Můj plán: vše dopadne tak, jak má
FOTO: archiv autorky

Můj plán: vše dopadne tak, jak má

27. 4. 2016

Od jisté doby nesnáším plánování. Jsou lidé, kteří plánují, a lidé, kteří neplánují. Dříve jsem patřila k těm, kteří bez plánování neudělali jediný krok. Měla jsem rozplánovanou práci a volný čas na minuty. Musím se smát, když si vzpomenu, jak jsem si zapisovala do notýsku denní plán a striktně ho dodržovala. Dá se říci, že jsem byla permanentně ve stresu. Pokud  měl vlak nebo autobus zpoždění, vynervovala jsem se, až mě bolelo u srdce. Jakmile se narušil můj rozvrh, bylo zle. Takto jsem proplouvala životem docela dlouhou řádku let, až jsem procitla. Pro samé plánování mi nezbýval čas na skutečné žití!

Dále jsem pochopila, že život každého člověka je veden určitým směrem a je úplně jedno, zda plánuje či neplánuje. Jinými slovy: všechno dopadne přesně tak, jak dopadnout má, tak proč si ničit zdraví nervováním. Já jsem dostala poslední životní lekci od své kamarádky vloni.

Každý rok se pravidelně začátkem září zúčastňuji extrémního přechodu Beskyd, závodu v horském maratonu Beskydská sedmička. Jedná se o noční závod dvojic (3 tisíce účastníků), v kategorii short trojic, 96 km dlouhý s převýšením 5 500 m a v časovém limitu. Kategorie jsou rozděleny podle věku, poslední je od padesáti let. Absolvovala jsem ho 5x v kategoii mix, tzn. muž a žena (1x první, 2x druzí, 1x třetí, 1x jsme pro zranění nedošli).

Vloni jsem zkonstatovala, že na stavy, kdy si člověk během jednoho dne sáhne několikrát na úplné dno, už nemám sílu, a tak jsem si  krásně naplánovala, že rok 2015 bude pro mě posledním, ale zároveň i vítězným. Od 1. ledna jsem  poctivě trénovala a hledala parťačku, poněvadž v kategorii ženy jsme měly o hodně větší šanci na první místo. Moje nejlepší kamarádka (o 16 let mladší) mě uprosila, abych přihlásila ji, že poběží se mnou a určitě vyhrajeme. Nebudu popisovat, co provedla, ale dopadlo to tak, že neunesla závod psychicky ani fyzicky, a tím pádem jsem ani já nemohla podle pravidel závod dokončit.

Proč to píši? Protože se jednalo o mou nejlepší kamarádku, kterou mám velmi ráda a kdyby mi to udělal kdokoliv jiný, vyškrtla bych ho navždy ze svého života. Dlouho jsem přemýšela, proč se tak stalo. Souhra náhod, lajdáctví, nezodpovědnost? Nebo jsem měla dostat ponaučení, že co člověk, to originál, a má se respektovat, jaký je?

I když jsem tam nahoře na ni křičela, pak probrečela celou noc, nakonec jsem jí odpustila a poděkovala, že mi otevřela oči. Spousta lidí to nedovede pochopit, ale já vím, že to tak zkrátka mělo být.

Po loňském fiasku jsem se znovu přihlásila, našla novou parťačku z Beskyd o 30 let mladší. Rozdíl mezi minulými ročníky spočívá v tom, že je mi jedno, zda vyhrajeme nebo ne. Ona trénuje v Beskydech, já v Českém středohoří a buďto to vyjde nebo nevyjde. Ale tentokrát už skutečně naposledy. Název našeho týmu je Pozemní veverky.

 

"Můj plán" - je téma naší další soutěže, v níž můžete vyhrát pěkné knižní ceny. Chystáte rekonstrukci domu, nebo stěhování z většího bytu do menšího? Rozhodli jste se, že se s partnerem vezmete? Chcete se naučit hrát golf, anebo zkusíte malovat? Budete studovat univerzitu třetího věku nebo si hodláte udělat řidičák? Připravujete nějaký zajímavý výlet či dokonce exotickou dovolenou? Napište nám, co plánujete! Pravidla soutěže najdete zde.

