Babi, dědo, pohlídáš, prosím?     Prázdninové zážitky
Foto: autorka

Babi, dědo, pohlídáš, prosím? Prázdninové zážitky

4. 8. 2017

Tato vzpomínka se udála už před 17 roky. V krásném prázdninovém týdnu jsem měla narozeniny a vnoučata mi vlastnoručně vyrobila čepici s nápisem "Generál..." A tak doma máme přímo vojnu - kdy prý já jsem generálem, vnučka prvním důstojníkem, vnuk druhým důstojníkem a nejmladší prostým vojínem. Má generálská čepice je sice krásná, ale často spadne - takže se ze mne stává kuchařka, chůva, pradlenka, uklízečka, kamarádka, ale především trpělivá, laskavá a nejvíc opatrná babička...

A jak začíná u nás ráno? Cvičíme jógu. V červnu jsem si dopřála jeden týden jógy v Jaroměřicích u Jevíčka s vynikající vedoucí, kde jsme tři hodiny denně cvičili, ale i hodinu meditovali a všechno měli prostoupeno duchovními zážitky...

Takže s dětmi každé ráno cvičím a začínám Pozdravem slunci i malou rozcvičkou, děti se v rámci svých možností zklidní. Pak se krátce pomodlíme a prosíme Pána Boha o pomoc do dalšího dne, abychom ho mohli prožít v radosti, lásce a hlavně bez velkých úrazů...

Každý den jiné dítě vyslovuje svou prosbičku. Pak už nás čeká dopoledne na zahradě, kde se živíme ovocem, které si natrháme - máme višně, meruńky, rybíz, angrešt, zeleninu, namixovaný tvaroh, děti lezou po stromech, po žebřících - já trnu, aby nikdo nespadl - cvičí na zahradě, dovádějí ve vaničce, oběd už vaříme spolu - dopřáváme si stále hodně zeleniny, jen na večeři občas opékáme makrely, párek nebo topinku s česnekem.

A děti si samotné vymyslely Desatero, které se snaží dodržovat:

"Nepsát po zdech, Nekřičet, Neběhat do ložnice, Nedělat nepořádek, Pomáhat babičce, Nebít se vzájemně, Neházet po sobě hračkami, Nezapínat video, Nerušit dospělé při povídání, Uklízet si po sobě věci..."

Usmívám se těmto zákazům, ale jsem ráda, že se dodržují. My si dopřáváme i dvě hodiny na koupališti, jen nejstarší vnučka umí plavat, takže ostatní jen v malé vodě - děti jezdí i na kolech, tříkolkách, hrají si, stavíme stan ze sít na prosívání písku, dek a polštářů, vyprávíme si, čteme, píšeme pohlednice celé rodině. ..

Děti u mne končí a já padám skutečným vyčerpáním. Nejstarší vnučka odjíždí na skautský tábor, jeden vnuk na Vranovskou přehradu s rodiči a dalšího vnuka si bere druhá babička. A já si ovazuji nohu, začala mě bolet křečová žíla a začínám relaxovat. Čtu ne noviny, ale stariny - se zpožděním alespoń něco, s dětmi na to nebyl čas, čtu časopisy, uklízím a dostávám pohledy od vnoučat a přeji jim vše dobré, aby měly nové zážitky...

A já jsem sama v čistém uklizeném domě - dívám se na vyžehlené hraničky dětského oblečení, které čeká, až zase přijedou.

