Zvířátka se představují:  Had
FOTO: autorka

Zvířátka se představují: Had

15. 2. 2018

Další představitel živočišné říše, který nahání lidem hrůzu, je had. Strach je silně zakořeněný nejspíš proto, že se už po tisíciletí dědí z generace na generaci. Někoho vyděsí užovka, slepýš nebo i křivý klacek ležící na cestě. Přitom se není čeho obávat. U nás žije pět druhů hadů zařazených do dvou čeledí. První tvoří nejedovaté užovky (obojková, stromová, hladká a podplamatá) a druhou představuje náš jediný jedovaný had, zmije obecná, dosahující délky max. osmdesáti centimetrů. Jedná se o relativně malého až středního plachého hada, který zaútočí jen výjimečně v případě ohrožení, pokud nemá možnost úniku. Přitom je při každém kousnutí pouze padesátiprocentní pravděpodobnost, že vypustí jed, a uštknutí u zdravého jedince vyvolá většinou  lokální postižení v podobě otoku.

dscn3565.jpg

Já osobně považuji hady za zajímavé živočichy. Mnohokrát jsem narazila na zmiji, odpočívající na pařezu či mezi kamením, a pokud jsem ji nevyplašila, ležela spokojeně dál. Při vyrušení se napřímila, výhružně zasyčela a v nestřeženém okamžiku zmizela. Nikdy jsem nepodlehla panice, neboť vím, že metrová vzdálenost od zmije je naprosto bezpečná a výpad hlavou, při kterém chce zasáhnout kořist nebo při obraně, bývá nanejvýš 20-30 cm. Zmije také nikoho nepronásleduje ani na nikoho neskáče, jak se mnozí lidé domnívají. Málokdo ovšem ví, že hadi nejsou samotáři, nýbrž žijí v určitém seskupení, které společně obývá území, kde loví a vyhřívá se. Tento poznatek jsem si nepřímo ověřovala i v praxi, jelikož jsem podnikala se psem výlety kolem Kozího vrchu a párkrát se mi stalo, že při příznivém počasí u luční cesty na každých deseti metrech ležela stočená zmije. V životě jsem neviděla pohromadě takové množství hadů.

Ráda vzpomínám na příhodu, jež se udála před mnoha lety. Ráno jsem šla jako obvykle s dalmatinem Artíkem do služby a střídala kolegu, o němž bylo známo, že se strašně bojí hadů. Ihned po příchodu mi hlásil s očima navrch hlavy: "Pozor, vlezl sem večer za skříň obrovský strakatý had a bude asi nebezpečný. Celou noc sedím u dveří a dělám rámus, aby nevylezl." Na otázku, co je to za druh, pokrčil rameny a na mou žádost, zda by mi nepomohl hada vylákat na svobodu, prohlásil, že jsem se zbláznila. Bleskově mi předal službu a ještě než odkráčel, nezapomněl dodat, abych dala pozor na psa kvůli uštknutí, a popřál mi hodně štěstí. Během dne procházel kolem soused, a  tak jsem ho poprosila o pomoc. Vzal silný klacek, já odstrčila skříňku a on sukovicí hada vymrštil obloukem ke dveřím. Byla to nádherná užovka obojková se žlutými půlměsíčky. Proklouzla kolem sedícího Artíka, ten na ni v klidu pohlédl a pozoroval stejně jako my, jak spokojeně zmizela v záhonku nad peronem.

dscn3551.jpg

Všichni hadi, kteří žijí volně na území celé Evropy, to znamená i na území České republiky, jsou chránění Bernskou konferencí. Nesmí se lovit ani se jim nesmí ubližovat. Vždy, když vidím, jak někdo propadá panice při sebemenší zmínce o hadovi, používám slova mého bývalého kolegy: " Víš, jaká je nejhorší smrt? Z vyděšení!"

 

 

