Domluvíte se na dovolené? S jazyky jsme na tom bídně
Ilustrační foto: ingimage.com

Domluvíte se na dovolené? S jazyky jsme na tom bídně

9. 7. 2018

Téměř třetina Čechů se nedomluví jinak než svou mateřštinou. Dříve narození se často stydí za to, že neovládají cizí jazyky, a myslí si, že mladí jsou na tom v tomto směru mnohem lépe. Opak je pravdou. Jsme na tom s jazyky mizerně, ať je nám třicet nebo sedmdesát.

Generaci lidí, která měla ve škole povinnou ruštinu, se po roce 1989 nabízely dvě možnosti. Buďto se vrhnout do víru světa a intenzivně se nějaký další světový jazyk učit nebo navždy říkat: No jo, my neměli možnosti učit se anglicky jako dnešní mladí, my žili v blbé době. Každopádně všichni byli přesvědčeni, že jejich děti a vnukové už budou přinejmenším angličtinu ovládat skvěle. Realita v roce 2016? Vyhledavači pracovníků na pozice, v nichž je ovládání cizích jazyků nezbytné, si zoufají, že nejsou lidi. Cestovní kanceláře si libují, protože s nimi spousta lidí cestuje jen proto, že si kvůli špatné jazykové vybavenosti netroufá vyjet do zahraničí sama. A největší překvapení je, že mnozí dříve narození ovládají jazyky na vyšší úrovni než mladí, kteří se je učí už mnohdy od mateřské školky.

"Jazykové znalosti Čechů patří v porovnání s ostatními evropskými státy dlouhodobě k nejhorším. Například v evropském průzkumu z roku 2012 v aktivní znalosti angličtiny Češi zcela propadli a zařadili se až na poslední místo ze všech členských zemí Evropské unie. Průměr Česku nezvedla ani mladší generace, ta skončila třetí od konce," říká Olga Hyklová, majitelka a výkonná ředitelka společnosti AC JOBS, která vyhledává kvalitní pracovníky na určité pracovní pozice. Přitom až u tří čtvrtin pracovních nabídek je nyní podmínkou ovládání cizího jazyka, zejména angličtiny, němčiny a ruštiny.

"Například německy hovořící zaměstananci začínají být nedostatkovým zbožím" říká Martina Malečková z AC JOBS. "O studium němčiny v Česku dlouhodobě klesá zájem, přitom poptávka po kandidátech s němčinou je veliká. Strojaři nebo odborníci jiných technických profesí hovořící německým jazykem mohou sehnat práci v průměru do osmačtyřiceti hodiny," připomíná.

S uvedenými problémy souvisí situace z jedné pražské rodiny. Pětasedmdesátiletý Josef pochází z německé rodiny, takže němčinu ovládá od dětství. Nepřestal se jí věnovat ani za totality, a protože byl odborníkem v oblasti elektrotechniky, díky tomu už tehdy často mohl cestovat do Německa a Švýcarska. "K tomu jsem se učil po večerech i anglicky. Když závod potřeboval uzavřít nějakou smlouvu nebo cokoli vyřídit se zahraničím, byl jsem žádaný. Nedělali mi problémy služebně vycestovat, přestože jsem nikdy nebyl v komunistické straně. Prostě jsem byl potřebný. Celý život jsem se snažil synovi i dceři vysvětlit, jak je důležité, aby studovali jazyky. Byl jsem šťastný, že moji vnuci se učí angličtinu i němčinu  už od první třídy," vypráví. Nedávno se celá jejich rodina vypravila na dovolenou do Rakouska. A Josef zjistil, že je na tom z celé rodiny s jazyky nejlépe. "Vnuci mluví s neuvěřitelnými chybami. Syn vůbec nebyl schopen stvořit kloudnou větu. Zíral jsem. Jak je to možné, při možnostech, které dnes mají? Mám dojem, že moje generace brala vše vážněji, vše jsme si museli vydřít. Oni sice mají jazyky ve škole, chodí do různých kurzů, ale pořádně se tam nic nenaučí," přemítá. 

Je to zvláštní, ale je to tak. Mladá generace, o které si její rodiče a prarodiče myslí, že angličtinu či další jazyky ovládá perfektně, je ve skutečnosti schopna v cizím jazyce číst, poslouchat muziku, stvořit jednoduché věty. A to je tak všechno. Jenže to je málo. Firmy hledají uchazeče schopné dorozumět se více jazyky a Češi nejsou schopni poptávku uspokojit. Dvěma cizími jazyky hovoří necelých třiadvacet procent obyvatel Česka ve věku od osmnácti do devětapadesáti let, více řečí ovládá jen šest procent lidí.

Personalisté mají navíc zkušenost, že mladí lidé se často přeceňují a rozhodně své nedostatky nepřiznávají. Naopak, někdy je i záměrně zkreslují. "Řada kandidátů uvádí v životopise, že cizí jazyk ovládá lépe, než tomu ve skutečnosti je. S tímto problémem se setkáváme u každého třetího uchazeče. Dokonce i u absolventů vysokých škol jsou znalosti cizích jazyků nedostatečné. Z toho důvodu personalisté jazykové schopnosti uchazečů na pohovorech prověřují velmi důkladně," vysvětluje Olga Hyklová.  

