S přibývajícím věkem moje noční můry nabývají jiných podob, jsou záludnější a spolu s těmi z mládí vytvářejí nežádoucí součást mojí existence. Dodnes mě děsí sen, kdy nemohu ukončit studium a jakousi nadpřirozenou autoritou jsem nucena vystoupit ze svého já a omluvit se za chyby, kterých jsem se dopustila.
Veřejná gramatická prezentace není příjemná, ale očišťuje. Jsem přesvědčena, že pan profesor češtiny střeží všechny své studenty i z "onoho světa" a nedovolí jim klidně spát, pokud v písemném projevu udělají hrubou chybu. S hrůzou se snažím obstát, usiluji o nápravu, zařazuji se do fronty dalších chybujících a čekáme před kabinetem na přezkoušení. Moje gramatické chyby však mají vlastní život, zlomyslně zalétnou k Jadranu a poté, mnohem silnější, vstupují opět do mých neklidných snů. Je nevyšší čas revitalizovat nejen sebe, ale i "torzo" vědomostí.
Součástí procesu obnovy je návštěva několika po sobě jdoucích představení v Krušnohorském divadle. Figarova svatba, la Traviata, Růžové brýle s paní Maciuchovou, koncerty mladých zahraničních umělců a další. Po premiéře Figarovy svatby se ukazuje, že můj problém bude mnohem složitější, to když přítelkyni překvapím otázkou, proč chyběla jedna ze známých árií. Pro jistotu zanotuji co mám na mysli, a při pohledu na nadzvednuté obočí a chápající úsměv přijímám doporučení k návštěvě představení Lazebníka sevillského.
Ještě několikrát, při setkáních s přáteli, opakuji nesmyslný hybrid cikánského barona, Lazebníka sevillského a Figarovy svatby, dnešním jazykem by se dalo napsat napříč uměleckým spektrem, skrývá to absenci vědomostí, až přítelkyni dojde trpělivost a při jednom ze zmatečných vyprávění nevydrží a velmi, velmi důrazně mě usměrní pokynem "zapomeň konečně na cikánského barona!" No jo, to se řekne, ale melodie zůstává v mysli a při nejbližší příležitosti opět zaútočí.
Po vstřebání dostupného literárního minima se cítím připravená na konfrontaci s češtinou a možná i s literaturou, to díky zhlédnutí čtenářského deníku, který s láskou uchovává přítelkyně více jak padesát let od ukončení společného studia. „Jak jsi bláhově sebevědomá, seniorko,“ šeptá pan profesor jedné noci, uloží mi několik diktátů a posléze, uspokojen výsledkem testů, uzavře bránu mezi realitou a snem a já mohu usnout „na vavřínech“ do chvíle, než se objeví profesor matematiky, ale s tím si rozumím a ráno se probouzím svěží a dobře naladěná.
Pro tentokrát!
