Konec šedivé zimy ohlásily již začátkem února žluté hlavičky talovínu třpytící se kapičkami posledních zbytků letošního sněhu.
A pak se tichounce přikrade čas prvních sněženek, nesměle tu a tam vystrčí hlavičky a nebo růžky svých lístků, poté nastupují sasanky, zazáří krokusy a hlavně se příroda promění v jednu obrovskou svatyni, anebo chcete-li, ve velkou koncertní síň, ta se rozezní hlasy těch nejlepších zpěváků. Milovníci ptactva netrpělivě čekají na návrat všech migrujících druhů. Mně osobně udělá radost každý ptáček, který se zastaví, načechrá a zapózuje před mým objektivem.
Toulám se „svým“ rajónem s hlavou v oblacích, ale jak dny plynou, je třeba hlavu i sklonit a dívat se, kam šlapu. I zem totiž ožívá a vydává své poklady.
Těším se na svůj první cyklovýlet. Trasa je jasná. Pojedu po mikulovické cyklostezce kolem Helenčina rybníku do polských Glucholaz. Nebyla jsem v centru městečka několik let, vždy jen na kraj do nákupní zóny a věřte, byla jsem překvapená. Byl krásný všední den a městečko o půl třetí odpoledne tepalo životem. Na rynku seděli na lavičkách staří, mladí a kolem skotačily děti. Všude hovor a takový nějaký pocit pohody a klidu. A kupodivu pořádek, žádné plechovky od nápojů, papíry… Pohlazení po duši.
Glucholazy je město v těsné blízkosti našich hranic. Řeka Bělá, pramenící na našem území, je hraniční řekou a kolem jejího toku se město rozkládá. Jeho historie je spjatá s těžbou zlata a jiných kovů a hornin, ale také lázeňstvím a vodoléčbou. Bohužel však také neblaze proslulými čarodějnickými procesy. Připomínkou této temné doby je Šibeniční vrch na západní straně města, kde tehdy zemřelo dvacet žen a dva muži nařčeni z čarodějnictví. V době poválečné se vedly spory, komu vlastně město a jeho území má patřit. Městem totiž vede železniční trať, která spojuje Jesenicko s Krnovskem a Ostravskem, jenž měla po válce strategický význam.
Glucholazy jsou historické město a vnímavý návštěvník zde najde třeba gotickou věž Horní brány, která dnes slouží jako rozhledna, farní kostel sv. Vavřince a mnohé další památky. Dnes žije ve městě necelých patnáct tisíc obyvatel.
Letošnímu jaru při nástupu vyhrával Radeckého pochod, takový mělo říz. Nastoupilo kvapně a huplo rovnou do léta. Ale zůstane tam? Já osobně mám raději valčík Na krásném modrém Dunaji a čas jara, který plyně pozvolně a romanticky.
Každé jaro je nový začátek.
Pojďte se, prosím, podívat na to mé jaro.