A další zkušenost. Dvě kamarádky, pětašedesátnice, si letos v červnu vyrazily k moři do Španělska. "Největší obavy jsme měly z toho, jak se tam domluvíme," říká Jana, jedna z nich, bývalá učitelka v mateřské škole. "Já jsem se kdysi učila německy, ale všechno se mi z hlavy vytratilo. Kamarádka umí pár slov anglicky. S tímto vybavením se cítíme značně méněcenné. Uklidnilo nás ale to, když jsme poslouchaly další lidi z našeho zájezdu. Mnozí byl výrazně mladší, ale nebyli se ani schopni domluvit při ubytovávání na recepci. Nejvíce mě ale překvapilo, že nás na letišti delegát cestovní kanceláře naložil do autobusu, ten nás vykládal u jednotlivých hotelů a nikdo nám nepomáhal s ubytováním a domluvou na recepci. Jenže my jely s cestovkou právě proto, že se samy nedomluvíme, v tom čekáme její pomoc," vysvětluje. Zážitek ji motivoval tak, že se od září přihlásila do kurzu angličtiny. "Chci získat aspoň základy. Chci dál cestovat, takže věřím, že i v mém věku ještě má smysl s angličtinou začít," říká. Motivaci má velkou i proto, že její stejně starý kamarád nedávno získal práci v jedné malé rodinné firmě. Hledali tam člověka, který by byl schopný telefonicky komunikovat se zákazníky v němčině. Ukázalo se, že pětašedesátiletý pán je na tom jazykově lépe než absolventi vysokých škol.

Copak nám z toho plyne? Že pokud máme v paměti zasuty nějaké památky po tom, že jsme se dříve cizí jazyk učili, není důvod se bát zkusit je zase vydolovat. Protože už víme, že ti mladí sebevědomí lidé, kteří se tváří, že anglicky mluví plynně, jsou na tom ve skutečnosti mnohdy podobně mizerně jako my.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(4.5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslav Kolín
Ono s tou Vídní je to trochu složitější. Zjistil jsem totiž, že v recepcích a podobných službách pracují hodně cizinci, třeba brigádníci z Bratislavy. Podobné jsem zažil v Itálii, kde byly recepční Rusky, zřejmě kvůli ruské klientele. Ukrajinu jsem projel před pěti lety od Lvova na Krym a zpět. Všude jsem se domluvil rusky, jen ve dvou případech (obsluha v kavárně) na mě hovořili příšernou lámanou angličtinou. Zřejmě vlastenci. Jinak není od věci názor, že je dobré konverzovat v jazyce, který není mateřský pro žádného z rozprávějících.
Lenka Brejníková
Názor paní Hyklové plně sdílím. Málokde se učí gramatika, pravidla, fráze, vzorové věty, by i drill slovíček se odsuzuje, výsledkem je angličtina s českým slovosledem, českými předložkami, rodem podstatným jmen a podobnými hrůzami, nehledě na názor, že překladač v mobilu tu práci udělá za mne (žáka). Výsledek je - proč si namáhat mozek? Vím, o čem mluvím, učím angličtinu na střední škole a tohle je můj denní chleba. Miluji angličtinu, ale nepreferuji ji. Opravdu se to s angličtinou dneska přehání. KAŽDÝ cizí jazyk je hodnotný. Zkušenost pana Kuchty z Vídně je absurdní.
Jiří Kuchta
Domluvím se kromě češtiny slovensky, rusky, polsky a německy. V nouzi a s nechutí samozřejmě i anglicky. A jako perlička - dovedu mlžit, že umím rumunsky. Dost mne v poslední době při cestování štve, že všude se tolik preferuje angličtina - tam kde byla před několika lety samozřejmostí němčina, tam na mne dneska blekotají anglicky. Otřesné je to například ve Vídni - německy jsem se na něco zeptal v muzeu a odpověď byla anglicky (moje reakce pak bývá žádost o překlad do němčiny). Balzámem je pak cesta do Běloruska nebo na Ukrajinu, kde se nikdo za američana nepovažuje a mluví klidně rusky.
Věra Ježková
To je téma minimálně na diplomku. Mně velmi blízké. Mám „papíry“ na dva jazyky – ruštinu a němčinu. Měla bych je umět a měla bych umět je učit. To druhé umím. Co to ale je, umět cizí jazyk? Každý si pod tím představí něco jiného. Někomu stačí, že se v cizině domluví několika slovy a „rukama -nohama“. A jiný, například já, nepromluví, pokud si není jistý, že to bude správně. Jsem tzv. nekomunikativní typ. Což mi působí problémy hlavně v angličtině. Přestože jsem schopna v ní číst odborné texty z oblasti humanitních věd, do konverzace se zapojuji jen zřídka. Doporučuji k nahlédnutí Společný evropský referenční rámec pro jazyky, kde jsou definovány úrovně ovládání cizích jazyků.
Libor Farský
Je mi to divné. Řekl bych, že studium jazyků může být i pro samouky krásným koníčkem. A každá cesta do ciziny povzbuzením.