Praha dnešních dnů
ilustrační foto: pixabay.com

Praha dnešních dnů

20. 5. 2018

 Po čtyřech měsících náročného pracovního i psychického vypětí jsem se rozhodla odměnit se výletem do Prahy. Zhruba současně nám náš portál i60 připravil neobvyklý dárek ke Dni matek v podobě komorního představení Hany Švejnohové a Lenky Filipové Kudelové „Všechny podoby lásky“.  Máj-lásky čas, slunečné počasí, moje potřeba utéci od pracovního stereotypu, slibovaný kulturní zážitek, a v neposlední řadě možnost potkat se s lidmi, které znám pouze v jejich virtuální podobě, se spojily v hodině H a způsobily, že jsem v neděli, na svátek matek, před polednem nabrala směr Praha, a těšila se na příjemně strávené odpoledne.

Do začátku představení chyběly ještě dvě hodiny, které jsem se rozhodla využít k prohlídce přilehlých uliček Staroměstského náměstí. Ta změť obchodů a obchůdků, fast foodů, cizinců a různých typů lidí mě fascinovala. Jan Neruda by svoji Prahu nepoznal a své jedinečně vykreslené figurky pražských lidiček by nenašel. Místo nich by zaregistroval fast food, kde za kus mastného žvance zaplatíte obnos, za který byste možná v méně honosném koutku města vydatně poobědvali, turistické atrakce v podobě projížděk auty-veterány, koňskými spřeženími, či jinými atraktivními povozy, honosné značkové obchody střídající se s obchůdky nabízející tzv. suvenýry z Prahy. Ze zvědavosti jsem nakoukla. Nevkusně potištěné pomačkané hadry made in China, kšiltovky se zlatým nebo stříbrným umně vyvedeným nápisem Prague ( tohle vážně někdo nosí ?), ruské beranice (opravdu to ještě někdo kupuje ?), bábušky, loutky a spousta zbytečností, které mohu koupit stejně tak i v různých jiných turistických destinacích. Tohle mají být suvenýry typické pro Prahu? Protože bylo velmi teplé počasí, dveře většiny těch obchůdků a módních salonů byly otevřené. Nevyjadřovaly však přívětivé pozvání ve stylu „ vejdi, odpočiň si, osvěž se, potěš se, „ ale brutálně křičely :“ jen dál, nevybírej příliš dlouho, uvolni místo dalším a hlavně  p l a ť, jen tak jsi pro nás člověkem hodným pozornosti !!  Proč ne, ale to byste mě páni obchodníci nesměli urážet  neúměrně vysokými cenami za nekvalitní zboží.

Zaujal mě obchod s luxusním zbožím, prohlédla jsem si elegantní modely vystavené ve výloze, a vstoupila jsem dovnitř, abych se alespoň potěšila krásným oblečením ušitým z kvalitních materiálů, na které mohu opravdu jen obdivně zírat.

„Vy si budete něco přát ??!“ zeptal se mě mladík postávající u pultu nevěřícně s akcentem pohoršení v hlase, a jeho obličej se zformoval do výrazu konsternovaného údivu. Jen stěží jsem přemohla záchvat smíchu, protože se mi okamžitě vybavila věta z filmu Světáci : Proč by si nemohl  umytý a slušně oblečený fasádník zatančit s dámou z vyšší společnosti ?“

Ano, proč by si nemohla slušně oblečená živnostnice v nových vyčištěných botkách prohlédnout luxusní zboží v obchodě na Staroměstském náměstí ?  Zatvářila jsem se jako výstřední milionářka a ledabyle odpověděla: No to já přeci nemohu vědět, zda se mi tu bude něco hodit !“

Procházela jsem obchodem, kam jiná lidská noha kromě té mé nezabrousila, se zájmem jsem si prohlížela nádherné modely, které nikdy nebudou viset v mé skříni, a v duchu jsem si vyhodnocovala nastalou situaci. Že mladík okamžitě poznal, že do tohoto obchodu nepatřím, jsem se nedivila. Moje kabelka neměla značku  LV, šperky nebyly od Cartiera, a moje kožené botky se nehonosily značkou Salamander. Ale co opravňuje mladíka teprve se po světě rozhlížejícího k tak povýšenému chování? Domnívá se snad, že tím, že obsluhuje lidi z takzvané vyšší společnosti, dopadá jejich nóbl odlesk i na něj ? Velký omyl ! Už to, že se pohybuje v tomto obchodě pouze jako prodavač značí, že do jejich společnosti nepatří. Měl by se chlapec vrátit zpátky na zem.

Chvíli jsem se zabývala myšlenkou na milionáře, který zastaví  před obchodem v luxusním Mercedesu  se zlatou kartou v peněžence. Jenže já nejsem Pretty Woman, a milionáři nevěnují zvýšenou péči obstarožním živnostnicím. Po krátké úvaze jsem usoudila, že milionář ani Mercedes není nutný, stačila by zlatá karta, která by se snesla na křídlech s nebes. A co, mohla by přiletět i z pekla, hlavně že by byla.

