Zážitek roku: Lepidlo
FOTO: autorka

Zážitek roku: Lepidlo

23. 12. 2016

Nepředpokládala jsem, že napíšu článek na téma "Zážitek roku." Ne, že bych nic zajímavého neprožila, zážitků bylo hodně, ovšem z mého pohledu nic výjimečného. Před týdnem změnila mé rozhodnutí banální příhoda, kde sehrálo důležitou roli lepidlo.

Od ledna letošního roku mi převrátil život naruby můj o tři roky mladší invalidní bratr, když zkolaboval a dva měsíce ležel na psychiatrickém oddělení. Kromě epilepsie, na kterou se léčí od puberty, se objevila další nemoc a on nemohl chodit, motal se, padal, provázely ho halucinace včetně výpadků paměti. V březnu byl převezen do léčebny dlouhodobě nemocných v České Kamenici. Nebudu popisovat, jakou hrůzu a rozčarování jsem zažila, když jsem ho přišla poprvé navštívit. Jednak jsem si dle zařízení interiéru  budovy myslela, že jsem se ocitla v čase o sto let zpět, pouze televize na pokoji mě vracela do dnešní doby, a za druhé, jediný, s kým jsem mohla rozumně komunikovat, čímž bych nechtěla nikoho urazit, byla sociální pracovnice.

Začátkem července byl bratr propuštěn do domácího léčení. Problém je, že  bydlí  sám ve třetím poschodí bez výtahu a já jsem jeho  jediná příbuzná. Do pečovateláku ho kvůli věku (54 let) nevezmou, pobírá nízký důchod a dle tabulek není na tom tak zle. Nákupy, doprovod k lékaři, veškeré vyřizování na úřadech, větší úklid domácnosti, dávkování léků leží na mně, což by mi nevadilo. Vždy mě rozhodí jeho chování a nálady.  Nepřijal fakt, že je nemocný a pořád si myslí, že může normálně fungovat. Jediný, ke komu má respekt, je můj manžel. Na dotazy odpovídá útokem, nadává mi a já řeším následky, co kde provede. Jednou se mu zabouchnou dveře, podruhé něco podepíše a neví co, potřetí se předávkuje léky, zkrátka pořád něco. Často  to bývají  komické situace a já se ze zoufalství začínám smát. Někdy vybuchnu a křičím, že to nevydržím, že s ním končím, apod.

Před týdnem mě požádal, abych mu koupila lepidlo. Neptala jsem se proč, myslela jsem, že chce něco opravit, nehledě na to, že by mi stejně odsekl, co je mi do toho. Předevčírem mi manžel oznámil, že se dozvěděl, na co brácha lepidlo potřebuje. Svěřil se mu sám od sebe: "Víš, já to lepidlo nutně potřebuju, protože si zase budu lepit modely, když už teď nikam sám nemůžu."

V tu chvíli jsem se strašně zastyděla za své výbušné reakce vůči němu, poněvadž jsem si uvědomila, že ví úplně přesně, jaký je jeho stav a jaké má vyhlídky do budoucna. Pochopila jsem, že ho musím přijímat takového, jaký skutečně je a ne takového, jakého ho chci mít já. Jeho zdravotní stav se už nezlepší a je jen otázka času, jak dlouho bude moci vést  normální život.

 

Soutěžní příspěvek na téma "Zážitek roku 2016". Jaký byl pro vás rok 2016? Zažili jste letos něco mimořádného? Byl to pro vás pozitivní rok nebo máte za sebou spíše negativní zkušenost či událost? Vložte i vy do soutěže svůj příspěvek a vyhrajte velkokapacitní flashdisk. Více informací o soutěži včetně pravidel najdete zde.

