Mont Blanc du Tacul - 4248 m
FOTO: archiv autorky

Mont Blanc du Tacul - 4248 m

2. 9. 2016

Letošní cestu  do Alp jsme posunuli oproti loňskému roku o týden dozadu a vyplatilo se. V Chamonix sice ještě v den příjezdu pršelo, další den však svítilo sluníčko, a tak to trvalo celý týden. Městečko má stálých 9 tisíc obyvatel, ale vzhledem k turistickému ruchu  se počet lidí několikrát násobí, podobně  jako ve švýcarském Zermattu. Navíc v době od 23. 8.  - 28. 8. zde probíhal nejmedializovanější ultratrail Evropy, oběh masivu Mont-Blancu, takže davy lidí  jako na pražském Václaváku.

Kemp, kousíček od středu města, má poměrně velkou kapacitu a majitel se staral vzorně o čistotu a pořádek. Dbal, aby nikdo nerušil hlukem ostatní. V půl desáté večer musel být klid. Neustále kontroloval toalety a sprchy, což bylo někdy nepříjemné, zvlášť, když chyběly v záchodových kabinkách štětky a koše.  Mně se např. dvakrát stalo, že ihned poté, co jsem vylezla z kabinky, nastoupila úklidová četa s kýblem, hadrem a záchodovou štětkou.

Přímo vedle nás stál stan Jihokorejců, kteří úspěšně absolvovali výstup na Mont Blanc a následující dny  relaxovali. V kempu se snad nacházeli zástupci všech existujících států, hodně i  Čechů a Slováků.

První den po příjezdu jsme se chtěli trochu rozcvičit, a tak jsme se s Petrem dohodli, že zkusíme výstup na horu de Prévend (2525 m). Nastoupili jsme na zkratku přímo pod lanovkou a kráčeli kolmo vzhůru. Nebyl to zrovna nejšťastnější nápad, jen do mezistanice Planpraz (1 995 m) činilo převýšení na necelých třech kilometrech téměř tisíc metrů při sklonu čtyřiceti stupňů! Na hoře Prévend bylo zajímavé pozorovat rozmanitost návštěvníků. Chodili tam horolezci, paraglidisté, turisté s batohy, ale také dámy s načesanými hlavami na  podpatcích a perlami kolem krku. Některé, aby vypadaly sportovněji, si místo lodiček nazuly jakési barevné švindltrekovky a do rukou uchopily trekové hůlky. Obešly spokojeně vyhlídkovou terasu a sjely lanovkou zpět dolů.

V pondělí odpoledne jsme se vydali do infocentra zkontrolovat předpověď počasí a zeptat se na laviny. Necelý týden před námi hlavní cestou na Mont Blanc zahynula pod lavinou tříčlenná skupina s horských vůdcem. Paní v infocentru na nás vytřeštila oči  a podivila se: "Laviny? U nás? Kdepak, vždyť tam chodí hromada lidí." V zápětí dodala: "Hlavně nesmíte dělat pod sérakami moc velké zastávky."

Nevěděli jsme, zda ví o tragické události nebo nás nechtěla děsit.  Pak jsme si šli koupit jízdenky na ráno, abychom vyjeli první lanovkou na Aiquille du Midi (3842m), jinak by byl náš výstup z časových důvodů  ohrožen. Před pokladnami se totiž táhne neustále několikasetmetrová fronta. U pokladny diskutoval dlouhou dobu Japonec nebo Číňan, uměl špatně anglicky, pokladní se s ním nemohla dohodnout.  My jsme pochopili, že v mezistanici Plan de l' Aiguille (2 310 m)  chce přejet do Itálie a odtud pokračovat dál do Milána. Pokladní pořád nechápala a nechápala ani nás, proč kupujeme jízdenky dopředu, když lanovka jezdí celý den.

Následující den ráno jsem vyjeli na Aiguille du Midi, Petr se však necítil dobře a zůstal tam. My ostatní jsme nazuli mačky, navázali se, otevřeli symbolickou branku a vstoupili na ledovec. Měli jsme strach, jelikož jsme museli na začátku nerozchození klesat  po úzkém hřebínku třista výškových metrů.  A pak se šlo po platíčku, dále se pokračovalo vzhůru, místy se lezlo po čtyřech. Cestu nám protínalo několik trhlin a všude kromě plata hrozilo velké  nebezpečí pádu. Pod vrcholkem jsem si ještě odtraverzovala cepínem (protože jsem byla nejlehčí) po ledu několik metrů ke skalnaté hromádce, abych nabrala do batohu  kamenné suvenýry. Nebyl to příjemný pocit, s bídou jsem se udržela na ledě.

