Byla jsem tam
FOTO: Ivana Kosťunová

Byla jsem tam

4. 10. 2016

Na portálu i60 působím už zhruba rok a ještě jsem neměla možnost zhlédnout žádnou z akcí tímto portálem pořádanou.“To se musí napravit", rozhodla jsem se a využila jsem posledních teplých dnů k návštěvě mé pražské sestřenice Mileny a k naší společné účasti na módní přehlídce v Písecké bráně. Moje autíčko zrovna odpočívalo v servisu, takže mi nezbývalo, než jet autobusem. Protože jsem autobusem naposledy cestovala tak zhruba pře 8 lety, měla jsem z toho trochu obavy a připadala jsem si jako dobrodruh, který vyráží koňským povozem na cestu kolem světa. Ale šlo to výborně. Zjistila jsem, že jízdenku si lze zakoupit přes internet, dokonce jsem si ji sama vytiskla, teď jenom stihnout příslušný spoj a hurá do hlavního města.

Tady však nastal malý problém s mojí dochvilností, a tak se stalo, že rozhodující minuty jsem naháněla během napříč přes čerstvě posečený trávník  a  v momentě, kdy autobus brzdil na zastávce, jsem přebíhala  ulici na červenou, abych jej stihla. Naštěstí nic nejelo. Po tomto celkem slušném sportovním výkonu jsem se usadila do pohodlné sedačky, ze zvyku jsem se připoutala (později jsem zjistila, že jako jediná) a ujížděli jsme směrem ku Praze. Oknem autobusu jsem pozorovala známá místa, vychutnávala jsem si možnost v klidu pozorovat krajinu a žasla jsem, co všechno mi uniká, když jedu stejnými místy autem.

Nádraží Holešovice, Metro, a už na mě mává Milena. Jenže místo „ To jsem ráda, že tě vidím „ nebo podobně, říká :“ Co to máš na botě ?“ . Pohled na moji obuv mi zjevil trapnou skutečnost, že z mých Tamarisek čouhá seno. To by bylo sousto pro p. Nekvasila ! Venkovanka přijela do Prahy a z bot jí čouhalo seno.

Dál už bylo všechno skvělé a zalité sluncem. Oběd, procházka starou Prahou a v 16 hod. módní přehlídka. Milena je na rozdíl ode mne velmi dochvilná, a tak jsme stály před Píseckou bránou už v 15 hod. Všude však pusto, prázdno, v průjezdu Písecké brány ale už byly připravené na každé straně dvě řady židlí. Zdálo se nám to málo, a tak jsme se otázaly přítomné fotografky, zda si můžeme místa k sezení rezervovat. Nevěděla a náš dotaz ji evidentně překvapil. V přilehlé místnosti, která byla zřejmě šatnou, se dal tušit tvůrčí ruch, každou chvíli někdo vyšel ven buď se občerstvit, nebo za nějakým jiným důležitým úkolem.

Stranou poskytoval p. Raška rozhovor pro jakýsi deník, jinde pobíhala fotografka a zřejmě mapovala terén ve snaze pořídit co nejkvalitnější snímky, reportérka s kamerou – raději jsme se odešly projít do blízkého parčíku.  Po půlhodině jsme se vrátily, v  kavárně vychutnaly výbornou kávu a pomalu jsme se přesunuly směrem do průjezdu k židlím, které se velmi pomalu zaplňovaly.  V 16 hod byla ještě téměř třetina židlí volná a my jsme pochopily údiv fotografky nad naší hloupou otázkou.

A to už začala módní přehlídka. Při pohledu na terén – dlažbu – jsem modelky zalitovala. Nedovedla jsem si představit, jak  po ní budou svižně kráčet v lodičkách. Ale zvládly to dokonale. Asi to bylo tím, že většina z nich upřednostnila pevné boty se sice vyšším, ale pevným podpatkem. Přesto se našly některé frajerky, které se v lodičkách s jehlovým podpatkem  bez úrazu přenesly jak laňky přes předváděcí prostor. S obdivem jsem jim tleskala.

Modely byly nápadité, různorodé, tak jako různorodé byly i modelky. Inspiraci v nich mohly najít ženy všech věkových kategorií, výšek, i hmotností. Já mám ráda neobvyklé kombinace, proto mě  zaujal model, který předváděla Helena Votíková – modrofialové šaty v kombinaci s růžovým kabátkem. Ale já bych se v nich určitě neuměla nosit tak vzpřímeně a důstojně jako Helenka. Nesporná profesionalita paní Mandíkové, šarm a půvab p. Chalupové, Kulové, Knotkové, a sympatické úsilí všech modelek udělaly z přehlídky příjemnou podívanou. Zde si dovolím malou připomínku : Všem účinkujícím by určitě slušela za odměnu  na závěr květina.