 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Pivcová
Zuzka už připsala o hadech dost, co dodat více? Snad jen to, že největší hrůzu z hadů musela mít snad jedna Zuzky kolegyně ze školy. Když před lety skončil jejich prázdninový tábor od jazykové školy, přijela jsem pro Zuzku s trabantem a té její kolegyni nabídla, že ji také odvezu. Odmítla slovy: S hadem nejedu! Ten "had" byl asi dva metry dlouhý, upletený z vlny a já jsem ho jednu dobu, když byli v módě plyšáci do auta, vozívala s sebou. Jednu skutečnou hadí fotku mám v současnosti na profilu.
Ilona Kolářová
Děkuji všem za komentáře. Ještě bych chtěla napsat, že někteří lidé jsou z nich tak vyděšeni, že jsou známy případy, kdy člověk umřel po kousnutí nejedovatým hadem a nebo i když had kousl jenom nasucho (tzn.že nevypustil jed). Živého hadíka si pořídíme asi během roku. Manžel se rozhodl, že zrušíme akvárko s tlamovci a koupíme korálovku, což je takový menší had. Zatím mám hady různě pověšené v bytě např. na okně a podobně, ale ty nikoho neděsí. A jeden, jak si všimla Lidmilka, jde skutečně s módou a navlékl se do "maskáčového" oblečku. Věrko Z.: pod Kozím vrchem na ně určitě za příznivého počasí narazíš.
Zdenka Jírová
Přiznám se, že se hadů bojím. Nepropadám sice takové panice, jako když vidím pavouka, alemám k nim respekt. Jedni naši příbuzní měli doma jako domácího mazlíčka malého hroznýše. Nějakou malou formu. Byla jsem trochu vyplašená, protože lezl volně po pokoji, ale nakonec mne přesvědčili, abych si na něj sáhla. Zkonstaovala jsem, že není aní slizký ani studený, měl hladkou, příjemnou pokožku jako hodně jemný samet. Nakonec jsem se s ním nechala vyfotit, ale trnula jsem hrůzou, aby se nehýbal.
Alena Tollarová
Hada - užovku jsem v přírodě viděla jen párkrát a dost mě to mrzí. Jen jednou jsem stihla jakž takž vyfotit u přehrady Les Království. Zážitkem pro mě bylo setkání s užovkou červenou, kterou mi chovatel dovolil vzít do rukou a nechala jsem ji po sobě "putovat" až za krk. Fotku jsem nějaký čas měla jako profilovou.
Hana Práglová
Klubko hadů-zmijí- jsem kdysi zažila v Jeseníkách -Na Pomezí. Chtěla jsem si sednout na sluníčku na klády. Ještě,že jsem koukla,kam sedám. Hadí rodinka se mezi kládami vyhřívala.. Naposledy jsem hada zažila loni-na Horní Bečvě. Chtěla jsem vytrhnout praváka a had odpočíval u něho. Hada jsem stačila vyfotit,ale hřib už jsem nevytrhla.---
Lidmila Nejedlá
Ilonko, tenhle had má nějaké militantní oblečení. Hady zásadně nedráždím, užovky ochraňuji.
Marie Doušová
Hada doma bych určitě nechtěla ,ale jinak mi nevadí .
Jana Kollinová
Hady nemusím ani háčkované ani gumové natož živé. Líbí se mi jen ten na vaší fotografii, ale protože není u mne doma.
Věra Ježková
Ilonko, ty si tedy umíš vybírat příšerky. Ale pořád lepší had než netopýr. :-)
Eva Balúchová
Trochu mě tvůj článek uklidnil,že smrti od hadů se bát nemusím.Ale mě by klidně skolilo i to vyděšení.Nevím proč z nich mám takovou hrůzu.Bojím se i žížaly.Je mě velice nepříjemný i had na obrázku.Se zmijí jsem se jednou potkala,je pravda,že jenom zasyčela,ale i tak, když jdu kolem toho místa,mám husí kůži.Díky za článek,zkusím na sobě pracovat.
Libor Farský
Co je chlupaté, to je hezké. Pohladil bych si dobrovolně jenom hada chlupatého, až ho nějaké množírny vyšlechtí.
Věra Zajíčková
O hady se zajímám celý život,ale zmiji v přírodě jsem viděla loni poprvé,navíc neměla jsem u sebe foťák.Zaujala mne zmínka o Kozím vrchu-zjistila jsem,že to z Děčína mám kousek,takže si udělám na jaře výlet.Ale nevěřím,že tam nějakou zmiji uvidím-roky tu chodím po kopcích,skalních hradech,zříceninách,ale na plazy nenarazím-s vyjímkou mloků.Budu se těšit na další autorčiny články,se zájmem jsem si přečetla i předchozí.
Eva Mužíková
Ani já hady nemusím, bojím se jich, při spatření zmije úplně ztuhnu. Ve statku jsem po odkrytí plachty z kompostu uviděla klubko velkých užovek. Pohled na kroutící se hady byl pro mne děsivý. Ony se po vyrušení začaly rozlézat po okolí, musela jsem se hodně přesvědčovat, abych do statku vkročila... Hezký článek Ilono, jen tak dál.
ivana kosťunová
Patřím k těm, které vyděsí i slepýš. A to jsem narozená podle Čínského horoskopu ve znamení hada. Rozumíte tomu ? Já ne.
Zuzana Pivcová
V dětství jsem viděla hada několikrát v přírodě. Za nás bylo dost obvyklé, že si máme dávat pozor, aby nás zmije neuštkla. Pak po letech v dospělosti jsem šla s partnerem na návštěvu k jeho kamarádovi a tam měli doma hada, nevím už, jestli krajtu nebo hroznýše. Ale dotknout se velkého hada mě ohromilo, protože to vyvrátilo všechny mé dosavadní představy o slizkém hadovi. Říkali mu Žofka. No, pak jsme začaly se sestrou sponzorovat chřestýše kostkovaného v pražské zoo, na kterého sice nesaháme, ale při návštěvě se s ním jdeme vždycky pozdravit a on nás překvapivě svým způsobem registruje, a předloni jsme se v Táboře na pěší zóně nechaly vyfotit s hadem, což tam za menší poplatek nabízel nějaký chovatel hadů. Sestra má tu fotku ještě na profilu. Článek je moc zajímavý a poučný, díky.
Hana Rypáčková
Užovky mívám v kompostu. I hnízdo malých jsem našla.Krajtu mě známý hajný, pamatuji šok , když se vyplazila od kamen, kde žila..Hladím si hady.
Naděžda Špásová
Hady taky nemusím, v přírodě bych na ně rozhodně narazit nechtěla. Jednou jsem si sáhla na krajtu, fakt nebyla slizská.
Miluše Hasenohrlová
Ilono, další krásné a zajímavé povídání ,tentokrát o hadech.Není to moje oblíbené zvířátko, ale ta poslední věta mě teda dostala.
Jana Šenbergerová
Na klubko hadů bych narazit nechtěla, ale těch několik, které jsem měla možnost vidět v přírodě, se mi líbilo. U nás máme dokonce i Hadí louku, ale tam jsem hada nikdy neviděla. Na Rejvízu jsme jednou v horkém létě narazili na zmiji, která uhynula v rozehřátém asfaltovém povrchu silnice. Další pěkný článek.