Barevné punčocháče
Foto: autorka

Barevné punčocháče

24. 1. 2018

Ráda vzpomínám na veselou příhodu, kde hrály hlavní roli barevné punčocháče. Když jsem chodila na gymnázium, měli jsme jednou týdně nultou hodinu (od 7.00 - 7.45 hod) tělocvik. Profesorka nikdy ráno neměla přehled, kdo chybí, poněvadž jsme se scházely už na hřišti a docházku zapisovala až po hodině. Navíc jsme byly spojené dvě třídy, jelikož nás děvčat bylo málo a ona si nás neustále pletla.

Jednou jsme se potřebovaly s kamarádkou něco doučit a tak jsme  místo tělesné výchovy zalezly s učebnicí na záchod. Sotva jsme otevřely knihu, ozvaly se z chodby rychlé, rázné kroky. Lekly jsme se, neboť všechny holky byly venku a my správně vyhodnotily, že jde profesorka. Rychle jsme "zalítly" do jedné z kabinek, ale nedošlo nám, že dole je otvor, kterým bylo vidět nohy. Hlavou nám bleskurychle rotovaly myšlenky, co dělat. Věděly jsme, že když budou vykukovat 4 nohy, každý si domyslí, že se "ulejváme", a bude zle. V lepším případě hrozila domluva a  ztráta důvěry tělocvikářky, v horším neomluvená hodina, třídní důtka a ostuda.

Aničku napadl spásný nápad. Stouply jsme si každá jen na jednu nohu a já si na svou obula Aniččinu pantofli, Libovaly jsme si, jak je to krásně vymyšlené, ovšem pouze do doby, než jsem sklonila hlavu a spatřila neuvěřitelný obrázek. Moje tenká malinká noha v kanárkově žlutých punčocháčích  vedle velké a mohutné Aniččiny nohy v tmavě hnědých punčocháčích!

Anička zavčas zachytila můj vyděšený pohled, duchapřítomně po mně skočila, přitlačila na stěnu a zacpala mi vší silou pusu. Moc dobře mě znala a věděla, že by následovala salva smíchu, což jsme nemohly dopustit, neboť dotyčná osoba již šramotila v kabince vedle nás. Pomalu jsem se dusila, tak Anička povolila trochu ruku a já jakoby vychrochtla. Věděla jsem, že se nesmíme za žádnou cenu prozradit, tak jsem usilovně pátrala v paměti a snažila si vybavit nejsmutnější vzpomínky v mém životě (např. úmrtí babičky, našeho psa, apod.), ale marně. Vždy, když už jsem se vnitřně připravila na smutek, stačilo se podívat na Aničku a bylo zle. Její zoufalý obličej a úpěnlivé prošení naprázdno otevíranou pusou, abych byla zticha, mě přiváděly k dalším a dalším záchvatům smíchu. Chvíli mi držela pusu Anička, chvíli jsem si ji držela sama, (navíc jsme musely každá přidržovat svou druhou nohu nahoře), ale vždy, jak trochu povolil stisk, vyšlo z mých úst podivné zachrochtání, což mě nutilo ještě k většímu veselí. Pak už jsem viděla, že díky mým chrochtavým zvukům i Anička má co dělat, aby nevyprskla. Naštěstí po nekonečně dlouhých dvou minutách práskly dveře na chodbu a my byly zachráněné. Vylítly jsme z kabiny a řehtaly se jako pominuté celou hodinu, kterou  jsme chtěly věnovat učení.

Chechtaly jsme se tak vydatně, že nás bolely bránice a totálně jsme se fyzicky vyčerpaly. "Ulily" jsme se tedy úplně zbytečně. Nenaučily jsme se vůbec nic, zato  vysmáté jsme byly na měsíc dopředu.

Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage
TÉMATA
PRODUKT TÝDNE

Kočičí jídelníček by měl být pestrý, chutný a zdraví prospěšný. Lahodná Brit Care kapsička poslouží jako kompletní krmivo nebo jako doplněk k suchému krmivu pro zvýšení rozmanitosti a chuti. Více zde.

BCC_pouch2.jpg

 

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Bude podle vás Roman Prymula lepším ministrem zdravotnictví než Adam Vojtěch?

Rozhodně ano

20%

Myslím, že ano, Adam Vojtěch byl opravdu slabý

16%

Nevím, to se uvidí

19%

Myslím, že ne, Vojtěch nebyl špatným ministrem

24%

Rozhodně ne,

22%