Foto

Nekrolog o mém žlučníku

26. 10. 2015

Oznamuji všem přátelům a známým, že dne 1.12.2014 mě nenávratně opustil můj mnohaletý životní souputník, můj žlučník.

Narodil se jednoho slunného dne roku 1953 a okamžitě se ujal svých povinností. S radostí a elánem pomáhal při zpracování potravy, kterou jsem v různých intervalech zásobovala svůj trávicí systém.

Hravě si poradil s mými prvními kuchařskými výtvory, ani závodní jídelna pro něj nebyla neřešitelnou překážkou. Nereptal, ani když jsem zkoušela různá pubertální lákadla jako alkohol, cigarety a hospodskou stravu. Fritování na přepáleném tuku pro něj bylo výzvou, ze které vycházel vždy vítězně.

S postupujícími lety však sil ubývalo. Nejdříve se mě snažil upozornit drobnými náznaky na postupnou invazi žlučníkových kamenů. Na drobná píchání jsem však nereagovala. Zato žlučníkové kameny rostly a sílily.

Postupně v nerovném boji můj milovaný žlučník vyřadily z boje a vrhly se na mne. Snažily se vniknout do mé břišní dutiny. Teprve v sanitce, která mě s ukrutnými bolestmi vezla do nemocnice, jsem pochopila žlučníkův statečný boj.

Ale nedalo se nic dělat. Na operačním sále byl po krátkém zásahu ode mne můj žlučník, který z posledních sil statečně svíral tři žlučníkové kameny, oddělen a uložen i s kameny v biologickém odpadu.

Bude mi chybět.

Čest jeho památce.

Hodnocení:
(4.5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Velmi vám rozumím. Ta úleva !
Elena Valeriánová
Mám v živé paměti boj mého žlučníku na Silvestra 2015, v dubnu 2016 svůj boj s se skalpelem definitivně prohrál. A vůbec mi nechybí, protože,co ten se mě natrápil. Pobavila jsem se.
ivana kosťunová
děkuji za vaše reakce, ráda jsem vás pobavila, i když mě tehdy do smíchu moc nebylo.
Květoslava HOUDKOVÁ
Pro kontrolu po operaci si mne asi 3 dny nechali v nemocnici. Pan primář mi tykal (byl sběratel, jako můj tehdy ještě manžel). Ukázal mi rentgen.snímky a já se ptala: " Jsou tam 3 tmavé flíčky, co to je?" Prý kamínky. Já na to: "Proč jste mi je také neodstranili?" A primář řekl: "Vadit ti už nebudou a jsi hubená jak koza, tak aspoň budeš víc vážit!" ( tehdy jsem měla 50kg i s postelí). A s "kamínky" už přežívám 44 r., už vážím i mnohem víc. (Snadné pamatování: dceři je 45 r. - při mé operaci jí byl 1 rok). Prostě: "Šutr sem - šutr tam" - žít se musí dál !
Jarmila Peerová
Úžasně popsaný život " žlučníkův ",dnes už se tomu mohu také smát,ale 5.června letošního roku,jsem se úpíc v sanitce opravdu smát ještě nemohla.Můj žlučník potkal stejný osud jako Váš.Také byl donucen mě opustit....vtipně napsané...
Helenka Červenka
Ivano, krásně podané! A věřte, chybět vám nebude, už mnoho let žiju plnohodnotný život bez něj :)
Zdenka Jírová
I můj žlučník již řadu let odpočívá v pokoji a ani mi moc nechybí.
Jana Šenbergerová
Tak já se zas tak moc nesměju, protože žlučník plný úhledných centimetrových kamínků vlastním. Nezlobí. Kdyby ho to někdy přece jen napadlo, budu se snažit přežít to s takovým nadhledem, jak to ve svém perfektně napsaném článku líčíte. :-))
Alena Tollarová
Já jsem se přihlásila, jen abych sem mohla napsat - senzační, směju se jako blázen a čtu to doma nahlas ... :)))
Dagmar Bartušková
Vtipně popsané slasti a strasti života jednoho malého orgánu, a jeho naprosté vyřazení z provozu.
Zuzana Pivcová
Určitě to nebylo nic příjemného, ale styl, jakým jste tu celou záležitost podala, je velmi originální a navíc vtipný. Vlastně jste nám tu předložila vše - možné dlouholeté důvody potíží, zdravotní stav, vlastní operaci a dokonce náznakově i svůj věk. Moc se mi to líbí.