Na mezi
ilustrační foto: pixabay.com

Na mezi

4. 2. 2018

Přiznám se, že miluji diskuse na portálu i60, kdy si lidé vyměňují své názory na různé události a jevy kolem nás. Co člověk, to názor. Někdo je ve svých názorech pevný, neuhne ani o píď, u jiného pozoruji určitý názorový vývoj, někteří prezentují své mnohdy zajímavé názory ostýchavě, jako by se obávali nepříznivých reakcí. Ne každý dovede svůj názor také obhájit relevantními argumenty, proto si vážím lidí, jejichž argumenty se opírají o rozsáhlé encyklopedické znalosti, schopnosti vyhledávat si a třídit informace, a o životní zkušenosti, které dovedou díky svým analytickým schopnostem uspořádat a utvořit si svůj osobitý názor na věc.

Vážím si jich, i když se jejich názor neshoduje s tím mým. Já mám totiž s rozhodováním problém. Obzvlášť s rozhodováním typu:“ buď a nebo“. Dosti často se neztotožním ani s jednou variantou.

Začalo to už na základní škole. Dvě spolužačky se poškorpily a hned se kolem každé z nich vytvořila parta spřátelených dětí.

„Jsi s Boženkou nebo s Maruškou?“Ptaly se mě děti, sotva jsem vkročila do šatny.

„Nevím“. Zněla má udivená odpověď.

A protože jsem nevěděla, přestaly se se mnou bavit obě party. Nevadilo, měla jsem své kamarády, obě party se stejně zakrátko smířily, a stali jsme se opět tím stádečkem rozjívených děcek. Ale ta moje neschopnost se vyhranit mě postupem času začala trápit, podvědomě jsem se snažila najít tu svoji parketu v různých prostředích, klubech, kroužcích, spolcích, ale vše marné. Tam, kde všichni ostatní měli jasno, zastávali jednotný a správný názor, mně se hlavou honilo – asi to tak bude, ale přeci jenom ….

Teprve v roce 1980 jsem si ve svých nejistotách udělala jasno. Náš oddíl žen nacvičoval tehdy na spartakiádu. Stály jsme na značkách a za zvuku hudby (zpíval nám tehdy Matuška) jsme se plavným pohybem přesunovaly synchronně ze značky na značku a vytvářely tak různé obrazce a útvary lahodící hlavně oku ve vzdálenosti tribun na stadionu. Líbilo se mi to. Každý byl součástí celku, přesně věděl, kde je jeho místo, a věděl, kam má jít, aby celek byl dokonalý. Každé zaváhání působilo rušivě. Časem jsme se sehrály natolik, že jsme mohly nacvičovat i složitější obrazce a uskupení. K tomu ale už nestačilo jenom stát na značce, ale bylo též potřeba využít i prostor mezi jednotlivými značkami, a tak jsem se poprvé setkala s pojmem „meziznačka“. Bylo to místo mezi značkami vzájemně kolmými a my stojící na meziznačkách jsme se vlastně nacházeli na diagonálách oběma směry, zkráceně jsme tomu říkali „na mezi“.

Teprve stojíc „na mezi“, jsem si uvědomila, že toto je moje ukotvení. Já vlastně celý svůj dosavadní život stojím na mezi, jenom jsem si to konečně dokázala pojmenovat. Můj pohled na svět se tím stal pestřejší, protože mohu hledět nejen vlevo, vpravo, dopředu, dozadu, ale i šikmo po diagonálách. Platím za to menší vyhraněností a větší složitostí při rozhodování.

Se svojí pozicí jsem ale spokojená. Ráda si vyměňuji názory s lidmi vyhraněnými, stojícími v zákrytu i „na mezi“. My se totiž vzájemně potřebujeme. Nebýt vyhraněných, nevěděli bychom my ostatní, které je to místo „na mezi“, a nebýt nás stojících na různých těch diagonálách, nevěděli by ostatní, jakým způsobem se vyhranit. Jedině smysluplnými diskusemi své pozice srovnáváme, nebo naopak rozdělujeme, aby výsledný obrazec lahodil oku.

