Cestovat zde po stopách vody je opravdu velmi snadné, nepotkat vodu takřka nemožné. Celá země je vodou "nasycena", voda je téměř všude součástí života místních obyvatel.
Viděli jsme ji ve "skupenství pevném" – ledovce, ve "stavu svislém" – vodopády a na malé motorové lodi během pár dní okusili vodu ve "stavu typicky norském" – fjord. Všechny tyto podoby vody byly úchvatné a nezapomenutelné, však posuďte sami.
Ledovcová tajemství
Ledovce kdekoliv ve světě vždy přitahují zájem cestovatelů a turistů - svojí nedostupností, rozlehlostí, těžkým přístupem na jejich povrch, možná i svojí tajemností... Jen v samotném Norsku je více ledovců než v celé Evropě. Není to nic překvapujícího, klimatické podmínky této zeměpisné šířky a nadmořská výška lokalit k jejich existenci výrazně přispívají. Ledovec Jostedalbreen v národním parku stejného jména v kraji Sogn og Fjordane ve středním Norsku je svými 480 km čtverečními a mocností ve vrcholových partiích až 300 m největším ledovcem v Evropě. Není to nehybná "placka" ledu a sněhu, je v neustálém pohybu – nahoře neustále přibývá sněhovými srážkami, na okrajích je velikou silou tlačen do údolí. Při sledování jeho odtávajících splazů napadá člověka všelicos: není snad i tento ledovec ohrožen globálním oteplováním? Nezmizí nám za pár let? Ale "historie" Jostedalbreenu – ano, i ledovce mají vlastní životopisy – takové úvahy trochu zpochybňuje. Před více než sedmi tisíci lety zcela roztál a zase se do dnešní podoby postupně vytvořil.
Tak co nyní s našimi obavami? Navštívili jsme dva splazy ledovce: Nigardsbreen a Bøyabreen. U toho prvního, z něhož vytéká mohutná ledovcová řeka, se určitě dočkáte intenzivního "odlupování" ledovcových balvanů v ledovcové bráně – je to opravdu napínavá podívaná. Ten druhý splaz se prý pohybuje do údolí rychlostí až 2 m za den – nezbývá než věřit - kdo by to tak dlouho vydržel sledovat...
Kam se člověk podívá, uvidí vodopád
V Norsku určitě platí, že ať se v této zemi postavíte kamkoliv, uvidíte alespoň jeden vodopád - s důrazem na slůvko alespoň. Ať je to malý potůček z posledního tajícího sněhu, nebo obrovská řeka napájená ledovcem, vždy však padající z několika desítek až stovek metrů vysoké skalní stěny do údolí či na hladinu fjordu. Proč to pomalu a líně obtékat, když stačí jeden dramatický skok ... Většina turistů, cestujících v oblasti měst Stavanger a Bergen, nemůže minout vodopád Låtefossen v údolí Oddalen. Obrovské masy vody, padající ve dvou proudech z výšky 165 m, neustále vytvářejí vodní tříšť skrápějící projíždějící auta. V tomto norském kraji Hordaland, v údolí Simdalen, je k vidění další z nejvyšších norských vodopádů, Skykjedalfossen, se souvislým pádem vody 300 m. Byť je tenhle vodopád poněkud hůře dostupný, stojí za zhlédnutí.
Při pohledu na vodopády, na nebetyčnou výšku, ze které padá voda, si člověk nutně položí otázky: kde se tam ta voda bere: Vždyť nahoře jsou vidět už jen vrcholky hor... Odpověď nám nabízí vodopád Vøringfossen s výškou pádu vody "jen" 182 m, ale hloubkou údolí, do kterého se "vrhá", až 300 m. Vodopád je napájen vodou z velké náhorní plošiny Hardangervida s jezery, ledovci a sněhovými poli. A té vody je tolik, že stačí zásobit i výkonnou podzemní vodní elektrárnu. Těmito třemi zajímavýni vodopády však norské vodopády nekončí. Jak jsem napsal v úvodu: kam se člověk postaví... A pro úplnnost geografických informací: největším vodopádem v Norsku je vodopád Vinnufossen s výškou pádu vody 860 m v kraji Møre og Romsdal – nejvyšší v Evropě a šestý na světě.
Krása, která bere dech
Není to moře, není to jezero, není to řeka... Je to dlouhé, úzké a hluboké, na hladině se zrcadlí divukrásná okolní příroda... Co to je? Co jiného než norský fjord, nevyskytující se v této podobě snad nikde jinde na světě. Norské fjordy jsou přehluboká údolí vyhloubená v pradávných dobách směrem k moři mocným ledovcem a mořem později zaplavená. I dnes nad touto "prací" ledovce zůstáváme stát v němém ohromení. A věřte mi: při plavbě po fjordu máte opravdový pocit, že "jdete" krásným a hlubokým údolím, byť je pod vámi skoro kilometr hloubky slanosladké vody. Tuhle krásu jsme si užívali celých pět dní plavby. Loď jsme měli půjčenou v místech, kde se Sognefjord stýká s mořem. Od širé hladiny Severního moře nás dělil jen "náhrdelník" malých skalnatých ostrůvků, které ovšem nemohly zabránit tomu, aby si oceánské vlny opravdu nekompromisně nepohrávaly s naší šestimetrovou motorovou jachtou. Pouze její rychlost až 30 km/hod. umožnila těmto vlnám vzdorovat a uniknout do klidnějších závětrných vod fjordu.
V plánu jsme měli zdolat 150 km do konce Nærøyfjordu, jedné z mnoha postranních větví Sognefjordu a zpět. Nic nám v tom nebránilo, ani provoz velkých trajektů, které zajišťují automobilový provoz přes fjord místo mostů, ani obrovské výletní lodě, vozící turisty "hluboko do vnitrozemí". Strmé skalnaté břehy fjordu s všudypřítomnými vodopády se střídají s historicky vhodnými místy, na kterých vznikla malebná městečka: Høyanger, Balestrand, Sogndal, Gudvangen, Flåm a mnoho dalších menších osad a ještě více samot, mnohdy přístupných pouze po vodě. Nærøyfjord je opravdu perla mezi fjordy. Tisíc metrů strmé břehy, šířka od několika desítek do několika stovek metrů...
Plavba navozuje velmi intenzivní romantické pocity. V závěru fjordu leží městečko Gudvangen, které si vybrala "evropská komunita novodobých Vikingů" za svůj letní tábor. Nejenže zde po dobu několika prázdninových týdnů žijí pravověrným vikingským životem, ale v neustálém provozu jsou i "opravdické vikingské lodě" na hladině fjordu. Přítomnost velkých námořních výletních lodí ve Flåmu v závěru Aurlandsfjordu svědčí o tom, že krásy norských fjordů si mohou užívat i ti, kteří se neodváží sami řídit loď – a mají to s náležitým přepychem Pět dní plavby uteklo jako voda v některém norském vodopádu, ale zážitky budou jistě trvalé. Tak tohle je Norsko, ale jenom z té "vodní strany". K vidění je však mnoho dalších, jinde nevídaných zajímavostí: malebné dřevěné kostelíky – stavkirke, překrásné hory, náhorní plošiny se stády sobů, nespočet silničních tunelů včetně toho nejdelšího na světě, peřejnaté řeky...
Josef Blecha pro portál i60