Hodnocení:
(4.6 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ilona Kolářová
Děkuji vám všem za milé komentáře.
ivana kosťunová
Já bych takovéhle násilí na své osobě asi páchat neuměla. Mám ale kamarády, kteří také poctivě trénují třeba půl roku a potom uběhnou, uplavou, ujedou nějakou trať třeba o 5 minut dříve, než jiní. Nechápu to. Taky to absolvuju, a je mi jedno, jak dlouho to trvá. (Dělám si legraci) Samozřejmě uznávám jejich pevnou vůli, nadšení a všechno co je k tomu potřeba, ale nic pro mne. I když do marných bojů se taky občas pustím.
Jarmila Komberec Jakubcová
Máte můj velký obdiv a držím palečky aby vám všechno vyšlo - také chodím do přírody, ale jen rekreačně.
Jitka Valachovičová
Také já obdivuji všechny tyto nadšence = klobouk dolů....já bych to nikdy nedala♥
Zdenka Jírová
Plánování asi má naše generace vštípené socialismem - pětiletky, dvouletky, výhledový plán ap. Ono se ale něco plánovat dříve dalo, protože žádné velké změny neprobíhaly. V současnosti jsem se už dávno odnaučila něco plánovat, ani předpovědi počasí se nedá věřit, natož našim politikům. Co platilo včera, zítra bude zavrženíhoné. Tak proč se stresovat?
Drahomíra Stínilová
Já taky hodně plánovala, ale o víkendech. Věděla jsem, že zpoždění vlaků a tramvají nemohu ovlivnit. Ty byly tak časté, že bych se z toho zbláznila. Jinak obdivuji Váš přechod Beskyd. Jezdíme tam často a nezapomenutelný je výlet na Lysou horu, kdy jsme při výstupu omylem přešli na cestu zřejmě pro cyklisty, která je podstatně delší. Poslední úsek po jakési prudké sjezdovce jsem se plazila v infarktovém stavu. Když jsme pak scházeli jinou prudkou stezkou dolu, nestačili jsme se divit, jak je ta cesta krátká a příjemná.
Alena Tollarová
Proto je ten svět tak hezký, protože je pestrý a každý si může svobodně vybrat, co ho zajímá a věnovat se tomu. I když třeba mě takovéto extrémní výkony nic neříkají, neznamená to, že ti, co to dokážou, nemají můj obdiv. Ale jak se říká, všeho s mírou a všeho dočasu. A to se týká i toho žití podle plánu.
Anna Čípová
Vaši ctižádost obdivuji a smekám. Já se v Beskydech pohybuji téměř denně, ale způsobem, jak popsal pan Boháček.
Zuzana Pivcová
Každý máme jinou náturu, i když bych to sama nezvládla a ani mě to nějak silně neláká, u Vás to obdivuji. Mně stačí, že jsem vlezla v 60 na motorku(za jezdce dozadu).
Alena Várošová
Ilono,Vy patříte mezi sportovce.To čím se zabýváte,já bych nezládla.Je to taky o ctižádosti, sebezapření, hodně o zdraví a riskování života.
Karel Boháček
...adrenalinu jsem zažil dost, teď jsem pohodář a labužník co si vychutnává každý kamínek, každýho motýlka...
Naděžda Špásová
Adrenalin jsem zažila jednou, a to když jsme se rozhodli vylézt na Pravčickou bránu z její kolmé strany. Od té doby si vážím svého života. Každý dělá to, co má rád. Přeji vám, Ilono, ať se vám to daří ještě hodně dlouho a hlavně ať máte kolem sebe lidi, na které se můžete vždycky spolehnout.
Danuše Onderková
Ilonko, skláním se před vámi. Já přechod Beskyd absolvovala, ovšem nikoli jako závod. Bylo to asi před 40 léty, kdy jsem dělala pionýrskou vedoucí a se staršími pionýry 14-15 let jsme toto absolvovali i když třídenní. rozdělení na 40km, 25km a poslední den 10km. Všichni to zvládli a zážitek to byl nádherný.
Eva Balúchová
I já vás obdivuji.Loni jsem si splnila sen a vyšplhala na Lysou horu a vy 96km!!!!Máte můj obdiv a správně jste to letos pojala.I když nevyhrajete,užijte si toho.Pozemním veverkám držím palce a fandím.Informujte nás jak závod probíhal.
Elena Valeriánová
Ilonko, se zájmem jsem si přečetla Váš článek a nezbývá mi nic jiného než Vám složit hlubokou poklonu. Jste třída. Má dcera šla Beskydskou sedmičku před dvěma lety, překonali sebe sama podle jejich slov a došli až do cíle, ale mnozí to museli vzdát. Máte můj hluboký obdiv.