Zatímco jsem se blížila k východu kolem klobouků, z nichž cena jednoho představovala můj téměř celý měsíční důchod, mladík zaujal postoj a výraz naprosto nezúčastněného komorníka  lorda z Granthamu ( z panství  Downtovn). Prošla jsem kolem něj ven nevšímavě s výrazem „ no nic moc“ a představovala jsem si, jaký výraz asi nasadí , když obsluhuje třeba Lucii Borhyovou, nebo mámu Štikovou. Zřejmě to bude výraz lokaje.

Představení bylo velmi vydařené a následné posezení příjemné a srdečné. Děkuji všem zúčastněným dámám za milou společnost, panu Raškovi za krásný dárek a mám malou prosbu.  Nemohli bychom příští svátek matek oslavit v New Yorku ? Ráda bych si po ránu zašla na snídani k Tiffanymu.

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Příště tam pojedeme spolu. :))
Libor Farský
Právě proto, že již neexistuje bych mu to chtěl říct. Anebo ho rovnou někam poslat.
ivana kosťunová
Libore, ta už dávno neexistuje. Ale já jsem opravdu nebyla naštvaná-ten mladík byl dost komický- to bys musel vidět.
Libor Farský
Rád bych viděl jak by se ten mladíček zatvářil kdybys reagovala žádostí o "Knihu přání a stížností".
Jarmila Komberec Jakubcová
Já pří návštěvě Prahy spíše na Starém městě bloumám starými židovskými uličkami a pokud hledám pro sebe oblečení vydám se na Václavák do Marker a Spencer kde mají velké množství kvalitního oblečení v různých velikostech. U nás v Plzni je také tento obchod ale s malým sortimentem.Luxusní obchody se zbožím pro horních pár milionářů nenavštěvuji v žádné zemi. Tyto obchody většinou mají specifickou klientelu zákazníků.Nakonec stačí projít butiky na letišti V.Havla.
ivana kosťunová
Marie, já si říkám, že oni si tím léčí nějaké své vlastní frustrace, a už jsem se naučila zůstat nad věcí.
Marie Doušová
Ivo , já jsem se setkala v Táboře v butiku se stejnou nadřazenou prodavačkou. Když jsem vstoupila nikdo nikde ,jen unuděná a nepříjemná prodavačka. To jsem si chtěla koupit koženou sukni. Poprosila jsem o jednu visící na ramínku dost vysoko. Hrozně mě zarazilo, když prohlásila ,že si ji určitě nevezmu ,protože je dost drahá a nechtěla mi ji sundat. Tak jsem ji požádala ,že se sama rozhodnu, zda si ji vezmu ,nebo ne. Neochotně sukni sundala a zavolala kolegyni ,aby se přišla podívat. Zkusila jsem si jí ,ale byla mi větší a ani se mi moc nelíbila ,ale ty jejich pohledy mě tak naštvaly, že jsem si ji vzala a zaplatila za ní majlant. Hned jak jsem z toho obchodu vyšla ,byla jsem tak naštvaná ,ale hlavně na sebe , že jsem se nechala tak vytočit a koupit za drahý peníze ,něco co mi vůbec nesedělo. Mám to pořád v paměti a dnes by se mi to už nestalo a klidně bych odešla středem bez sukně. Ale nějak se na to nedá zapomenout ,hlavně na to, jak jsem byla hloupá. Sukni jsem věnovala sestře a nikdy jsem ji nenosila, i když byla tak strašně drahá. Pořád slyším ten arogantní a pohrdavý hlas, který mě řadí mezi ty , kteří tam nemají co dělat .
Alena Tollarová
Také jsem před představením asi dvě hodiny bloumala po Starém městě. Trochu jsem ztratila orientaci a zeptala se pána, který venčil psa, na nejbližší cestu na "staromák". Poradil a já jsem na staromák vešla Pařížskou třídou. Luxusní obchody zely prázdnotou, ale do žádného jsem nevstoupila. Možná bych byla mohla dodat fotku, dokreslující atmosféru v srdci Prahy. Představení bylo pohodové a moc jsem si povídání i písničky užila. Následné švitoření v kavárně taky.
Margita Melegova
Ano, presne tak to chodi v centru, nabubrelost stylem - jsme tady pro solventnejsi spolecnost nevadi, nenecham se rozhodit a tak nahlizim jen do vyloh, nechodim tam kvuli nakupu, ale kochat se krasou staveb s predstavou jak se tam zilo drive. Kdyz se nabazim historii a houfu turistu zajdu do Frantiskanske zahrady, oazy klidu a klidne vylovim svacinu a domaci kaficko, podivam se smerem k budove, kde jsem pred lety pracovala, neni to ze setrnosti, spise vzpominka jak jsem po praci prave tam dojidala svacinu, na kterou jsem si v praci ani nevzpomnela, nekdy ukapne i slza jak ten cas leti.
