Příliš drahé děti
Ilustrační foto: ingimage.com

Příliš drahé děti

13. 8. 2016

Zkusili jste si někdy spočítat, kolik stálo dítě dříve a kolik stojí nyní? Ano, je cynické dávat ta malá rozkošná stvoření do souvislosti s penězi, ale stačí se dostat do pozice prarodiče a člověk si nemůže pomoct. Žasne, jak hodně se v tomto směru změnilo.

Ženy, kterým je nyní kolem šedesátky či výše a jsou babičkami, si často povídají o tom, že si jejich vnučky a vnuci si žijí jako královské děti. A srovnávají to s dobou, ve které vychovávaly své děti ony.

"Moje dcera chodila počátkem sedmdesátých let na základní hudební školu, protože učitelé řekli, že má talent. Koupili jsme jí klavír. Byl levný, starý, od známých. To byla jediná investice do jejího koníčku. Hudba jí zůstala zálibou, ale vystudovala vysokou školu a je odbornicí v oblasti geodézie. Myslím, že je úspěšná a spokojená, přestože většinu dětství proběhala s dětmi u nás na dvoře, žili jsme skromně a hudební škola bylo to jediné, kam chodila. Ovšem mojí dvanáctileté vnučce dnes rodina platí hodiny francouzštiny, baletu, moderního tance. K tomu si nedávno vymyslela, že se chce naučit hrát na bicí, tak jí normálně přihlásili do hudební školy a plánují jí koupit bubny. K tomu lyžuje a hraje tenis. Myslím, že ve výsledku nebude umět nic pořádně, ovšem ty peníze, co do jejich zájmů investují, jsou závratné," popisuje sedmašedesátiletá Marta, bývalá učitelka. A dodává: "Často si s kamarádkami povídáme o tom, jaké jsou rozdíly v tom, jak jsme trávily volný čas my a naše děti a jak naše vnoučata. Ten rozdíl je obrovský."

Je to tak. České děti nyní tráví osm až deset hodin volného času v různých kroužcích. Rodiny to stojí ročně desítky tisíc. Víkendy si žádají další tisícové náklady. Protože je trendem s dětmi vyrážet do různých akvaparků, center se zábavou, na výlety spojené s kulturou a sportem.

"Když jsem řekl, že vezmu vnuka v sobotu jen tak na výlet do lesa, mladí protestovali a řekli, že tam nebude mít žádné aktivity. Rozhodli, že s ním raději půjdu do nějakého lanového centra, kde se leze po provazech mezi stromy. Neustále tam vyžadoval zakoupení nějakých dobrot a suvenýrů, takže mě ten výlet i s cestou přišel téměř na šest stovek. Mladí řekli, že to je normální, že to je investice do toho, aby dítě bylo aktivní," popisuje nedávnou zkušenost sedmdesátiletý Miroslav, také bývalý učitel. "Myslím, že vnukovi by dalo víc, kdybychom se procházeli lesem a já mu vyprávěl o přírodě, ale mladí si to nepřejí, chtějí mít vše placené a organizované. Přitom pořád naříkají, že je kluk stojí hodně peněz. Nechápu to," přemítá.

"Dětí je málo a vznikl kult dítěte spočívající v tom, že se lidé snaží dětem ve všem vyhovět a dopřát jim to, co sami považují za nejlepší," vystihuje současnou situace socioložka Jiřina Šiklová. "Ovšem tím, že se mu snaží dopřát vše ve smyslu finančním, se sami připravují o možnost o vychovávat, ovlivňovat ho a to také není dobré," dodala.

Kult dítěte se projevuje různými způsoby. Jedním z nich je už zmíněné organizování volného času dětí a přesvědčení, že čím více zábavy a vzdělání jim dopřejeme, tím to pro ně bude lepší. Nějak se přitom zapomíná, že spousta vzdělaných a úspěšných lidí vzešla i z generace, která rozhodně v dětství žádné kroužky a zábavu neměla. Prostě současné možnosti tehdy neexistovaly. Kluci sportovali na pláccích za domy, ale jen málokterý měl zaplacené odborné kurzy a tréninky, jako má dnes téměř každý.

Názory odborníků na dětskou duši v souvislosti se současným kultem dítěte shrnuje psycholožka Alena Vávrová: "Dnešní děti mají rozplánovaný život. Ale měly by mít nějaké odpoledne volné. Aby měly čas na kontakt s kamarády, na nestrukturovaný program. Jenže dítě je ve škole, pak mnohdy v družině, pak má kroužek, pak se doma musí učit. Vždyť už mu pak nezbývá čas na normální kontakt s rodiči a to už není ideální," popisuje.

