý děda mráz.
Dana Straková
Přátelé, děkuji za Vaše milé komentáře, a musím jenom dodat, že je úsměvné, jak se nám časem mění náhled na to, co jsme dříve nechtěli nebo nemohli. Třeba s tím spaní po obědě ve školce, no jen si přiznejme, že to není tak špatný nápad! A taková ve školce nenáviděná rybičková pomazánka bývá dnes už docela oblíbenou... Navíc přece "Všechno co v životě potřebuju jsem se naučil v mateřské školce". Možná právě tady bude dědečkův problém. On totiž do žádné školky nechodil, s ním byla maminka doma dokud nešel do školy.
Jan Zelenka
Jo, vzpomínky na školní léta. Taky jsem dostával poznámky, ale moc si už nepamatuji. Jen poznámku, kterou dostal kamarád Jiří. Ukázal mi žákovskou, bylo tam: "Leze o přestávce pod lavice a sahá děvčatům pod sukně." Jirkovi to ovšem zůstalo i v dospělém věku. Akorát při tom už nelezl pod lavici.
Vladislava Dejmková
Sukýnku s háčkem jsem měla také, ale do školky jsem nechodila ráda. Hlavně proto, že mě tam nutili délat to, co nechci. Jíst všechno a dojídat, spát po obědě a hrát “zajíčku ve své jamce” a další ptákoviny. Ve školce se mnou byly prostě samé problémy. Nástupem do školy zmizely.
Marie Seitlová
Zajímavé vzpomínání na školní léta vašeho syny. jo poznámky byly i u nás někdy veselé.
Zdenka Soukupová
Dano, asi to nebylo vždycky s tím uličníkem jednoduché, ale hlavně že byl zdravý! ☼

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.