Než se ale alespoň trochu sesynchronizujeme, bude to chtít tvrdý trénink. Osobně to odhaduji na pět let.

 

Hodnocení:
(4.8 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Tak teď budu přemýšlet, jestli jsem na značce nebo na mezi. Spíš asi na značce s mírným vychylováním,.
Jana Kořítková
Zajímavé čtení, vedoucí k zamyšlení, jak to máme my. Mne oslovila doba dětství, kdy se tvoří dětské party. Neměla jsem ráda bezpráví, takže jsem skončila v té partě, která byla spravedlivá. Ale někdy jsem o tom přemýšlela, jestli je to správné. Takže jsem bývala sama sama za sebe, ale i " mezi". Jak kdy a to mi zůstalo.
Olga Štolbová
Nejen článek, ale všechny komentáře jsou zajímavé. Já jsem spíš JAK - KDY. ♥
Zdena Proboštová
Palec nahoru *****
ivana kosťunová
Naďo, díky za upřímnost :)) Ale není přeci nutné, abyste se mnou ve všem souhlasila. Mě naopak jiné názory inspirují :))
Naděžda Špásová
Aha, tak teď už chápu, proč s vaším názorem, Ivano, občas nesouhlasím. Ale jinak vaše články čtu vždycky ráda. Já mám zase problém s tím, že vybočuji z řady. Nejvíc to vadilo v zaměstnáních. Teď už je mi v podstatě jedno, co si kdo myslí. Ovšem až na pár výjimek. No co, každý jsme ňáký, že jo.
Jana Kollinová
Článek je natolik zajímavý, že se vracím k němu opakovaně, je něčím, co pan F.M. v některých situacích označuje " hozený šutr do rybníku." Většina přispěvatelů je na mezi, někteří neví, zatím jsem jediná na značce. Článek odkrývá část osobnosti pisatelky. Pominu-li vlastní životní postoje a posuny, jsem přesvědčená, že jsem vždy byla a budu na vlastní jasně definované značce zakotvené v prostoru výchovou, zkušenostmi, intuicí a vlastní pozitivní energií. Uvažuji, zda je rozdíl mezi výrazem "na mezi" a "na hraně". Ale o tom to není, úvaha patří spíše do ringu.
ivana kosťunová
Hana: protiznačky jsou jaksi dané... Mirek : dobrý, že sedíš...
Hana Rypáčková
Velmi mě to zaujalo, ale stále přemýšlím, kde jsem. Na značce to nebude, na mezi taky ne, kdyby existovala protiznačka, tak asi tam chvíli setrvám, než se někam možná postavím. Ale tleskám ti.
Marie Doušová
Dobře napsaný článek , který nutí k zamyšlení. Vždy jsem měla potíže s tím , když jsem hájila spravedlnost a většinou jsem na to doplatila.Nyní jsem asi opatrnější a někdy asi zbabělá se rázně vyjádřit.Naučila jsem se hodně odpouštět a být spravedlivá k ostatním, i k sobě.
Mirek Hahn
Ich sitze auf dem zwischen.
Eliška Murasová
Ivano, článek, co nutí k zamyšlení.Vlastně nevím, vůbec v tom nemám jasno.Někdy z dálky, s pocitem, že bych blíž chtěla, ale nevím jak. Ale často mi tato pozorovací poloha vyhovuje.Není pro mě snadné se rozhodnout, určitě je mi bližší "na mezi".
Věra Ježková
Ivano, výborný článek. Téma i způsob jeho zpracování. Možná se na mezi někdy potkáme.
Soňa Prachfeldová
Velmi zajímavý článek vedoucí i k zamyšlení - kdeže to vlastně stojím ? Vlastně nestojím, jdu dopředu, občas se zastavím, pobudu a kráčím dál. Nelpím na té jedné značce, jdu kam potřebuji a mohu jíti. Nikdy jsem nemilovala kolektivní sešněrování , secvičování . Stojím si svobodně tak trochu mimo a ani se mi nechce prosazovat názor ten můj a už vůbec necítím potřebu jej obhajovat. Proč a proti komu ? Respektuji a toleruji druhé , smysluplné diskuze mám ráda. Opačné považuji za plýtvání časem a v tom případě jsem vybíravá. Vaše zamyšlení je moc dobré !
