Řemeslo má zlaté dno
Ilustrační foto: pixabay.com

Řemeslo má zlaté dno

14. 7. 2016

Jsou povolání či živnosti, která se těší všeobecné vážnosti. Třeba IT specialista, daňový poradce, kosmetička, kadeřnice, účetní (to poslední si možná jenom namlouvám). A jsou povolání, či živnosti, jejichž potřebnost si uvědomíme až v okamžiku, kdy nastane katastrofa. Třeba když vítr zacvičí vaším otevřeným oknem na chalupě s takovou razancí, až se sklo vysype. Co teď? 

Správný chalupář si vše opraví sám. Věrni této zásadě jsme se rozhodli vyhledat sklenáře, nechat si uříznout tabuli skla a vysypané okno zasklít. Zní to jednoduše, ale první problém nastal s vyhledáním sklenáře. V okruhu dvaceti kilometrů se nacházel pouze jeden. Telefonicky jsme se ujistili, že je přítomen a vyjeli jsme.

Po kratším hledání jsme objevili řemeslníkovu dílnu v poněkud  sešlém domku na okraji sídliště. Mistr sklenář nás už očekával za pultem mezi skleněnými tabulemi různých rozměrů a harampádím, které se neznalému mohlo jevit jako důležité potřeby při zasklívání. S odstupem času si to však nemyslím, protože odér, který z té dílny vycházel, zcela jistě potřebný k této činnosti není. Byla to směs zatuchliny, něčeho chemického… 

„To je terpentýn, fermež a plavená křída, z toho se dělá kyt,“ poučil mě manžel, zatímco jsem se nenápadně sunula zpět ke dveřím, pootevřela je a tvářila se, že jen nakukuji. Znělo to logicky, ale já jsem tam cítila ještě něco, důvěrně známého… Pochopila jsem, až když jsem pohlédla do kouta, kde díky proudění vzduchu poletovalo jakési smetí. Byly to kočičince úplně vysušené na troud. Byly všude. Nu což, čistotný zrovna není, ale může být dobrý řemeslník, utěšovala jsem se v duchu, zatímco manžel zadával zakázku.  

„Můžete si pro to přijet za půl hodiny“ děl mistr sklenář. "Ale přijďte přesně, já pak musím odjet."

Přesně pět minut před stanoveným termínem jsme otevírali dveře dílny.

„Máte to hotový, ale já musím vyvenčit psa," oznámil nám řemeslník. Nevěřícně jsme zírali, jak upevňuje vodítko na obojek umolousaného podvraťáka a jde venčit. Manžel se pouze vzmohl na otázku, kolik že to bude stát, já jsem ztratila řeč úplně.

„To jsem ještě nespočítal,“ nedal se vyvést z míry mistr. Nejsem příliš trpělivá a podobné situace bez zvýšených emocí těžko zvládám. Šla jsem si raději sednout zpět do auta a odtud jsem sledovala průběh venčení. Manžel zatím postával u dílny a trpělivě čekal. Naštěstí pes příliš neotálel, vykonal, co vykonat měl a asi po patnácti minutách se svým páníčkem nabrali směr k dílně. Tam za chvíli vešel i manžel. Ani ne za minutu opět vyšel a běžel někam směrem do města. Na můj udivený pohled jenom zavrčel - jdu někam rozměnit,nemá drobné – a v očích se mu zračilo počínající šílenství, neboť mistr sklenář za ním volal „A pospěšte si, já musím odjet!“

I když se to tak možná nejeví, sklo jsme si nakonec odvezli a okno zasklili. A mě mimoděk napadlo, jak by se asi zachovali mí klienti, kdyby u mě v kanceláři šlápli do kočičince, potom byli vykázáni ven z důvodu venčení psa. O tom, zda bych je poslala někam rozměnit si peníze vůbec neuvažuji, nemusela bych je už více vidět. Klienty i ty peníze. Nebo co bych dělala já, kdybych se s něčím takovým setkala u své kadeřnice. Okamžitě bych se odebrala ke konkurenci za rohem. Jenže účetních i kadeřnic je v každém městě, jak se říká, dvanáct do tuctu. Ale sklenářů?  Nebo obuvníků, nebo jiných nedostatkových řemeslníků? To si pěkně rozmyslíte, jestli budete poslušně šaškovat u mistra vzdáleného dvacet kilometrů, nebo vyhledáte konkurenci o dalších dvacet kilometrů dál.

