Čokoláda za 500,-
Foto: autor

Čokoláda za 500,-

14. 5. 2018

Aneb: Slepice mají taky rádi/rády čokoládu.

Tak jsem se odhodlal ke psaní, a už to začíná. Nadpis dobrý, ale co ty slepice? Už vidím tu polemiku vás češtinářů. Začnete skloňovat a pádovat, jako bez slepice bez ženy, (no ještě lepší). Jednu takovou češtinářku, i když amatérskou, o to více zapálenou, přesto však odbornici, mám doma. A musím říci, že jsem si s ní taky užil (vlastně neužil).

Trochu odbočuji od tématu, ale stojí to za to.

Představte si krásný letní večer na břehu rybníka, žáby kuňkají, v korunách borovic taky něco řve, všichni okolo po celodenním ochutnávání místních alkoholů už zalezlí, jen já a ta moje stojíme tak blízko u sebe,…. když vtom jsem něco řekl. Něco absolutně nevinného a nepodstatného, ale v tu chvíli bylo po ptákách, protože jsem dostal školení o vidu dokonavém a nedokonavém. Ten termín snad nikdy nezapomenu, i když jsem si zprvu myslel, že je vymyšlený a neexistuje, že je to z její strany jen úhybný manévr.

No nic, zpět k tématu.

Jelikož mám občas noční pracovní povinnosti, tak jsme s přítulkou vyrazili jednou v noci asi kolem jedenácté podívat se za lidmi do práce. No, ani ne tak podívat, byly to povinnosti pracovní. Firma, pro kterou jsme pracovali, brala do deseti hodin večer i hotovost, dávala ji do krabiček, a my jsme to vozili do banky do nočního trezoru. Bylo zima, doma hezky vyhřáto, nikam se mi nechtělo, kamna vesele praskala. Máme místo kamen takovej ten plechovej forychtunk, co má sklo, skrz které se dá pozorovat plamen, a přemýšlet u toho.

Tak tedy jedeme jako normálně, nic mimořádného. Ujeli jsme celkem v pohodě asi dvanáct kilometrů, když vtom se ozval můj mobil. Ale né, že by jen zvonil, on přímo řval, nepříjemné znamení toho, že náš baráček napadla škodná. Bez ohledu na pracovní povinnosti to otáčím a pádíme pod majákama domů.

Musím zde ale pro vysvětlení udělat zase malinkou vsuvku.

Domek celkem na samotě na kraji vesnice nám hlídá jedna celostátní firma a na výjezdy má nasmlouvané místní agentury. S chlapci, co jezdí k nám, se trochu znám. Povětšinou schopní a ochotní kluci. Jeden z nich nosí u pasu Waltra, no to je něco pro mne. Zbraň z německých filmů. Tenkrát za mlada nás s tím dost krmili, a když Němec, vždy s Walterem. Někde v pořadí mých zbrojních zájmů jako druzí byli kovbojové, později dokonce s „mírotvůrcem“ a někde ke konci molodci s bubínkovým samopalem. Tenkrát mi bylo divné, jak jim to může střílet, když to má děravou hlaveň.

Ale zpět k tématu.

Z praktického pohledu při tom vloupání zas tak o moc nešlo. Výjezdovka byla spolehlivá a dost rychlá, jednalo se o minuty. Předpokládal jsem rozbité okno, trochu škody a úklidu, a hlavně papíry s policií a pojišťovnou.

Tak to mažeme domů a čekáme, co se na místě vyjeví. Byla zimní skoro popůlnoc, a tak jsem si představoval, jak pachatel stojí s nalepeným ksichtem na zdi, a u jeho zadku sedí pořádnej vlčák. Když ale dojíždíme, tak koukám, kluci z výjezdu stojí na dvoře, a všude klid. Zdá se mi to nějak podezřelé. Čidlo přeci nezpůsobí poplach jen tak z hnutí mysli. Poruchy a plané poplachy zabezpečovačky máme již vychytané, tak odhaduji jinou příčinu, ale marně. Kluky jsem pozdravil, poděkoval jim, a měl jsem pravdu, výjezd tu byl asi do tří minut. Vzorově podali hlášení že:„objekt nenarušen, nikde ani noha, jen z komína se kouřilo.“ UF- myslel jsem si. No samozřejmě, kluci policejní, - když se topí, tak se taky kouří!.

A to by mohl být konec, jenže není.

Je po akci, dobře to dopadlo. Sedím u kamen, koukám do plamenů, a přemýšlím.

Planý poplach. Kluky jsem zbytečně honil, a navíc mne to stálo pětikilo za zbytečný výjezd. Sedím, koukám, a pomalinku se mi začíná rozsvěcet.