Po několika dnech cítím, že noha je už dobrá, vyřizuji všechno, co je potřeba, a druhý volný týden odjíždím ke své mamince do nedaleké vesnice. Je jí přes 80 let, má kozu a několik slepiček. A zde relaxuji tím, že vezmu srp a chodím s ní na trávu, suším seno, chodím ke slepičkám - relaxuji při práci na zahradě při trhání rybízu a angreštu. A dívám se na svou čilou maminku, která celý život jen manuálně pracovala, ale jedla velmi střídmě. Její strava je prostá - kozí mléko, kozí tvaroh a sýr, který si sama vyrábí, brambory, ovoce, zelenina, upečené koláče, málo masa. Neříkají jí nic bolesti kolen, kýčlí, hlavy, krku, deprese, nikdy necvičila - její životní styl je typický venkovský pracovitý člověk s každodenní návštěvou bohoslužby a hřbitova. Není závislá ani na televizi, dívá se jen občas a říká. "To mně stači ve čtvrtek večir, nemosim to vidět každé deń, mně stači televiza jednó za tédeń a so spokojená. Nic mě nehoteče..." říká svým krásným horáckým nářečím.

A já pokorně skláním hlavu před její pracovitostí, pomohu jí víc vygruntovat a odjíždím zpět do svého bydliště. Zde vím, že zas přijdou děti...

Dívám se na stromy, u kterých už nejsou žebříky ani ovoce - jablíčka jsou ještě nezralá. Říkám - Díky Bohu, v srpnu už ze stromů nemohou spadnout, takže je o jedno nebezpečí méně. Mám nachystaná jádra z meruněk na vytloukání - děti tomu říkají "mandličky". Vím, že to není moc zdravé, ale děti budou mít kladívka a budou si samy rozbíjet pecičky. A zase mám obavu, aby se náhodou nepotloukly. Ale jsem ráda, že mám malé děti - vím, že mi odrostou a pak už třeba budu mít víc času pro sebe.  Ale když si vzpomenu na svoji maminku, její pracovitost a zdraví - tak si uvědomuji, že tyto prázdniny s dětmi i když vyčerpávající, ale plné lásky - byly pro mne tou nejzdravější relaxací. Mám zatržen v kalendáři citát, ke kterému se často obracím: "Raduj se z každé radosti, protože každá radost přichází od Boha...    Raduj se z každé bolesti, protože každá bolest vede k Bohu..."  A na závěr musím poděkovat své mamince za sílu, kterou u ní čerpám do dalších dní...

A jak je to dnes?

Maminku už 6 let navštěvuji jen na hřbitově a na prázdniny mám občas zase jiná, menší vnoučata a s nimi prožívám nové radosti a jejich originální nápady, ale také se o ně daleko víc bojím...

Moc děkuji, že mám možnost dávat babičkovskou lásku dětem a s nimi přímo mládnout i někdy "blbnout..." 

A za toto veliké štěstí jsem všem jejich rodičům moc a moc vděčná...

PS. Babičkou jsem se stala poprvé ve 45 letech a od té doby jsem odvozila od svých tří dětí už celkem devět kočárků s vnoučátky...

 

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Děkuji moc všem za milé příspěvky...
Drahomíra Stínilová
Jste ideální babička s ideálními vnoučaty. Gratuluji. Až se stydím, že moje vnučka je líná bordelářka a při každém výstupu na výletě kňourá, že se jí chce čůrat, ale do lesa nepůjde, protože by jí nalezli do zadečku brouci. A to tu bývá na pět neděl každý rok. Ale je to moje jediná vnučka a miluju ji. Nikdy by nikomu neublížila, kreslíme na sebe komiksy a dovede vystihnout jak výraz, tak charakter člověka. Je bezelstná a poctivá. Vaše maminka byla úžasný člověk.Pěkné povídání a hezky se čte.
Blanka Macháčková
Jste obdivuhodná babička. Určitě k tomu přispěla i vaše obdivuhodná maminka.
Lidmila Nejedlá
Babička jak má být.
Jarmila Komberec Jakubcová
Desatero nemá chybu. Maruško máte můj hluboký obdiv za trpělivost a moudrost.
Marie Ženatová
Zuzanko, ale ono to není vždy úplně ideální. Oni jsou někdy tak moc živí, až mám obavy ze zboření domu...
Zuzana Pivcová
Maruško, opravdu žasnu, že mohou být i takové hodné děti. Na druhou stranu ale, proč ne, když mají takovou babičku.