Prostě, jak říká staré přísloví: „Řemeslo má zlaté dno.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Pane Holsteine, je to naopak, u nás továrny zoufale shánějí právě řemeslníky od černého řemesla.
ivana kosťunová
U nás na sídlišti zvonil takový hodinový manžel v teplákách a kulichu na zvonky a nabízel své služby hlavně osamělým ženám. Nevím, zda někde uspěl, přijela pro něj policie ještě dříve, než mohl prokázat své kvality :))
Hana Rypáčková
Svatá pravda. Dokud nevymřeli, opravují. Zatím to tu jde..Ale už shánějí ševce u Bati. Hodinoví manželé se ovšem množí, ale jak jsou šikovní, nevím.
Marie Magdalena Klosová
S řemeslníky je to pořád stejné,jejich málo,dělají okolky,nedodržují termíny,často víc zkazí než opraví,v každém případě si vždy nechají dobře zaplatit.A vždy ve mně vyvolají pocit poníženosti.Oni jsou páni situace.mm
ivana kosťunová
Já mám ten samý názor, ale jak si sám uděláte okenní tabulku ?
Ladislav Vesecký
Co si uděláte sami,máte nejrychleji. Nic to není,jen se do toho pustit.
ivana kosťunová
Soňo a Aleno, učňovské obory se ruší, protože není kdo by v nich řemesla odborně vyučoval. Dobří řemeslníci nejsou. Zdeňko, trefila jste hřebík na hlavičku. Komunistická éra zpřetrhala rodové tradice a předávání řemesla z otce na syna, tam byl počátek.
Květoslava HOUDKOVÁ
"České ručičky" nebojte se, makat nebudete = budeme mít mnoho "studovaných kravaťáků", ale s oběma rukama levýma. Mám vzdělaného, ale i po manuální zručnosti toužícího vnuka. Místo toho, aby si občas nechal vynadat od táty, vyřešil to po svém: Už několik roků tráví volný čas jako spolupracovník tzv. "hodinového manžela" - naučil se manuální práce, šikovnost a přivydělá si. Je už příkladem pro další 2 vnuky, no a já jsem spokojená babička (manuál.pomoc najdu v rodině, mnohé služby jsou v našem malém městě a blízkém okolí také).
Libor Farský
Míval jsem takovou hodnou a levnou paní na různé opravy na prádle - vyměnit gumu u trenek, zkrátit kalhoty nebo rukávy, záplatu na díru, knoflíky a vyměnit zip u poklopce... Jó, to byly časy! :-(
Zdenka Jírová
Je zajímavé, jak se některé situace opakují, i když z rozličných důvodů. Za totality sehnat meloucháře na opravu čehokoliv byl problém. Byli vyhledávaní, dělali "fóry". Pamatuji se, že jsem s manželem po delším přemlouvání šla prosit dotyčného klempíře, aby nám opravil něco na autě. Nesli jsme jako prezent dárkový koš, protože jsme měli auto cizí značky, na které se u nás nedalo nic koupit, tak se to muselo vyrobit u meloucháře. Teď se dá koupit vše, ale nejsou už ti "meloucháři", protože zestárli nebo již zemřeli a za peníze ze svých "melouchů! umožnili svým dětem studium na nejrůznějších školách, aby nemusely pracovat rukama. Dřív přecházelo řemeslo s otce na syna, ale socialismus to přetrhl. A teď to pokračuje.Dnešek je toho výsledkem.
Alena Várošová
Máte pravdu sklenáři,obuvníci,brašnáři,opravy oděvů jaksi vymizely a je to neštěstí,když nějakou tuto profesi hledáte,tak jedině s kompasem.
Lenka Hudečková
Jojo, dobrých řemeslníků není nikde dost, bohužel...
Soňa Prachfeldová
A to řemeslníků ubývá, učňovské školy zrušili, tak si pak starý mistr fouká. U nás už také nekvete nejstarší řemeslo na světě. Na E55 je pár dívčin, prostě trh přesycen, staří zákazníci umírají a mladí přece jen lépe vidí :-)
ivana kosťunová
Což o to, do Mimoně já to mám 17 km, ale stroj je na chalupě na Semilsku. Ale díky za tip, zkusím se nějak domluvit.
Eva Mužíková
Ivano, je mi jasné, že představa neopraveného okna Tě děsila více, nežli to, co jsi musela " překonat". Šicí stroj... když budeš ochotna podstoupit 58mi km.vzdálenost, zajeď do Mimoně, kde je opravář s velkým "O"... mám s ním jen ty nejlepší zkušenosti, opraví i nemožné:)))))
Jana Šenbergerová
Ivano, já nemám tip na Jesenicku, natož na Semilsku. Jen doufám, že stroj pošlape co nejdéle.
ivana kosťunová
Hano, kromě mého času, mi opravdu nic jiného neuteklo. Jano, také zrovna sháním opraváře šicích strojů. Nemáte nějaký tip ? Na Semilsku ? Naďo, díky za pochopení, ale pochvala patří spíš manželovi, to on je ten trpělivý ...
Naděžda Špásová
Ivano, sklo zakytováno, do chalupy nefičí, konec dobrý, všechno dobré. Jinak musím říct, že jste proti mě vzor trpělivosti. Ne že bych byla jak čert z krabičky, ale když se něco pokazí, tak to prostě musí být hned vyřešené, i kdybych si to měla udělat sama. A na smrad jsem taky hodně háklivá. Tak ať to okno dlouho vydrží. *****
Jana Šenbergerová
Tak to jste měli štěstí. Když jsme nedávno sháněli "našeho" opaváře šicích strojů, který jezdil za prací do terénu a čas od času zazvonil i u našich dveří, zjistili jsme, že už nejezdí. Také byl v letech, a pokud neumřel, zaslouží si odpočinek. Široko daleko žádný náhradník, takže jsme spravovali náš šicí stroj podle knížky na internetu. Povedlo se, ale jen proto, že dřív opravoval můj manžel, takže jsem naštěstí něco málo pochytila a aspoň tušila, o co jde. Účetní jsou nepochybně potřební, ale neznám jedinou ani jediného, který by nebyl neustále zavalený prací, deptaný termíny a nedostatkem financí za tuto pro mě neskutečně otravnou práci. Obdivuji každého, kdo u takové činnosti přesto vydrží. :-)
Hana Šimková
Zachovejte klid, on ho taky zachoval. Nic Vám určitě neuteklo.