ivana kosťunová
A já děkuji vám všem za vaše reakce a se zájmem čtu, k jakým závěrům koho můj článek přivedl. To bylo ostatně účelem. Děkuji také za doplnění a rozvedení ústřední myšlenky k pozicím "na rozhledně" , "v koutě " a jiným.
Jana Kollinová
Jsem přesvědčená, že každý, kdo článek přečte bude pozitivně vnímat motivaci autorky k jeho napsání. Obdivuji Ivaninu schopnost najít správné pojmenování svého postoje v konfrontačních situacích. Osobně ji vidím takto : "Zdánlivě solitér, ve skutečnosti moderátorka s nadhledem." Já pravděpodobně budu patřit do skupiny lidí "na značce." Skvělý článek, děkuji.
Dana Tomanová
Ivano, vystihla a napsala jsi to moc pěkně :-)
Eva Mužíková
Ivano, jak tak čtu / opakovaně / Tvá slova, došla jsem k názoru, že i já stojím na mezi. Jen jsem svůj postoj celou dobu nedokázala správně pojmenovat. A už vůbec bych nedokázala takovýto zajímavý námět zpracovat. Děkuji.
Zuzana Pivcová
To je pro mě článek velmi poutavý, vede k zamyšlení, a jak čtu komentáře, tak nejen mě. Myslím, že u mě je to tak, že někdy stojím v koutě, tedy v rohu, kam se už jiný nevejde, a jindy vylezu na rozhlednu, abych lépe viděla. Někdy mluvím a jindy mlčím. Nemám ráda hlasování "jako jeden muž". Na lidech hledám to dobré. Vždy něco takového je. A pokud momentálně pro mě ne, je to tím, že jsem zrovna na jiné stanici. Pro názornost, jsem třeba na ČT2 a nevím nic o ČT1. To ale neznamená, že v tu chvíli paralelně nevysílá, a dokonce možná lépe než ta moje stanice. Zkrátka nemůžu obsáhnout vše a jen kvůli tomu někoho zatratit. Jsem trochu Mimoň, možná Marťan. Díky za článek.
Blanka Macháčková
Rozumím tvému postoji. Mám to podobně. Nikdy totiž nevím, jestli mám o věci již všechny potřebné informace a jestli jsou správné. Tvé meziznačky nejsou o liknavosti a nerozhodnosti, ale o soudnosti a respektu. Alespoň tak to chápu.
Jana Šenbergerová
Krásný článek. Teď jsem si konečně ujasnila, kde se nacházím já. Na spartakiádní cvičení jsem se vždy ráda dívala, ale sama jsem se takovému cvičení bránila. Nestojím ani na značce, ani na mezi. Dívám se shora, nikoliv spatra. I mně se ta mozaika "cvičenců" moc líbí. Zdejším "tréninkům" také nejraději přihlížím a tříbím si při tom své názory, které bývají tak často odlišné, že nemám odvahu tu vznikající mozaiku narušit.
Dana Puchalská
Ani já nepatřila mezi nadšence hromadného cvičení. A na značky byl povel při kterém jsem měla husí kůži.
Ilona Kolářová
Zajímavá úvaha. Jak už jsem tě tak trochu poznala, článku z tvého pohledu rozumím. Zkrátka jsi přesně TY.
Libor Farský
Velmi zajímavé zamyšlení - do dílny sociologa. Já naopak vždy špatně snášel a snáším situace, ve kterých všichni dělají něco "na povel" nebo "jakoby na povel", (třeba jednotný postup v politické straně, proto jsem v žádné nebyl a nebudu). Takže v TV jsem vyloženě trpěl při prostných cvičeních a spartakiádu jsem z tohoto důvodu přímo nenáviděl, (v hodinách TV jsme totiž téměř nic jiného nedělali,na mé oblíbené míčové hry nezbýval čas).