Transatlantický tunel - hudba budoucnosti?
FOTO: Ilona Kolářová

Transatlantický tunel - hudba budoucnosti?

24. 9. 2016

Je možné dostat se z Londýna do New Yorku za hodinu? Zatím ne, poněvadž nejrychlejším dopravním prostředkem současnosti, letadlem,  trvá  přímý let sedm hodin, s mezipřistáním  deset až  třináct hodin. V budoucnu se však situace může změnit. Vědci přišli se zcela novou koncepcí dopravy mezi kontinenty. Sto metrů pod hladinou Atlantického  oceánu povede vysokorychlostní trať, uložená v plovoucím tubusu. Cesta supersonickým vlakem se zkrátí na pouhých šedesát minut.

Ačkoliv se to zdá  neuvěřitelné, je vypracována studie, nabírající konkrétní podobu. Velká výzva pro konstruktéry, nic není nemožné. Kvůli překonání  proudění vody budou roury ukotveny ke dnu moře lany nebo řetězy. Ve třech tunelech (dva pro jízdy vlaků a třetí jako servisní nebo evakuační) bude neustále odčerpáván vzduch, čímž se udrží vakuum. Vnější obal tubusu bude vyroben z ušlechtilé oceli, na jeho výrobu padne zhruba roční produkce.  Náklady na stavbu kanálu jsou vyčísleny na dvanáct biliónů dolarů.

V tunelu mají jezdit rychlovlaky na principu magnetické levitace (zkr. maglev - vlak se pohybuje několik centimetrů na vzduchovém polštáři magnetického pole), jejichž rychlost ve vakuu se předpokládá osm tisíc kilometrů za hodinu. Nastupovat se bude za normálního tlaku vzduchu a tlak bude postupně mezi jednotlivými propustmi snižován, což znamená, že za prvních 18 minut  souprava ujede 1 200 km, pak  24 minut plnou rychlostí (8000 km/hod) 3600 kilometrů a posledních 1200 kilometrů bude opět zpomalovat.

Magnetická rychlodráha není nic převratného. První maglev byl zprovozněn koncem roku 2002 v Číně, kde spojuje v Šanghaji na jedenatřiceti kilometrech střed města s letištěm. Cesta na letiště a zpět trvá čtrnáct minut, zatímco taxík ujede stejnou trasu za hodinu. Další magnetická rychlodráha se testuje v Japonsku, komerčně bude využívána v roce 2027 a spojí Tokio s městem Nagoya. Prozatím na této trase jezdí rychlovlaky šikansen.

 

Na Discavery se promítal o Transatlantickém tunelu tento dokument.

Otázkou je, zda se výstavba vakuového tunelu pod Atlantikem  uskuteční, neboť hlavní roli hrají finance a čas. Všechny prognózy určují délku výstavby současnými technologiemi ne na míň jak jedno století, což je dost dlouhá doba na to, aby mohl být zrealizován jiný revoluční způsob přemisťování lidí, např. teleportace.

 

 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Chtěla bych se dožít setkání s mimozemšťany a transatlantického tunelu. Skvělý článek, úžasná informace.
Ilona Kolářová
Naďa Š.: Máš pravdu, my už se toho s největší pravděpodobností nedožijeme.:) Zdenka J.: A to pod La Manchem nejezdí vlaku ve vakuu! Tunel pod kanálem je zatím první vlaštovka. Jarmila F.: Myslím, že stejně za několik století bude teleportace zcela běžným jevem a odpadne ten stres z cestování.:) Libor F.: Takováto témata mám moc ráa. Četla jsem o tom asi před půl rokem v našem Železničáři a teď viděla dokument.:)
Libor Farský
Výborně, Ilonko. Přimělo mě to k pátrání po dalších informacích na internetu.
Jarmila Fialová
Mně by se to líbilo - přesun z místa na místo považuju za zbytečně strávený a nevyužitý čas
Zdenka Jírová
Mně stačilo jet tunelem z Francie do Anglie. Také jsem měla trochu fobii z uzavřeného prostoru a tunami vod nade mnou. Jen se musím ptát, proč lidstvo tak moc spěchá - co chce ještě stihnout dřív?
Naděžda Špásová
Tak tohle je opravdu science fiction. Hlavně by mě tam nedostali ani párem volů. Vědomí, že mám nad hlavou tuny vody a moje fobie z toho, že není úniku, by mě asi zajistila místo v blázinci. Naštěstí mě to vůbec nemusí trápit.