Příběhy první republiky : Deník Modrého kruhu 9
Foto: archiv autorky

Příběhy první republiky : Deník Modrého kruhu 9

22. 7. 2018

Pokračování…

 Asi  za 3 neděle po Petrovském posvícení  bylo také ve Zlíčku, kde jsme zase při koncertě zpívali a sice odpoledne i večer. Také parodie jsme si dovolili ve Zlíčku zazpívati. Ustrojeni jsme byli normálně jako při kytaře, tak to už nemělo ani ten půvab, a potom ještě mizerný hudební  doprovod , a tak místo abychom diváky pobavili, tak můžeme skvěle říct, že jsme je otrávili. No nám na tom konečně mnoho nezáleželo. Za tyto  dvě vystoupení na Petrovicích a ve Zlíčku dostali jsme zaplaceny  2.800,-K, s čímž Pepa utíkal hned do Kampeličky, tím se nám také náš kapitál šťastně zvýšil. To už bylo venku krásně  po večerách, neboť léto se přihlásilo se svým parnem. Tak jsme se na to léto těšili, že budeme chodit zpívat ven po večerách a co se pamatuji, byli jsme akorát jednou nad Drejslovou pasekou.

Nového jsme se vůbec nic neučili. Chtěli jsme zpívat něco moderního, ne pro „silné čtyřky“, a tak Pepa prý něco zkusí rozepsat pro 4 hlasy. Skutečně také zanedlouho přinesl rozepsanou trampskou píseň „Když odejde děvče“, nebylo to ovšem nijak skvělé a tak prý Zděnka to vezme rozepsat do Police Bornovi. Vzala ještě s sebou  „Don Fernando“, tenkrát velmi populární fox. Bohužel, ani od Borny to za mnoho nestálo, a tak jsme se vrátili k naší „Silné čtyřce, to již jsme měli sešitky od  1-13. Ze 13. Jsme se naučili Bože, Boženko, učili se ještě některé písničky, ale bohužel  nedoučili. Do zpěvu jsme již mnoho chutí neměli, a zvláště Zděnka, která zezačátku svojí dochvilností a nadšením dodávala nám mnoho chutí do zpěvu, nyní již vůbec do zkoušek nechodila. Vzkázali jsme jí vždy do Police, ale vždy měla nějakou výmluvu, a tak jsme toho nechali, jelikož ani nám se v létě nechtělo mnoho do zpěvu.Snad to také dělala válečná doba, stále něco nového, nálety a jiné a jiné věci.

To léto jsme byli společně já, Pepa a Mireček na dovolené v Dobříkově. Měli jsme s sebou kytaru a děvčatům v Dobříkově jsme také cestou zpívali. Byli jsme totiž tančit na nedaleké vesnici, která Rzy se jmenovala, a cestou zpátky, obklopeni děvčaty, obnovovali jsme slávu Modrého kruhu.

Nemohu ani vynechat cestu do Pardubic, kam jsme jeli ráno vlakem, abych poznal svoji dávnou přítelkyni. 4 léta již jsem jí tenkrát psal a znal jsem ji jen z fotografie. Právě ten den jel jsem ji poznat osobně a věrní druhové zpěváci  nemohli mě opustiti a jeli se mnou.

„Pardubice!“ volá průvodčí a my (já pln trémy) vylézáme z vlaku. Před vchodem na chodníku stojí tři děvčata a ouha, která je ta pravá ? Já nedostával odvahu je osloviti, stáli jsme tak jako tři svatí před nádražím.  Konečně dvě děvčata odjela a to už Mireček mě strkal ať k ní jdu, že je to ona. Skutečně to byla ta pravá a potom jsme strávili krásný den výletem na Kunětickou horu.

Avšak i krásné léto zmizelo a přišel zas smutný podzim. Dlouhé večery, a tak jsme zase si chtěli udělati zkoušku. Večer to ovšem nebylo možné, jelikož já jsem dělal týdně 72 hod. a Pepa již v té době bydlel v Hronově, kam byl totál nasazen. Chtěli jsme někdy v neděli dopoledne, ale Zděnka nikdy nepřišla.

 

 

 Kunětická hora         Kunětická hora 1

    

                                                                                                                    Pokračování příště…

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Díky za odkaz, poslechla jsem si, je to opravdu výborné zpracování té písně. Zdenka Procházková je úžasná a její zřetelnou výslovnost při recitaci jí mohou závidět i mnohem mladší dnešní umělci.
Jiří Bárta
Nedivím se tomu, kolika z nás se stále líbí písnička od Inkognita kvartetu. Měl jsem to štěstí pslechnout si v Pražské křižovatce písničky sester Havelkových a zejména ta poslední s recitací 91 leté herecké legendy Zdenky Procházkové Život je jen náhoda mě přímo nadchly. Však posuďte sami: https://www.youtube.com/watch?v=PWwehPs_qLs&t=3679s
Lidmila Nejedlá
Krásně jsem si zavzpomínala na Inkognito kvartet, písničku znám.
Věra Ježková
Prima. :-)
Zuzana Pivcová
Trochu mi to připomnělo vyprávění již dávno nežijící mé paní sousedky po nastěhování na Chodov do paneláku. Říkala mi, jak jako mladí chodili za války tancovat, dokonce prý přecházeli hranici mezi protektorátem a Sudety blízko Terezína, nechtělo se mi ani věřit. Ale je opravdu třeba si uvědomit, že tu nebyla válka a boje a zvlášť mladí lidé berou vše z té lepší stránky a na smrt ještě zdaleka nemyslí. Díky, Ivano.
Blanka Macháčková
Ty přidělené hvězdičky si zasloužíš:-). Kytara je, byla a bude výborný socializační prvek. Hlavně to seznamovaní s děvčaty.
ivana kosťunová
Teď jsem si sama sobě přidělila hvězdičky-je to tím, že jsem připojená z mobilu, a tam nejsou ty hvězdy vidět. Takže se někde dotknu, a je to :))
ivana kosťunová
Jano, děkuji ti za milou recenzi. Inkognito kvartet pamatuji také- jeho členkou byla i Zdena Salivarová-Škvorecká. Zde jsem ale jejich nahrávku použila v nouzi, protože jsem na YT nenašla dobovou nahrávku v podání Settlerů. Ale jsem ráda, že i tato nahrávka potěšila. :))
Jana Kollinová
Stále zajímavé čtení. Z mého pohledu je pozoruhodné, jak někteří mladí lidé prožívali válečnou dobu i hrůzy s ní spojené a dokázali si najít čas na setkání a zpěvem potěšit sebe i ostatní. Na Wiki jsem vyhledala info o Inkognito kvartet. Některé členky jsou mi známé, stejně tak písně (mého mládí).
Dana Puchalská
Je to paráda. Vzpomínám a vrním si blahem u pěkný muziky. Zpivat nemůžu, protože to neumím . Mám hudební hluch a ne sluch. Ale slova znám. :-) :-) :-) Děkuju.
Marie Doušová
Vždy je období ,kdy se moc nedaří ,ale věřím , že se zase příště dovíme něco víc a zpěv je bude provázet dál.Hezké fotky ,krásná děvčata i píseň. Dík.