Moje roztržitost
FOTO: autorka

Moje roztržitost

6. 2. 2017

Přeji Vám pěkný den,
jsem tady nová. V dubnu budu mít 58 let. Pobavil mne článek o blbnutí s klíči, a to tak, že jsem se rozhodla se s Vámi podělit o své zážitky, které, podotýkám, se odehrály v nedávné době a silně mne poznamenaly.

Pořád čteme o Alzheimerově nemoci a nikdo z nás se s ní nechce potkat. Jistě znáte to známé rčení, které zlidovělo: "Pane doktore, neznáte toho Němce, co mi pořád schovává moje věci?" O to větší bylo moje zděšení, když jsem se během několika dní tak nějak pozapomněla.
Přijdu domů s nákupem, který ihned uložím a jednu věc uložím do misky na poličce. Jde o čokoládu Margot, ze které mám v plánu upéct buchtu. To aby ji syn nezbaštil. Najednou, asi po 1/2 hodině, mi přijde na mysl, že jsem přeci v obchodě kupovala čokoládu, a začínám prohledávat tašku, dívám se do skříněk a nic. Až druhý den, když mi oči zavadí o tuto misku, si uvědomím, kde čokoláda leží.

Den před tímto hledáním hledám klíče. Nikde nejsou. Na svém místě neleží a nikde po bytě je nevidím. To není možné, říkám si. Kde jsou proboha? A celý proces se opakuje. Nakonec najdu klíče na topení v předsíni.

Den před hledáním klíčů si dělám snídani a bezmyšlenkovitě otvírám dveře od lednice a chci si vzít med. Ten je samozřejmě ve skříňce vedle lednice.

Znáte to? Ta bezmoc, co se mne zmocňuje. To není možné. Ale je.

Posadím se a v klidu přemítám o tom všem, co se mi během 3 dní stalo. Nakonec jsem si konečně uvědomuji, proč se to stalo. Ukládala jsem věci na místa, na která jsem je předtím neukládala. To je ono. Mám takovou radost, že jsem normální. A cítím nesmírnou úlevu.
Dnes přijdu domů a pečlivě ukládám klíče na své místo. Svoje místo mají moje brýle, mobil a jiné nezbytnosti.

Ovšem nevím, co se stane, až něco položím zase jinam, kde jsem zvyklá. Ale tuším to. Roky jsou tady. Třeba pak najdu hodinky v lednici.

 

Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Kořítková
Pane Libore, je to podobnost čistě náhodná.
Libor Farský
To nemůže být náhoda. To už je druhý článek na stejné téma, který najdete na mém profilu a vidím, že bude i třetí, protože jsem také pracoval v Anglii. Posílám Vám nabídku přátelství, Janičko.
Věra Lišková
Tak mírně roztržitá jsem celý život, už jsem si na to zvykla. Někdy jezdím na kole, kupodivu jsem o něj nepřišla, když se mi dvakrát stalo, že jsem ho zapomněla před obchodem a vzpomněla si na něj až druhý den. Už jsem se s ním v duchu loučila a ta radost, když tam zamčené čekalo.
Soňa Prachfeldová
Tahle zapomětlivost - někdy je úsměvná, někdy nás připravuje o čas, dělám několik věcí současně a spolehlivě se pak pro něco vracím. Jednou jsem všude hledala brýle a měla jsem je na hlavě, to jsem se smála sama sobě. Jdu do ledničky, otevřu a nevím, co potřebuji vyndat, zavřu a hned si vzpomenu. Kolikrát si říkám. děvče soustřeď se ! Vítám Vás na íčku, ať se Vám zde líbí .
Jana Kořítková
Děkuji Vám za pěkné přijetí, jsem moc ráda, že si mne portál i.60 našel. Vůbec jsem o něm nevěděla. Vaše Jana
Ilona Kolářová
Já tohle prožívám celý život.:))))))
Alena Tollarová
Paní Jano, vítejte. Mně připadá, že hledání věcí je mým novým hobby. Někdy se směju, někdy zuřím, je to zkrátka život. A máte moc hezkou průvodní fotku.
Naděžda Špásová
Jano, opravdu v tom nejste sama. Nemohla jsem si zvyknout, že začínám zapomínat, ale když jsem zjistila, že na tom je spousta lidí podobně, nebo i hůř, tak mě to přestalo štvát. Zkuste si mozek cvičit a zvyknete si. Držím palce.
Zdenka Jírová
Také jsem se rozhodla přísně dodržovat pravidlo- vracet věci na stejné místo, jinak je také hledám.
Elena Valeriánová
Tak to je úvod jak se patří. To se mi líbí. Vítejte na íčku. Jo a co jsem to ještě chtěla? :-)
Eva Komínová
Stává se mi to taky, dělám si z toho zatím legraci,ale taky se toho trochu bojím. To proto, že můj tatínek tak neslavně a smutně skončil. Dělám proti tomu, co se dá. Tréninky paměti, křížovky, sudoku, kvízy, vitamíny a minerály, např. lecitin.
Lidmila Nejedlá
Stává se to všem seniorům a ta radost, když to hledané časem najdeme, stojí zato! Paní Jano, vítejte na íčku.
Roman Procházka
Jan,i vy za to nemůžete. Pravděpodobně se vám v bytě rozmnožili Naschválníčci. To jsou takové mrňavé potvory, co se v noci množí po bytě, přemísťují věci sem a tam, a nad ránem zas zalezou. Ale myslí to s náma dobře. Pečujeme díky nim o paměť, objevujeme i to, co jsme už mysleli že nenajdeme a ejhle, objevíme. A neni nad radost...Jóóó našla...Já je mám také doma. A jak si rozumíme. Sakra, kam zas dali to pití....
Eva Mužíková
Jà jsem přesvědčená pani Jano, že tyto situace se stávají každému, neni třeba myslet na to horší. Asi jste někdy spíš uspěchaná a konáte rychleji, nežli přemýšlíte. Mně se už několikrát stalo, že můj mobil, který jsem takto bezmyšlenkovitě flákla, musela prozvánět sousedka. Naposledy byl mezi talíři v lince. Vitejte mezi námi.
Jana Šenbergerová
Vítejte na íčku a nebojte. Ztotožňuji se s názorem Aleny V. i Zuzky P. Za všechno, co se nám děje, si můžeme sami. :-)
Hana Rypáčková
Dávat věci na své místo je prima. Jen to vždy dodržet.
Alena Vávrová
;-) Můj názor je nepřikládat těmto věcem větší význam než mají a "toho Němce" tím nepřivolávat.
Zuzana Pivcová
V dubnu mi bude o 10 víc než Vám. Ano, taky se překvapím, kde najdu mnohdy některé své věci místo jejich obvyklých úložných míst. Myslím, že to je tím, že člověk myslí na několik věcí najednou. Anebo jen na jednu, nicméně pro něj v tom okamžiku důležitější. Proč si opotřebovávat mozkové buňky nějakými brýlemi nebo klíči, že? :-))) Díky, uvedla jste se moc hezky.