Obávala jsem se zpáteční cesty, ale kupodivu až na  vyčerpávající závěr po úzkém hřebínku k lanovce se mi šlo nádherně. Myslela jsem, že budu celou cestu padat, a přitom jsem přistála na zadnici jen jednou, a to díky tomu, že se mi  zatrhla mačka za nohavici. Ačkoliv se mnohým může zdát, že tato čtyřtisícovka byla poměrně jednoduchá, pro mě byla těžká. Dýchání v pohodě, zato stoupání! Přes tisíc výškových metrů a sklon třicet až čtyřicet stupňů. U lanovky nás nadšeně vítal dav Japonců, kteří vyjeli nahoru, stáli u branky a povzbuzovali nás. Se zájmem sledovali, jak sundaváme mačky, smotáváme lana, a fotili si nás coby atrakci.

 

 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ilona Kolářová
Určitě si věřili, proto tam vylezli.:)
Dagmar Bartušková
Paní Ilono, to máte pravdu, vítr mnohé lidi od výstupu odradil. No, naší to přesto dali, máme fota z vrcholu. Oni spokojeni, já na mrtvici.
Ilona Kolářová
Vlaďka S.: Děkuji. Ivana K.: Vlaječku nosíme sebou, někdy ji zapomene, tak sebou nosím ještě pro všechny případy místo vlajky zcestovalého žlutého skřítka Pižlíka (držím ho v ruce). Vlajku pak opět sneseme dolů. :) Zuzka P.: Ano, není to zas tak nebezpečné, hlavně si musí věřit a být si jistý.:) Dagmar D.: Několik dní před námi tam šli i Češi, kteří se museli vrátit právě kvůli obrovskému větru. Ne vždy se to podaří. :) Hanka R.: Děkuji, sbíráme jak čtyřtisícovky tak i české tisícovky.:) Marie S.: Děkuji.:) Eva B.: Partička celkem dobrá jsme, fyzičku si musím pořád udržovat, neboť to nemám dané od přírody. Zkrátka musím pořát trénovat. :) Ladislav V.: Děkuji.:) Eva K.: Hory jsou můj život.:) Alena V.: Děkuji.:) Alena V.: Moc děkuji Aleno. Ono to zas takové hazardování se životem není. Jak už napsala Zuzka, vím, co si můžu dovolit. Pochopitelně nebezpečí je vždy, ale to mě může klidně přejet i auto u nás. :) Libor F.: Děkuji.:)
Libor Farský
Čumím jak umím. Úžasné...
Alena Várošová
Moc hezkíá reportáž Ilono a to je právě to co Vám sedí a v čem jste na íčku mezi staršími věkem i vitalitou vyjímečná a nepřekonatelná.Odvahu máte,ale někdy je lepší s životem nehazardovat a držet se při zemi.Fotky krásné...Evě B.nejenom dobrá parta,ale především zdraví.Ať Vám to v životě do kopců dobře šlape.
Alena Vávrová
Máte nádherného koníčka!
Eva Krausová
Ilomko, tedy smekám. Jste borec. Je vidět, že sportem žijete a navíc se skvělou partou. Hory miluji, Švýcarsko je nádherná země. Snímky skvělé, tak ať máte dalších mnoho zážitků, protože právě ty nám obohacují život.
Ladislav Vesecký
Krásné fota.
Eva Balúchová
K takovým výstupům je důležitá dobrá patra a tu ty očividně máš.Tak vám všem přeji ještě hodně zdolaných vrcholů a ať vám kondička ještě dlouho vydrží.Fotky jsou krásné.
Marie Seitlová
Ilono, máte můj obdiv. Foty krásné.
Hana Rypáčková
Gratuluji Ilono.Proti těm tisícovkám to je jiný level !
Dagmar Bartušková
Obdivuhodné! Můj syn se snachou vystoupali na Mont Blanc 12. 8. 16 kolem 15,00 hod. Ačkoliv počasí nebylo nic moc, na výstupových hřebenech a na vrcholu hodně foukalo - podle meteo až 70 - 80 km/h a byla opravdu pořádná zima pod -20 st., tak to dali. Druhý den bylo nádherně. Když na M. B. vystoupal před 15ti lety, bylo krásně počasí. Tak je to na horách vždycky.
Zuzana Pivcová
Je v tom touha po poznání spojená s odvahou, ale hlavně myslím, že radost z objevování světa ze všech stránek. Necítím v tom hazard a přeceňování vlastních sil, jak by se třeba někomu mohlo zdát, myslím, že dobře poznáte, kam se vydat a co nebo kdo Vás vede. Je to krásné.
ivana kosťunová
Tedy Ilono-nemám slov. Vydat se po ledovci, to dokáže málokdo. Ale že to musel být krásný pocit, když jste stáli na vrcholu s naší vlajkou. Tu jste tam nechali někde zapíchnutou ? Z fotek nejvíc se mi líbí ta ze začátku výstupu s tím vycházejícím sluncem. Máte můj obdiv.
Vladka Steinová
Skvělá reportáž doplněná pěknými fotkami.A rovněž můj obdiv,na ledovec bych nešla.