Téma týdne: Náš Přítel mobil a počítač...?
Foto: autorka

Téma týdne: Náš Přítel mobil a počítač...?

10. 6. 2017

Ve svém dětství jsem vůbec neznala telefon. Až v prvním zaměstnání jsem ho měla na stole - byl to rok 1965 - byl to přístroj na vytáčení čísel... Když jsem se vdala tak v domácnosti jsme nikdy telefon asi nepotřebovali, prostě nebyl - ale přesto jsme byli několik let vedeni v pořadníku. Po dlouho době jsme se dočkali, po čase zase odhlásili - protože byl považován některými za zbytečnost a jen na vyhazování peněz.

Bylo mi 55 let a já dostala boreliózu a ocitla se v Brně na infekčním oddělení nemocnice. V té době jsem právě k narozeninám dostala svůj první mobil Nokiu - manžel měl také takový. Seznámil mne s tím, jak ho mám obsluhovat, pro jistotu jsem si to poznačila na papír a vzala si ho s sebou do nemocnice - byla jsem 14 dní na infekčním oddělení, takže mobil byl naší jedinou spojkou v dorozumívání. Dokázala jsem jen mobil otevřít, přijmout hovor, zavřít nebo zavolat na určité čislo... Na pokoji se mnou ležela mladá dívenka, která měla také boreliózu, ještě v horším stadiu než já. Musela celý den ležet na břichu, podávala jsem jí tekutiny na pití - prostě jeden den jsem se o ni trochu víc starala. Dívenka byla povídavá, tak jsme také probírali všechno možné, její sportovní úspěchy a přišla řeč na ovládání mobilu. Říkala jsem jí, že jsem k narozeninám dostala mobil, ale nedokáži s ním nic dělat než hovor přijmout a zavolat... Takže další dny mi ona na oplátku za pomoc zase pomáhala s mobilem. Trpělivě vysvětlovala jak se napíše SMS, jak odešle, jak si uložit nové kontakty a všechno ostatní co na mém prvním mobilu bylo možné dělat... Takže když jsem přijela z nemocnice domů - dokonale jsem tento přístroj ovládala a byla své milé dívence moc za tuto pomoc vděčná.

Teď už mám přístroj nový seniorský - má větší písmena, jednodušší ovládání, ale stejně když chci psát SMS, tak si musím vzít brýle, to samé když chci SMS přečíst, nebo hledat v adresáři. Takže mobil mi většinou leží na stole, když odněkud přijdu tak zkontroluji jestli mi někdo nevolal a všechno vyřizuji až doma - chytrý mobil už vůbec nepotřebuji.

...Když nám odletěl v roce 2001 druhý syn s manželkou za prací do Thajska, tak mi v místní knihovně udělal internetovou adresu s tím, že si budeme jednou za týden psát. Ukázal mi velmi rychle jak se to dělá a že to nic není - ovšem já jsem nevěděla nic.

V knihovně jsem našla spřízněnou duši v mladé knihovnici, která mi vždy dopis od našich pomohla přijmout a zase naopak můj odeslat. Ale já se internetu moc bála, měla jsem obavu chytnout na něco jiného - prostě měla jsem z toho chytrého Přítele strach i když na druhé straně jsem se mu obdivovla.

Až po delší době - když syn se svojí manželkou bydleli u nás - mi moje milá snacha, která byla s malou vnučkou doma stále trpělivě vysvětlovala, jak mám dát svoje příspěvky na disketu, jak uložit data - v té době jsem stále používala internet v místní knihovně.

Po delší době jsme si pořídili internet domů a tím jsem se mohla víc seznamovat s tímto "zázrakem..." Naučila jsem se i fotit na digitálním fotoaparátu a tím si uchovávám dost vzpomínek na hry s dětmi.

Mám tři dospělé děti, které žijí v prvních manželstvích modelem - máma, táta a děti a já za to v duchu pokorně děkuji.

Protože ještě externě spolupracuji ve výzkumu trhu - tak vím, že takový model není dnes už samozřejmý - ve výzkumech bývá někdy i otázka:  "V kolikátém manželství žijete...?"

Loni mi bylo 70 let, nebojím se virtuálního světa, ale stačí mi úplně takový jaký mám.

Když vidím ve svém věku některé seniorky jak ovládají chytré telefony - vůbec nezávidím. Přeji jim jejich dobré oči, že nemusí používat brýle. Já mám na čtení 3 dioptrie, takže ovládání novinek je pro mne těžší neustálým nasazování a sundáváním brýlí - proto všechno raději vyřizuji až doma. Ale svým mnohým známým i menším vnoučatům pomáhám se základy obsluhy počítače i mobilu. Moje některé spolužačky, které neumí psát na mobilu SMS chci také učit, ale ony ani nechtějí - nechtějí se učit nové věci.

Svoje vnoučata jsem učila plavat, jezdila s nimi na kole, učila skákat přes švihadlo, hrála s nimi i školku s míčem o zeď domu, učila skákat panáka, hráli jsme různé hry - na cestách nejvíce slovní fotbal, vařili a uklízeli jsme někdy spolu, občas jsem i některé učila základům pletení a šití, těm malým četla pohádky, vyprávěla a někdy si i dost vymýšlela.

Ale švihadlo je ta moje největší parketa - nejstarší vnučka mi říká, že bych s tím mohla vyhrát i mistrovství světa - ve svém věku umím dobře celou školku, vajíčko i dvojskok... Jenže já se tomu jen usmívám - dobře vím, kolik už mých známých používá hole nebo berle. I já už mám občas potíže s kolenem a to jsem ráda, když mi vnoučata umyjí okna nebo vygruntují.

Ano i ve vyšším věku se musíme stále něco učit, nenechat mozek zakrnět a ani to naše tělo. Když mám problém na počítači už mi radí vnuci, když mám problém s elektronickou poštou tak mi pomůže dcera nebo vnučka, s ucpanými odpady mi pomůže šikovný vnuk, když mi něco bolí, tak mi pomohou také vnoučata. Tak jako druhé babičce když je náhodou odjetá, tak jí 14 vnučka obstará domácí zvířata a podojí i kozu.

Moje nejstarší vnučka mi říkala dřív, že jsem žila v době mamutů - když jsem jim vyprávěla jak jsem musela od malička dělat. Už v 5 letech jsem točila klikou při odstřeďování mléka, pomáhala stloukat máslo, čistila jsem stáje koní a pomáhala při další nekončící práci v domácnosti. Také ve 14 letech jsem už dojila krávy a už dříve jezdila s koněm při polních pracích, tatínek měl druhého...

Teď mi ale už vnoučata říkají, jak jsem měla zajímavý život, když jim ukazuji ta všechna naše pole, kde jsem v dětství a mládí pracovala.

Ano svět se mění moc rychle, ale já jsem ráda, že jsem mohla vnoučatům kupovat kuličky a cvrnkat je s nimi do dolíčku. Jsem ráda, že všichni mají dobré kamarády a tráví s nimi hodně času v přírodě i na zahradě a že všichni i jejich rodiče hodně čtou a také jako dárek dostávají velmi rádi právě knížku...

A nejvíc mne těší, že mají všichni rádi víc ten svět reálný než ten "virtuální..."

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage
PRODUKT TÝDNE

Pořiďte svému mazlíkovi kvalitní krmivo. Konzervy Brit Mono Protein jsou vhodné pro psy s citlivým zažíváním, alergiemi a potravinovou intolerancí. Více zde.

produkt týdne.jpg

 

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

TÉMATA