Bajka o masopustu a  malém psíku
Ilustrační foto: pixabay.com

Bajka o masopustu a malém psíku

7. 2. 2016

Začíná období masopustu. Připomínají mi to plakáty s programy masopustního veselí v různých vesnicích, které jsou vyvěšené takřka na každém rohu. Líbí se mi, že vesnice žijí. Ostatně, vesnice si žily svým životem i za minulého režimu, zřejmě proto, že na ně nebylo tolik vidět.

Vzpomínám si, že v dobách mých studíí jsem velmi ráda navštěvovala kamarádku, která v jedné takové malebné vesničce bydlela a nadšeně jsem se s ní zúčastňovala všech těch akcí, o kterých jsme  u nás ve městě neměli ani tušení. Na jednu takovou Masopustní zábavu jsem si nedávno vzpomněla.

Přijížděla jsem vždy autobusem, který stavěl na návsi a k domku mé kamarádky jsem šla asi sto metrů pěšky zpevněnou cestou mezi roubenými chaloupkami. Měla jsem tu cestu moc ráda, bylo to tam jako v pohádce. Zhruba uprostřed té malebné cesty se na mě vždycky rozštěkal psík.  Mám zvířata ráda, ale tento malý hysterický psík mi časem začal lézt na nervy. Antipatie asi byly vzájemné, protože s každou mou cestou kolem byl psíkův štěkot intenzivnější a zuby vyceněnější. Snažila jsem se ho ignorovat, vždyť  je to jen malý, blbý psík, ale pořád jsme mezi sebou měli takový zvláštní pocit nedořešenosti.

Když jsme se tehdy s partou mladých lidí vraceli po půlnoci ovíněni z masopustní zábavy, psík se opět rozštěkal.

"To je zajímavý, normálně neštěká," poznamenal jeden z kluků. To mě vyprovokovalo. Rozhodla jsem se, že se svým nepřítelem psíkem konečně definitivně skoncuji. A to jeho vlastní zbraní, že ho prostě uštěkám.

A tak jsme štěkali dva. Pes za plotem, já před plotem a kolem banda teenagerů válející se smíchy. Ale než jsem stačila slavně zvítězit, začala se otvírat různá okna a lidé probuzeni štěkotem dávali průchod své nelibosti. I když jsme tam štěkali dva, viníkem jsem byla já. Jak můžu trápit tak rozkošného psíka? Nikoho nezajímalo, že on začal. Když se s lítostivým kňučením lísal ke svým páníčkům jako k zachráncům, vypadala jsem já vedle něho jako Herodes.

Když jsem druhý den šla známou cestou na autobus, psík se opět rozštěkal, ale znělo to nějak jinak. Ten pes chraptěl! Já ne. Mohla jsem se tedy považovat za vítěze, ale žádný vítěz jsem nebyla. O tom mě přesvědčovaly pohoršené pohledy lidí, které jsem cestou potkávala.

A poučení?

Neštěkejte na malé psíky. I kdybyste byli stokrát v právu, nikdy nebudete tak roztomilí a nikdy se nebudete umět tak přesvědčivě lísat jako malí psíci. Sice nevyhrajete, ale zachováte si  důstojnost a duševní rovnováhu. A budete mít na masopustní veselí jen ty nejlepší vzpomínky.

Není přece nutné být za všech okolností vítěz. 

 

 

 

 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Drahomíra Stínilová
Čím menší pes- tím víc štěká. Měla jsem Bernardýna a co myslíte, velcí psi si na něj nedovolili, ale mrňousové ječeli jako diví. I ten obr pes to těm malým promíjel. Nebo spíš si jich nevšímal. Moc pěkný příběh.
Alena Várošová
Ivanko, roztomilý psík,asi jste mu nepadla do oka,nebo blafe na každého.Určitě jste musela taky vypadat roztomile i když ti co otvírali ty okna jim to tak nepřipadalo.Ale havně,že jste se s psíkem domluvili.
Jitka Chodorová
Ivano, taky jsem na vaší straně, i když pejsky ráda, jezdívala jsem také k babičce na venkov, když jsem šla zkratkou, vždy na mě vyletěl malý pes, a neskutečně štěkal, já se ale bála, a štěkat mě ani nenapadlo. Díky za příběh.
ivana kosťunová
Děkuji všem za milé příspěvky.
ivana kosťunová
Máří M děláte dobře že krákáte s havrany, prý patří mezi nejinteligentnější zvířata. Libore, to nepůjde, já už se cizí psíky uštěkat nesnažím. Poučila jsem se. A na všechny čtyři mě nedostane ani přemíra alkoholu, natož pes, byť by to byl váš Beník.
ivana kosťunová
Elen, vy jste na to kápla. Nevím, jestli to byl záměr nebo shoda okolností , že redaktor vybral zrovna tuhle fotku psa s řetězem na krku. Proto byl psík asi tak hysterický, taky bych byla hysterická mít tohle na krku.
Soňa Prachfeldová
Vtipné, někdy ovšem moudřejší ustoupí, někteří malí pejsci jsou fakt hysteráci.
Libor Farský
Ivanko, super článek. Pokud by redakce v soutěži „Vtipnější vyhrává“ někdy vybrala téma „Příběhy se zvířátky“, nezapomeňte ho znovu vložit. A moc by se mi líbilo, kdybyste nám někdy to své štěkání předvedla, přijel bych se svým Beníkem. Ale jen fair-play, t.zn. musela byste být také na všech čtyřech a s obojkem. Přivezl bych Vám samozřejmě pamlsek, prozatím dávám jen 5* jako zálohu.
Marie Magdalena Klosová
Se psem jsem ještě neštěkala,zato s havrany si ráda zakrákám ! :) mm
Zuzana Pivcová
I když mám jinak zvířátka moc ráda, tak tady coby postava Vašeho vyprávění mě pejsek na svou stranu nedostal. Zvláště to jeho "Já ne, to ona", které se z něj přeneslo na lidi. Moc hezké a myslím, že aktuální.
Hana Rypáčková
Poučné povídání .Taky na mě jeden stále štěkal a j na něj mluvím a chválím ho a už vrtí , když mě vidí a kňučí.
Eva Mužíková
Ivano, zajímavé řešení, jak " zvítězit" nad psíkem ... S poslední větou jednoznačně souhlasím, bohužel to mnozí lidé nedokáží...
Naděžda Špásová
Hezky a vtipně napsané, ale ten xkilový obojek na tom pejskovi je dost hrozný. *****
Jana Šenbergerová
Pěkné čtení a nehezký obojek. Ráda čtu vaše příspěvky. Pejsek na ilustračním fotu byl asi chronický útěkář, že ho obdařili takovým obojkem na řetězu. Já bych se asi raději uštěkala k smrti, než být takhle uvázaná.
Elena Valeriánová
Děs, co to má ten pes na krku? To by měl nosit pániček.
Elena Valeriánová
Hezky a vtipně napsáno. Bajka jak má být.