Přestávku nám zpříjemnil Retro- klub cyklistů , kteří v dobových kostýmech předvedli modely kol dámských i pánských snad přímo od doby vzniku prvního velocipedu. Přednáška byla zajímavá, vtipná, členové klubu s nadšením předváděli kola i dobové kostýmy a závěrečný průjezd  Píseckou branou  vyvolal zasloužený aplaus.

Trochu mě mrzely prázdné židle. Vždyť pro všechny aktéry včetně tvůrčího týmu je vždy největší odměnou zájem, početná účast a aplaus. Snad příště se íčkaři trochu více pochlapí.

Příjemně naladěny jsme opustily Píseckou bránu a odjely na Chodov zjišťovat, co s načatým večerem.

Akce podobného typu a hlavně myšlenka – aktivně se podílet na zábavných akcích pro naši věkovou skupinu, se mi velmi líbí, a bylo by dobré v podobných pořadech pokračovat. A nemusely by to být jenom módní přehlídky.

 

P.S. Většina fotografií, které jsem tam pořídila, se nepovedla. Omlouvám se, ale jsem velmi nezkušený fotograf a fotit v příšeří a umělém osvětlení bylo nad mé možnosti. Z těch několika málo lepších jsem vybrala některé, které by snad mohly dokreslit moji reportáž.

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Valachovičová
Ivanko, moc pěkně napsáno, s humorem, výstižně, chválím. Já tam také byla = moje první akce i60.cz a už se těším na další přehlídku.
Marie Magdalena Klosová
Ivano,reportáž je BÁJEČNÁ !!! Má švih,vtip,výborně vykresluje situaci.Díky za přenos na dálku.mm P.S.Kdyby "nás" pan Nekvasil četl a komentoval,určitě by se chopil příležitosti.Jo a my říkáme "sláma z bot".pa mm
ivana kosťunová
Ani já jsem si nevšimla, viděla jsem sice známé tváře v té šatně, ale tam jsem nešla, vím, jaká panuje nervozita před každým představením.
Lidmila Nejedlá
Ivo, to je škoda, že jsme se nepozdravily. Nepoznala jsem Tě. Snad někdy příště. Věrohodně podaný článek.
Ilona Kolářová
Chtěla jsem jet taky, nevyšlo to, snad příště.:)
ivana kosťunová
Hano, kavárna opravdu příjemná a útulná, parčík před kavárnou taky pěkně udržovaný, opravdu příjemné prostředí.
ivana kosťunová
Heleno, Věro, jsem ráda, že jste se bavily, že je to z kopce jsem si nevšimla, tím se , Heleno vysvětluje váš důstojný krok, který se mi ale velmi líbil.
ivana kosťunová
Zuzko díky , až jsem se zarděla nad tou chválou. Ani jsem si to neuvědomila, ale opravdu jsem ovlivněná tím, že jsem pár let pracovala v Kulturním středisku a tak se na vše dívám asi trochu jiným pohledem.
ivana kosťunová
Libore, jiné požitelné fotky nejsou . Taky mě to mrzí, ale nejdřív se asi budu muset naučit zacházet ˇpořádně s foťákem. A Časem snad i na profilu ukážu přívětivou tvář
Hana Rypáčková
Taky moje židle byla prázdná, nemohla jsem ani dnes do Budějovic . A to je jen hodinka cesty.Tak zase jindy. A je jsou nás tu tisíce! Ale kavárna je pěkná, ne? Byla jsem tam už na první přehlídce. Hezké prostředí- bylo tehdy teplo...
Helena Votíková
Ivano moc hezký článek, pobavila jsem se.Děkujeme za pochvalu. Ono to tam je totiž i trochu z kopce, byla jsem tak soustředěná, abych se směrem zpět moc nepředkláněla :-), že ani nevím kdo byl v publiku. Škoda, mohly jsme se pozdravit.
Zuzana Pivcová
Líbí se mi, Ivano, u Vás ostatně jako vždy, že působíte velmi nestranně a to, že upozorníte na nějaké "mouchy", neuděláte vůbec s nějakým nepřejícím úmyslem, nýbrž, řekněme, třeba jako recenzent knihy a jako zájemce o vylepšení. Umíte veřejně vyhodnotit práci úřadu, pořad v TV a cokoliv dalšího. Toho si vážím. P.S. Kdybych byla v Praze, bylo o jednu prázdnou židli méně. Ale ta Albánie...! :-)
Věra Lišková
Vtipně, jak bývá u Vás zvykem, jste svoji návštěvu Prahy popsala.
Libor Farský
Ivanko, hořím zvědavostí na další fotky. A hlavně na jinou Vaší fotku, než máte na profilu. A třeba i s tou slámou v lodičkách!