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ilona Kolářová
Děkuji vám všem za komentáře. Včera jsem ještě běžela bratrovi koupit špejle, poněvadž si začal kromě papírových modelů lepit chaloupky ze špejlí. Do stacionáře nikam nechce, je samotářský, už jsem to s ním probírala, možná časem. Ale zase je problém, kdo by ho tam každý den vozil. Máme zažádáno o chráněné bydlení s lékařskou péčí, tak doufám, že se tam letos, vlastně příští rok dostane.
Jana Šenbergerová
Ilono, pochopila jste velmi důležitou věc a já věřím, že díky tomuto pochopení budete lépe zvládat všechno, co vám a vašemu bratrovi život přinese. Zažila jsem něco podobného s manželem a díky tomu, že i já jsem "pochopila, že ho musím přijímat takového, jaký skutečně je a ne takového, jakého ho chci mít já." Jemu i vám přeji hodně síly vyrovnat se s "nepřízní osudu". Váš zážitek stěží něco překoná.
Zdenka Jírová
Jste obdivuhodná, že se dokážete o bratra postarat. Něco o tom vím, několik let jsem se starala o svou maminko se silnou sklerózou. Váš bratr je ještě dost mladý, snad se se svým stavem naučí žít a bude si vážit toho, co pro něho děláte.
Marie Seitlová
Ilono, život je někdy hodně složitý, ale vy jste silná osobnost a určitě to za podpory manžela zvládnete. Ale opravdu se pokuste zjistit, zda není v okolí stacionář. Byla by to pro vás úleva. Držím palce, ale myslete i na sebe.
Eva Krausová
Ilon, hodně síly. Ty to jistě zvládneš a není nad hřejivým pocitem u srdíčka při jakéko-li pomoci, zvláště v rodině.
Jitka Mošovská
Ilono, již jste něco slyšela o Stacionáři ?(denní, týdenní, rehabilitační). Jde o aktivity vzdělávací, sportovní, společenské. Tak něco, jste velice jemná.
Hana Lancová
Paní Ilonko, držím palce, protože vím, že to není jednoduché.
Anna Potůčková
Po přečtení článku Ti přeji hodně sil a vím jaké to asi je. Manžel měl úraz, po němž následoval ČID a po dalších 4 letech PID a děvčata na 1.stupni. Klesla nám citelně životní úroven, najednou jsme si nemohli dovolit kupovat to co se nám líbí, ale to na co máme. Byla to těžká doba, a přesto jedna dcera vystudovala střední školu, druhá Vyšší odbornou školu a nyní má na starosti ve škole mentálně retardovanou žákyni, tudíž se stará o postiženou osobu. A není to vždy lehké, a obdivuji lidi, kteří to zvládají
Alena Tollarová
Říkává se, že život není procházka růžovou zahradou a dokáže nám připravit překvapení, o která vůbec nestojíme, ale musíme se s nimi poprat. Věř mi, že vím, o čem mluvím. Ty jsi, Ilono, silná žena a dokážeš to skloubit i se svými aktivitami. Ty si ani nemůžeš nechat vzít, to by nebylo dobré. Držím celé té vaší rodinné pospolitosti palečky.
Ilona Kolářová
Elena V.: Děkuji.:) Zuzka P.: Moc děkuji, mně se den o Tobě zdálo. :) Hanka R.: Hanko, já se strašně změnila za tento rok, zjistila jsem, že je o hodně víc důležitějších věcí než jen moje úspěchy.:)
Ilona Kolářová
Naďa š.: Děkuji, snažím se nezapomínat na sebe, ale musela jsem chtě nechtě omezit některé aktivity.:) Ivana K.: Sociální služby by si musel platit, dostal příspěvek na péči pouze 880 Kč na měsíc. Nárok na sociální služby zdarma nemá, je na tom podle nich ještě dobře. Pouze mu zdravotní sestra může chodit ordinovat léky, ale po dvou dnech to odmítl, protože ho vždy vzbudili ráno v osm hodin a on je schopný fungovat až tak od deseti hodin a udělali mu v tom strašný chaos, tak jsem to zrušila a dávkuji mu je sama a dělám namátkové kontroly, zda je užívá správně. Ví, že kdybych přišla na to, že něco vzal špatně, tak se to opět zavede a on to nechce, protože je pak strašně vynervovaný, z čehož může dostat záchvat.
Hana Rypáčková
Moc ti přeji hodně sil v péči o bratra a nějaké zastání, abys mohla plnit své sny...Hezké, že ho chápeš v jeho světě. Obdivuji tě, jak vše stíháš...
Zuzana Pivcová
Díky, Ilono, vážím si Tě ještě víc než dosud. Ale vlastně mě to nepřekvapilo. U Tebe ne.
Elena Valeriánová
Dáváme si chvíli přestávku u stopečky vaječného koňaku z toho předvánočního frmolu. A tak jsem chtěla jen nakouknout a že se nebudu ani přihlašovat. Po přečtení Vašeho zážitků, paní Ivano, jsem se přihlásila, abych mohla napsat komentář. Zdánlivě banální věc, to Vaše Lepidlo. Vždyť o nic nejde. Omyl! Jde o člověka. Tedy, jde o všechno. Dávám Vašemu příběhu STO hvězdiček, pro mě je to nejlepší soutěžní příspěvek. Krásné vánoce.
ivana kosťunová
Ilono, vím o čem mluvíte. Poměry v České Kamenici neznám, ale obávám se, že je to ve většině takových zařízení stejné. Starat se o dlouhodobě nemocného člověka je velmi vyčerpávajíci a vážím si každého, kdo to dobrovolně podstupuje. Zkusila jste využit nějaké sociální služby ? Asistenta, který by s bratrem chodil ven a pomohl mu obstarat nezbytné pochůzky .
Naděžda Špásová
Ilono, nemáte to vůbec jednoduché. Starat se o nemocného je vždycky hodně emotivní a vysílující. Myslím, že se vůbec nemáte za co stydět, jen byste neměla zapomínat na sebe.