Nejsem ranní ptáče, z postele neskáču radostně, vím, nezní to příliš pozitivně, ale je to mé pravé já, a nyní je mu konečně dopřáno plně se projevit, už nic s tím nedělám.

Uvařím si kávu s mlékem a někdy se s ní vrátím i do postele. Pak sprcha, nejdříve teplá a pak studená (k té se musím přinutit, ale jsem zvyklá ). Trochu poklidim a odcházím na nákup či na menší brigádu. Vracím se po poledni, ohřeji si pozdní oběd, vařím na večer i na druhý den. Po jídle na mne padne únava, jdu si odpočinout a podívat se na počítači, co je ve světě nového. Těžko si zvykám na dnešní novinařinu, používanou na internetu, založenou často jen na lákavém titulku, ale přesto klikám a čtu.

Nikdy jsem se tolik nesnažila vařit pestrou stravu, jako nyní, na stará kolena. Dříve nebyl čas a za socialismu ani bohatý výběr potravin. Mám malý důchod, ale chci jej pobírat co nejdéle to půjde. Omezuji maso, takže vařím co nejvíce zeleniny, i polévky mi zachutnaly. Méně masa v jídelníčku má výhodu v tom, že si jej posléze opravdu vychutnám, mám to vyzkoušené.  

Odpoledne jdu mezi lidi či na procházku (podle počasí). Zahradu jsem již darovala dceři, staví si tam domek. Mojí novou vášní se stala příroda a sbírání bylin v ní. Třeba na jaře se příroda probouzí a je plná síly. Bylinkami sice nevyléčíme těžké nemoci, na to je moderní medicina, ale při  potížích spojených se stářím, dokážou hodně pomoci. Loňský rok jsem dělala sirup z černého bezu, byl dobrý. S letošním jarem jsem se odhodlala ještě více, až mám obavy, zda očistnou kůru nepřeženu. Piji kopřivový čaj, do pudinku přidávám drobné kvítky popence a k masu listy česnáčku. Lékařka mě potěšila, cholesterol mi klesl o několik desetinek stupně a cítím se lépe.

Mám rána, kdy vstávám brzy, a jsem pilná jako včelka, ale jsou také dny, kdy sotva splním své nejdůležitější povinnosti. Líbí se mi ta svoboda volby. Jsou ale i dny, takříkajíc neuspěšné, kdy se nedaří. Třeba včera. Po delší době jsem mohla uklízet. Byla jsem na operaci šedého zákalu, vidím lépe, ale doporučení lékařů znělo - nepředklánět se a nenosit těžké věci. Rady jsem se snažila držet po celé tři týdny rekonvalescence. Místo ohýbání se byly dřepy, i když kolena jsou už dost ztuhlá. Konečně je toto náročné období za mnou a plná dobrých předsevzetí, chci jaro přivítat v uklizeném bytě. Vytírám a v tom chválihodném konání mě napadne, že lustr by také potřeboval očistu. Nic se mi dnes nezdá nemožné, vyšroubuji jeho skleněné stínítko, po omytí jej položím na zem, aby oschlo. V návalu jiné práce na něj zapomenu a pak na sklo omylem šlápnu. A je po parádě. Mám novou starost, kde seženu náhradní díl, či raději koupit nový lustr? I to je stáří, hlava zapomíná, pospíchat se nevyplácí, a zase je co řešit.