ivana kosťunová
Věro máš pravdu - někdy se opravdu nakupuje lépe u Vietnamců. Zuzko, je to tak - vypadají jinak a jejich sebevědomí je jiné, než naše. Pohybují a chovají se s takovou samozřejmostí, ke které my jsme ještě nedospěli.
ivana kosťunová
Jsem velmi překvapená, kolik z vás se s takovým jednáním v luxusních obchodech setkalo. Mě ti lidé, kteří si dokazují svoji neexistující nadřazenost tímto způsobem připadají komičtí. I kdybych měla tu zlatou kartu- do obchodu, kde vládne taková strojenost, mezi ty "kožené" obličeje bych s ní nakupovat nešla.
Eva Mužíková
Ivano, ty samé pocity jsem měla, když jsem nedávno procházela stejnými místy. Jen bych o nich nedokázala tak poutavě napsat.
Elena Valeriánová
Dobře a poutavé napsaný článek. Ivano, úplně tu scénu v obchodě vidím. Škoda, že jste si nenechala donést do kabinky troje nebo čtvery šaty a pak odkráčet bez nich. S takovým jednáním se člověk může setkat kdekoli. I v takovém provinčním městě jako je Jeseník. A mám škodolibou radost, že ten butik, kde na mě jeho majitelka - prodavačka hleděla přes prsty ani ne do půl roku zřejmě zavírá.
Zuzana Pivcová
Nedávno jsem tu, Ivano, psala o cestě do práce ulicí, kde jsou samé anglické názvy prodejen. Zvítězila jediná restaurace s názvem Havelák ( u Havelského trhu). Má radost záhy pominula, i ona má už dnes anglický název, ani nevím, jaký. Už samy ty názvy dávají místním občanům, jako jsem třeba já, na vědomí, aby tam nelezli. Ale docela bych chtěla slyšet angličtinu těch prodavačů, kteří se tam tak předvádějí. Na Pretty Woman si ráda vzpomínám, na tu scénu, kdy prodavačka říká "Je to tu velmi drahé! Pro vás tu nic nemáme". Právě tak cvičení jako prodavači jsou různí dealeři, nebo jak je mám pojmenovat, rozdávající letáky na různé nepříliš hodnotné rádoby kulturní akce. mě vždy jako kolemjdoucí vynechají. Spolehlivě poznají, že nejsem turistka, i když řada zdejších turistů není oproti mně oblečena nijak honosně. Prostě vypadají jinak! :-D :-D. Díky za objektivní i zábavný postřeh.
Hana Rypáčková
Salamander jsme vždy kupovali v NDR . Dobré boty , záclonám jsem neholdovala. Mojí mamince švadlence bylo vždy žinantní, vyzkoušet si v obchodě šaty, kabáty a nic si nekoupit. Já s chutí si vyzkouším lecos a nic si nekoupím. Nic nepotřebuji. A takové záchvaty mívám málokdy. Pravda, že se na mne vrhají prodavačky, ale to musí. Když nemají zákazníky leští pulty a kliky. Příště ivano tam do toho obchodu vlezeme my holky z íčka.
Věra Ježková
Ivano, bezva. Pobavila jsi mě i poučila. Já mezi „lepší lidi“ nechodím. U nás v tržnici mezi Vietnamci by se ti to nestalo – ruce by ti líbali. (Nenakupuju u nich.) :-)
Mirek Hahn
....no jo no, centrum velkých měst je plné pastiček na turisty. Ale totožnou situaci pamatuji i v cizině, není to úplně naše specialita. Pěkný článek.
Blanka Macháčková
To se ti moooc povedlo.
Marie Ženatová
Díky moc za velmi zajímavý a humorný článek - také mám občas v nějakém obchodě "podobnou zkušenost". Ale v Praze i Brně je mi nejvíce líto právě těch mnoha a mnoha žebráků - vím, že jim asi moc nepomohu, ale vždy mám v kapse několik desetikorun...
Jana Kollinová
Při čtení článku jsem se bavila. Je napsán v lehce humorném stylu a má zvláštní atmosféru - byla jsem vtažena do děje a stala se součástí návštěvy Prahy a jejích zajímavostí. Dárek redakce i60 ke Dni matek je opět jedním z mnoha počinů redakce a mi, nezúčastnění se potěšíme každou zmínkou, reportáží nebo fotografiemi.
Lidmila Nejedlá
Ivo, svým článkem jsi mě velmi pobavila a jsem ráda, že nejsi Pretty Woman, ztratila bys moje sympatie. Já se divím v Praze jen žebrákům, kteří se válejí v centru, špíně v koutech a chodníkům plným nedopalků z cigaret. Je to smutný pohled, ale turisté hledí většinou vzhůru na památky.
Dana Puchalská
Pěkně pojatá prohlídka našeho města. A ty šílený obchody s personálem, který se celý namyšlený dívá na běžného zákazníka jako na obtížný hmyz, to je ostuda obchodníků. A kapitola sama pro sebe. Stojí za to za zamyšlení.