V jedné pražské rodině investují měsíčně do volnočasových aktivit dvanáctileté dcery patnáct tisíc měsíčně. Několikrát si už kvůli nedostatku financí brali spotřebitelský úvěr, často mají vyčerpané kreditky. Ovšem, když si Barunka vymyslela,  že chce chodit kromě kurzů společenských tanců, kreslení, počítačové grafiky a němčiny chodit ještě na španělštinu, ihned jí ji zaplatili. Barunčina babička jim neustále říká, že dítě nebude umět nic pořádně a navíc získá dojem, že člověk dostane vše, co si vymyslí. V rodině je kvůli tomu spousta neshod, ale Barunka je její hlavou a vždy dostane to, co si přeje.

Toho, že děti mají v rodinách mnohem důležitější pozici, než mívaly dříve, si samozřejmě již delší dobu všímají učitelé. Václav Klaus mladší, ředitel gymnázia Porg, to výstižně popsal v rozhovoru pro noviny Deník. "Adorace vlastního dítěte se zvyšuje. Za mého mládí bylo běžné, že rodiče přišli na třídní schůzku, vyslechli si, jak žáček zlobí, neprospívá a roste pro šibenici, tatínek si už ve škole odepínal pásek a hotovo. To už dnes prakticky nemůžete udělat, vládne tu kult dítěte. Musíte začít tím pozitivním, vysvětlovat, zdůvodňovat a pokud žák od začátku roku ještě neodevzdal ani jeden domácí úkol, tak není lajdák, ale má to nějaké prenatální psychologické příčiny. To je fenomén doby," řekl.

A další projev současné adorace dětí. Spousta rodin odsouvá jejich takzvané pořízení, protože se obávají, že dosud nejsou tak zabezpečené, aby jim mohly vše potřebné dopřát. "Naši mladí pořád říkají, že si dítě nemůžou dovolit," vypráví čtyřiašedesátiletá Bohuslava. "Prý proto, že zatím žijí v dvoupokojovém bytě a mají jen jedno auto. Tak čekají, až budou mít dvě auta a dům. Snaše je devětadvacet, tak nevím, jak dlouho čekat chce. Ale neustále mi vysvětluje, jak drahé jsou jednorázové plíny a podobné věci. No, já když měla syna, tak jsem plíny prala v ruce a dvoupokojový byt byl terno, tak jim, přiznávám, moc nerozumím."

Existují statistiky, ve kterých je spočteno, na kolik peněz nyní přijde dítě. Obsahují položky, které dříve maminky neznaly. Jsou mezi nimi už zmíněné jednorázové pleny či například drahé lahvičky s dětskou výživou. Babičky kroutí hlavou, proč tedy dítěti maminka raději neumixuje jablko, mrkev či banán, což by ji přišlo desetinásobně levněji. Faktem je, že podle statistik nyní první rok života miminka rodinu přijde na více než třicet tisíc korun a pokud žena nekojí, přes dvacet tisíc utratí za umělou výživu. Celkově prý průměrná česká rodina vrazí do dítěte od jeho narození až po dobu, kdy odejde z domova, okolo milionu a půl korun.

Možná, že by se všechny babičky a dědové, chovali stejně, kdyby za jejich mládí byly stejné možnosti, jaké jsou dnes. Možná ne a současní rodiče jsou jen poněkud zblblí přemírou nabídek a snahou ukázat, že mají na to, dopřát dítěti to nejlepší. Co si o tom myslíte? Setkali jste se s nějakými projevy současného kultu dítěte? A vychovávali jste své děti jinak než je běžné nyní?

Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdeňka Popková
Já bohužel a nebo bohudík, to opravdu po přečtení tohoto článku nevím, vnoučata ještě nemám. U syna to bohužel nejde a dcera má dělat co sama se sebou, myslím finančně, takže asi dobře. V diskuzi jsem se nikde nedočetla, kromě článku, kde píše dědeček, že vzal vnuka do lanového centra a stálo ho to 600,--Kč, platíte vnoučatům kroužky, hranolky, cocakolu, a jiné aktivity? To by mě právě zajímalo, protože si myslím, že ano a pak přibývá důchodců s exekucí, nevím jak bych to řekla : "Nekoupím, nebo nezaplatím, protože na to nemám"
Zdenka Jírová
Nelíbí se mi , že se rodiče podřizují ve všem svým dětem. Proto má dítě rodiče, aby ti rozhodovali, co je pro dítě dobré. Jinak by je děti ani nepotřebovaly, když si rozhodují samy. Nejde o to, zda chtějí chleba s máslem nebo paštikou. Jde o jejich život, aby si užily dětství s hrami s kamarády ne aby plnily neuskutečněné sny svých rodičů. V současné době mají rodiče, pedagogové i jiní dospělí u dětí malou, téměř žádnou autoritu. Dříve se zlobivý žák bál přinést poznámku v Žákovské knížce, že bude rodiči potrestán, dnes se bojí učitel takovou poznámku napsat, aby ho nevyhodili. Myslím, že je to zvrácené chování rodičů i učitelů.
Naděžda Špásová
Jsem ráda, že mám normální děti. Dnešní mladé matky vychovávají své děti akorát tak k sebestřednosti a sobeckosti. Tedy většina, abych nekřivdila té trošce rozumně uvažujícím rodičkám. A bude hůř. Lituji pracovníky vzdělávacích institucí.
Květoslava HOUDKOVÁ
Po přečtení článku plně souhlasím s poslední větou : .....současní rodiče jsou poněkud ............že mají na to .......... . U mne se toto -naštěstí- neprojevilo, přesto děti v pohodě vyrostly. Dnes ve svých rodinách měli o něco více možností i peněz, ale opět nic nepřehnali - a vnoučata do své dospělosti též šťastně dorostla. Jsem spokojená babička - a co víc si přát? No, jen aby to tak pokračovalo i v budoucích rodinách vnoučat !
Hana Rypáčková
Vždyť i my si užíváme pokroku. Mám na chatičce po mamince kredenc, štokrdle s umyvadlem, ještě měla v začátku svého manželství mycí stůl . Pro vodu chodila na dvůr k pumpě. Na konci života prala v automatce, měla myčku, všechna vymoženost k mání. Děti si se svou fantazií naštěstí dovedou hrát i se dřívky místo autíček a příroda je stále pro ně nejlepší herna. A oblečení si maminky půjčují. A dlouho své děti kojí...Často i plenkují... Není to tak hrozné.
Jarmila Jakubcová
Každá doba přináší nové věci a poznatky. Zatímco naši dědové si vyřezávali dřevěné koníky tak moje děti měly stavebnici Merkur a moji vnuci tablety a mobily. Tak jde život a jejich děti (pokud nedojde k nějaké válce) budou zase někde dál. Když vidím na čem jsem třeba lyžovala a vidím výbavu vnuků jen tiše závidím.Přejme jim to. Jak píše Elenka i paní Libuše nesmí se nic přehánět.
Elena Valeriánová
Myslím, že na poslední otázku všichni můžeme s klidem odpovědět ANO, vychovávali jsme své děti jinak. To je přece samozřejmé. I když se mi leccos v té dnešní výchově nelíbí a jeho toho dost, tak to prostě je. Je takový trend. Bohužel někdy je to těm dětem na škodu. Myslím, že nejhorší je za každou cenu jim denodenně plánovat nějaké aktivity. Mám pocit, že nejsou hyperaktivní děti, ale spíše jejich rodiče. Máme u nás zrovna nyní 13-ti letého vnuka. Už tři dny vyřezává, vybrušuje z lipového dřeva loď. Před půl rokem ležel na posteli a celý den si hrál s mobilem, to mě bral čert. Když neměl v ruce mobil nebo tablet tak se nudil. Tak teď jsem z něho nadšená. I dnešní rodiče by se měli řídit heslem "všeho s mírou". Není nutné se vždy ve všem vyrovnat sousedům ať to stojí, co to stojí.
Libuše Křapová
Děti se teď prostě vychovávají jinak. Nemůžu říct, že bych se vším souhlasila, nad spoustou věcí kroutím hlavou. Nechávám to být. Ještě moc dobře si pamatuji, jak se moje babička rozčilovala, co všechno (před padesáti lety) my mladí musíme mít. Magnetofon a televizi - když jim v mládí stačila občasná tancovačka a ani rádio dlouho neměli. Automatickou pračku - a ona v mládí prala na potoce. Látkové pleny - a jak ČASTO ty děti přebalujeme - ona měla různé hadříky a děti v tom vydržely, dokud vydržely. V noci se mimina nechávaly uřvat - to si jako doporučení matkám pamatuji i já. Teď se dívám, jak se dětem dává vybrat, co budou jíst - chceš rohlík? chleba? A s máslem nebo sýr? Nebo paštika? Bylo mi vysvětleno, že se dítě musí naučit rozhodovat se a prosazovat. A pod. Doba se vyvíjí a má jiné nároky. Ale ani teď nemá většina rodin na to, aby platila tisíce měsíčně dětem na kroužky, většinou se to odbývá, jak to jde. Prostě - naši praprapra... skákali po stromech, živili se kořínky nebo ulovili mamuta. Nám by se taky nelíbilo žít jako oni. :-) Tak buďme k mladým tolerantní. Oni se zase budou divit svým dětem, a kroutit hlavami, jak jen to vychovávají tu další generaci. :-)