Možná jsem přispěla na výcvik teroristů v Sýrii
FOTO: autorka

Možná jsem přispěla na výcvik teroristů v Sýrii

19. 10. 2016

Občas se stává, že mě oslovují různé neznámé údajně neziskové organizace s žádostí o podporu. Telefonují, plní moji internetovou schránku nevyžádanými zprávami, posílají poštou složenky. Vždy jsem se domnívala, že to mám pod kontrolou. Přispívám pouze prověřeným organizacím, kde vím, jaké bude použití. Nevyžádané maily házím do spamu, dopisy do koše,telefony utínám hned po první větě, protože základem úspěchu je, nepřipustit diskusi. Potom totiž nastává nacvičený postup, kde plníte pouze úlohu statisty a velmi těžko zdoláváte předem připravenou argumentaci volajícího. Ale události jednoho dne mě  přesvědčily, že za určitých okolností se i já nechám zmanipulovat. To bylo tak.

Pohled do diáře sliboval běžný pracovní den. Zpracování mezd pro firmu, v 10 hod. schůzka s klientem.

Přesně v 10 hod. se ozval bzučák. „Dnes je nějak dochvilný“ pomyslela jsem si a stiskla tlačítko bzučáku.

„Otvírám," zahlásila jsem do telefonu a šla otevřít spojovací dveře ke kancelářím. Za dveřmi ale stál úplně cizí mladík. Podobou trochu připomínal herce Jaromíra Noska.

„Jste si jistý, že jdete zrovna za mnou ?“ zeptala jsem se udiveně.

„Ano, já jdu za vámi“ oznámil mi s širokým úsměvem způsobem, jako by mi  sděloval, že jsem právě vyhrála jackpot ve sportce. Následovalo řečnické cvičení, ze kterého jsem se dozvěděla, že jsem určitě ta báječná paní účetní,kterou její klient doporučil jako obdivovatelku umění a mladík se tedy rozhodl udělat mi radost, a některé krásné umělecké kousky mi předvést. Možná stačilo říci, že nejsem báječná a umění mě nezajímá, ale to bych nesměla být tak zvědavá !  A tak se stalo, že aniž bych ho zvala dál, najednou  stál   v mé kanceláři. Moji otázku, který klient mě tak vychválil,  jaksi přešel, ale když viděl , že jeho lichotky se míjejí účinkem, změnil taktiku.

Rychle začal rozkládat na kancelářském stole zajímavé barevné tisky na textilu- prý mandaly.

„Nebojte se, to vůbec není o penězích, jen vám chci předvést, co my dokážeme vyrobit“ 

Nevěděla jsem, kdo jsou to ti „my“, nevěděla jsem, proč mi to předvádí, ale to bylo příliš otázek najednou a on neustále měnil témata – mlžil – a já jsem pořád byla zvědavá. Prohlížela jsem si ty obrazce, bylo to líbivé, barevné, pozlacené… Měla jsem sice takovou matnou představu, že mandalu si musí každý vyrobit sám, aby byla účinná, ale než jsem stačila rozvinout debatu na toto téma, mladík odhrnul mandaly stranou a s pohyby eskamotéra začal přede mě rozkládat batikované šátečky. Pokud to mohu posoudit, celkem povedené. A zatímco jsem se probírala těmi barevnými hadříky, mladík nelenil. Dozvěděla jsem se, že si mohu koupit, co se mi líbí a podpořit jejich úsilí, ředitelka soukromé školy, která sídlí ve stejné budově si prý koupila mandalu za 5000,-Kč , protože ji to dílko oslovilo. Okamžitě jsem se vrátila do reality a sdělila jsem mu, že nemívám ve zvyku nosit velkou hotovost v kabelce a ostatně ani můj měsíční rozpočet s tak velkou částkou výdajů tento měsíc nepočítá.

„Nevadí,“ široký úsměv mladíka neopustil. Vyndal z brašny malý obrázek slona tištěný na textilu velký tak 10x5 cm.

„Přijměte to ode mne jako dárek pro radost a ať vám přinese štěstí.“ Úplně zpitomělá jsem přijala dárek pro radost, slušně poděkovala a očekávala, že mladík konečně opustí moji kancelář. Jeho scénář byl však úplně jiný.

„A kdybyste nás chtěla také podarovat, prosím zde do té brašny,“ dále naznačil, že tím darem by měla být stokoruna. Napadlo mě, že za sto Kč se ho konečně zbavím, ale eskamotér hbitě vytáhl obrázek dalšího slona.

„Aby sloni přinesli štěstí celé rodině, musí být v páru," laškovně prohlásil mladík. „Jinak by to byl rozchod! Poslušně jsem vytáhla dvě stovky, vhodila je do brašny( takové žebradlo ušité z pytloviny), vyslechla si mladíkovy díky za můj dar, nechala si vnutit jeho emailovou adresu pro případ, kdybych je chtěla opět obdarovat a konečně jsem byla v kanceláři opět sama.