Před odjezdem jsem jen tak mrkl do kamen a vidím, že dřevo ta moje naložila, ale… jen tak letmo jsem zaregistroval, že na horním špalku v kamnech leží tabulka čokolády, ještě originál zabalená. Aha, říkám si, to je ta plesnivka z lednice, co ji ani pes nechtěl.

A už mi to začíná pomalinku docházet. Jak si tak ta tabulka čokolády ležela na skomírajícím ohni, nic se nedělo. Ale potom foukl větřík, kamna chytla tah, ale jen začala doutnat - zatím bez plamene. Čokoládce časem začalo být horko, a rozehřála se tak, že začala stékat do žhavého popela, a když nastal bod vzplanutí, kamna bouchla. Dým se vyvalil do bytu, čidlo, jak je na to naučené, reagovalo na pohyb tepla, a máme tu vzorový a odůvodněný poplach.

A tak se ukazuje, že pořád platí:“ Za vším hledej ženu „.  Proč ji nenapadlo hodit tu čokoládu slepicím, třeba ji mají taky rády ?

PS:

Všem se omlouvám za případné chybičky v pravopisu, ale tenhle článek už dle svého tématu nemohl projít domácí korekturou.

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Ta čokoláda asi spustila alarm dřív, než to ti lupiči stačili vykrást :))
Libor Ptáček
Marie zdraním, dnes jsem v Příbrami skládal v Ravaku. Děkuji za uznání, jen mám smůlu že všichni světoví autoři jsou slavní a bohatí......až po smrti.
Marie Doušová
Dobře se to četlo , ale zažít bych to nechtěla. Máte dar vyprávění.
ivana kosťunová
Časem asi člověk vzpomíná spíš na to lehké a humorné. Tak já doufám, že takových příhod bylo více a že nás s nimi postupně seznámíš. :))
Dana Puchalská
Ani bych to už zažít nechtěla. Ještě mám v paměti to když vykradli být mojí matce. No fujtajbl.
Libor Ptáček
Dano máte pravdu, taky to tak bylo napsáno, ale zažít to nebyla žádná sranda, zvláště když třeba jedete k vyloupenému bytu. Ale po těch letech….
Dana Puchalská
Paráda. Hezky se to čte. Ono humoru není teď nějak dost. *****
Zuzana Pivcová
Díky za upřímnost!! A té umělecké Múze taky.
Libor Ptáček
Vážené dámy, děkuji za vlídné přijetí článku, ale ono to nejí jen z mé hlavy. Získal jsem na íčku uměleckou můzu a jak si tak povídáme o životě a co jsem kde prožil a najednou řekne, „hele, napiš to“ a už v tom lítám. Nedá mi to, jdu na to, trochu dotvořit, stokrát přepsat a upravit, najít vhodná slova a slovní spojení pak to projde korekturou, a výhoda je že ta moje můza má smysl pro hovorové vyjadřování, jinak se dá říci i Pražštinu. A na rozdíl od kopání česneku nebo brambor, je to práce kde tolik nebolí ruce. A jen tak mezi námi, vid nevid, pořád nevím o co jde a vůbec mi nevadí že umřu nepoučen.
Věra Ježková
Libore, moc hezky jste to napsal. I já, kdysi částečně i jazyková korektorka, uznávám, že pouze spisovnou češtinou by to nemělo tu správnou šťávu. Samozřejmě jste mě potěšil především prvními dvěma odstavci. :-)
Zuzana Pivcová
Mužské vyprávění odráží mužský humor, proto je osobité. Také se mi líbí, že je to vše pojato, jak bych řekla, s laskavým a nerýpavým nadhledem a přátelskou shovívavostí.
Jana Šenbergerová
Lepšíte se, já měla po celou dobu čtení pocit, že tentokrát to korekturou určitě prošlo. Vždycky žasnu, co všechno se může přihodit a zažít. Také chválím vaši ochotu podělit se o to.
Jana Kollinová
Článek se mi moc líbí, dějem i pointou. Líbí se mi i něžné označení "přítulka," líbí se mi, že čokoláda je Vaší inspirací (viz jeden z posledních příspěvků, mimochodem mimořádně vtipných), líbí se mi, že jste jedním z mála mužů, kterým stojí i60 za to zveřejnit svůj literární výtvor. Mnoho přispěvatelů i60 se omezí pouze na sporadické komentáře a přitom mají literárně "nabito."
Libor Ptáček
Ivano, jsou věci o kterých se pro klid v domácnosti nemluví, ale její verze by byla určitě jiná a pravdivá.
ivana kosťunová
Opravdu zajímavé a vtipné povídání. Zajímalo by mne, jak se ta tvoje postavila k informaci, co vlastně ten poplach zavinilo. :))