Uf!! Uvařila jsem si kávu a zrekapitulovala jsem si celou událost. Nechápala jsem, proč jsem si pustila do kanceláře člověka, kterého jsem neznala, nezeptala jsem se ho na jméno, ani na instituci, kterou údajně zastupuje, vyklopila jsem dvě stovky, nevěda na co, i když jinak své výdaje pečlivě zvažuji. Nebyla jsem na sebe pyšná.Vždyť já jsem  takhle mohla podpořit třeba výcvik teroristů v Sýrii ! Kdyby mě někdo tituloval těmi názvy, kterými jsem se v duchu nazývala já, mohla bych ho žalovat pro urážku na cti.

Na nástěnce nad monitorem počítače mi visí dva sloníci. Zády k sobě, choboty nahoru, tak jak to má být.

Kdyby mi alespoň přinesli štěstí!

 

PS: Zjistila jsem, že ředitelka soukromé školy nevydala 5000,- ale  500,- Kč za tytéž sloníky, a moje kadeřnice v téže budově 100,- Kč za jednoho sloníka. Na upozornění, že ji opustí štěsí prý odpověděla: to je mi fuk! 

 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Já raději brokolici, ale beru na vědomí, už jsem poučená.
Květoslava HOUDKOVÁ
Ivo Kosť. - zvyš svou odolnost! vůči vlezlým "šmejdům" (třeba bašti špenát jako Pepek námořník).
ivana kosťunová
Evo, děkuji za přání štěstí-je upřímnější než ti sloni. Květo, tohle já všechno vím, přesto jsem se nechala zmanipulovat. Ilono, ve vlaku mi to přijde zvlášť rafinované. Útok na emoce a oběť nemůže utéci, až ve stanici. :))
Ilona Kolářová
Já bych asi koukala jako blázen. Nemám ráda, když mi někdo něco vnucuje. Stalo se mi podobné, to co Hance, jeden čas jezdili ve vlaku postižení lidé a právě nabízeli cestujícím různé výrobky. Byly to takové tretky. Abych měla pokoj, jednou jsem si koupila něco za 100 Kč, jedu podruhé a ten samý hoch mi tam nabízel opět nějakou blbost. Bylo to hodně nepříjemné. Pak si zřejmě cestující stěžovali, protože asi za měsíc už nikdo nejezdil a nic nenabízel.
Květoslava HOUDKOVÁ
Ivo Kosť. - lidí, nabízejících -často v zájmu charity- různé drobnosti, je -zejm. v Praze- plno. Než se někdo rozhodne přispět, měl by především vidět průkazku té které charitní organizace (která určitě obsahuje jméno, číslo, kontakt = lze ověřit). V opačném případě JDE SLUŠNOST STRANOU !
Eva Krausová
Ivanko, nechť štěstí Vám přnesou sloni. Ale obdivuji Vaši trpělivost, já pokud cítím, že mi kdoko-li něco vnucuje, navíc to, co nechci, tak manipulátoři nemají šanci. Vadí mi i obtěžování na ulici, v poslední době chodí v obch.centru jedna, která vnucuje pocit, že budete díky její věštbě šťastná a očekává od toho, jak jinak peníze. Tak když mne oslovila poněkolikáté, řekla jsem ji, že šťastná jsem a měla klid...
ivana kosťunová
Lidmilo, děkuji. Takové přání i bez chobotu potěší.Hano, v tom případě bych také neodolala. Jsem měkká. Jiří, ano, mohla jsem i dárek vrátit. Ale mám díky výchově zafixováno, že vracet dar je neslušné.
Jiří Libánský
Jednou mi nabízel Hare Krišna CD s meditační hudbou. Dal mi ho do ruky a řikal, že mi pomůže abych získal mír ve svěm nitru. A že je zvykem dát za něj oplátkou nějaký drobný finanční obnos. Tak jsem mu po pravdě řekl, že právě nemůžu žádné peníze postrádat a CD jsem mu vracel. A on řekl, že mi to dal jako dárek a že já jemu nic dávat tedy nemusím. Je to krásná hudba, rád ji poslouchám. Mám Harekrišňáky rád. Považuji je za podivíny, ale v jejich laskavé a veselé společnosti je mi vždy dobře.
Hana Rypáčková
Jednou jsem byla ve vlaku přepadena postiženou dívkou /nemluvila a posuňky mi naznačila, abych si vybrala keramiku s cenovkou/.Položila do kupé asi deset zvířátek a odešla. Než se vlak rozjel , vrátila se a tázavě se dívala , kterou jsem si vybrala.Zastyděla jsem se za svou lakotu a vybrala si želvičku, co hýbá končetinami, hlavou a ocáskem za 100 Kč. Je mi milá a oblíbená- má příběh. Ale jinak se nenechám zviklat a nemám donucování řečmi ráda.
Lidmila Nejedlá
Nepodléhám, odrážím takové útoky. Nesnáším manipulaci. Ač nemám chobot, přeji, Ti štěstí ve všelikém konání.
ivana kosťunová
Květo, asi se budu u vás inspirovat... Libore, mě nejvíce vadilo, že jsem vůbec nezjistila pro jakou organizaci ten mladík vybírá příspěvky. Protože to dokázal utajit, mohla jsem teoreticky přispět na cokoliv , tedy i na výcvik teroristů(nadsázka)
ivana kosťunová
Děkuji všem, kteří přiznali, že se také nechali zmanipulovat, je mi hned lépe.
ivana kosťunová
Děkuji všem, kteří mi přejí štěstí. Ale všimli jste si, že ti sloníci běží tak nějak nad zemí ? Obávám se, že i to štěstí se rozplyne ve vzduchu. :))
Libor Farský
Nějak mi nedochází to možné spojení s teroristy. U nás v rodině bylo pradávným zvykem, že šťastné manželství přinese 9 slonů. Ale všichni s chobotem nahoru. A tak se nám jich také 9 krásných keramických sešlo v rámci svatebních darů. A šťastné manželství to bylo.
Květoslava HOUDKOVÁ
Ještě dodatek: Moje dcera spolupracuje (VPČ) s vydavatelstvím knížek "Modrý slon". Přála bych Vám vidět pokojík=pracovnu: Sotva překročíte práh, šlápnete "na chobot" - modrých slonů různých velikostí a materiálů má bezpočet! A letos jí daruji dalšího: nafukovacího, aby si v létě mohl "poplavávat" v bazénu ( jen co mi bude lépe, dojedu zakoupit - přidám k Vánocům).
Květoslava HOUDKOVÁ
Přesto, že náš Pečovák se zaklapuje, rodin.přísluš. buď mají klíče, nebo zazvoní! Od organizace dTest jsem obstarala samolepky "Prodejci nezvoňte" a přilepila ke zvonkům. Ale různí "šmejdi" se městem pohybují, zazvoní a "ochotná babka" je do Pečováku vpustí - pečovatelky mívají práci i v terénu, pohyb po Pečováku nikdo nehlídá. Pokud kdo zaklepal u mého bytu, zeptala jsem se, kdo je a co potřebuje. Pokud se dozvím účel návštěvy (elektřina, charita a pod.) slušně odmítnu. Pokud účel nezjistím, pošlu-už neslušně do p..... = do bytu NIKDY!
Naděžda Špásová
No a já nalítla. Když odešli, tak mi to došlo. Naštěstí jsem okamžitě zavolala na jejich vedení a zrušila to. Bylo to varování a od té doby si dávám bacha. Do bytu jsem je ale nepustila. Snad mi to vydrží.
Naděžda Špásová
Ivo, taky vám přeji štěstí. A nebojte, nejste v to sama. Taky jsem si naběhla. Zvonek, otevřela jsem a tam dva slušně oblečení mladíci a jali se mě přesvědčovat, že máme drahou elektřinu.
Eva Komínová
Takovým obratným manipulátorům lze opravdu těžko odolat. Taky se mi něco podobného stalo, šlo tehdy o knihy. Člověk se pak nestačí divit sám sobě, že tak snadno podlehl vábení.
Karel Boháček
Já mám taky sloníky, dva. Ten mladík vypadal slušně a seriozně. Štěstí mně osobně nepřinesly - daroval jsem je své dceři, která má takové věci ráda. Sloníky prý malovali děti - peníze šly na vybudování škol v Tibetu.
Jiří Libánský
Když Vám každý, kdo si přečte tento článek, paní Kosťunová, bude přát, aby Vám ti krásní sloníci opravdu přinesli štěstí, tak to nebyly vyhozené peníze. Já Vám to tedy přeji. Žijte své dny v radosti a pocitu dostatku všeho.
Zuzana Pivcová
Že mě čas od času někdo nahání telefonem, na to jsem už připravena, včetně toho sdělení, že hovor je monitorován. Ale nejdrzejší jsou pro mě ti, kteří vydírají různým varováním, co se komu stane, když nekoupí, neprovede, nepošle..., kdežto naopak, jak bude obdarován, když pošle..... Tohle by pravý "zástupce" boží pomoci opravdu dělat neměl.
Jana Šenbergerová
Hezký a aktuální článek. Denně jsme masírování různými nabídkami a reklamami. Některé obchodnické fígle nemají daleko k hypnóze, takže se vůbec nedivte, že jste neodolala. Zvědavost je úrodnou půdou pro psychický nátlak. Myslím, že každému se aspoň jednou v životě něco takového přihodilo. Ti sloni jsou ale opravdu roztomilí. Kdo by odolal? :-)