Příběhy naší republiky: Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu
Foto: autorka

Příběhy naší republiky: Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu

28. 10. 2018

Kdo by neznal populární heslo z dob normalizace: Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu. Socialistický režim byl tak zkorumpovaný, že vzkvétalo kšeftování prakticky se vším, neboť veškeré  zboží bylo nedostatkové od potravin, oděvů, léků, náhradních dílů všeho druhu až ke stavebnímu materiálu.

Před několika lety nám měnili plastová okna a já poslouchala historky, jež si vyprávěli mezi sebou řemeslníci o svačinové pauze. Povídalo se o krádežích na stavbách za totalitního režimu, jak brali ze státního téměř všichni, kdo měli možnost. Někdo více či méně, jelikož nic nebylo k sehnání, ovšem našli se i tací, kteří by nevzali ani pověstný  šroubek. 

"A já znám jednoho, který jednou jedinkrát v životě ukradl jeden pytel cementu a pak se sám k tomu dobrovolně přiznal", ozval se muž ve středních letech.

A začal povídat, že jeho strejda, který patřil k lidem, jimž se příčila jakákoliv krádež, potřeboval nutně cement. Protože nebyl k dostání, odhodlal se k zoufalému činu. Na stavbě, kde pracoval, si během směny, celý zpocený strachy, naložil jeden pytel do svého trabantu. Po skončení pracovní doby jel s výčitkami svědomí domů, když ho  cestou zastavila hlídka VB.

"Víte, co jste provedl?", ptali se.
"Ano, ten cement mám vzadu", vykoktal ze sebe.

Jenže oni ho nestavěli kvůli cementu, nýbrž kvůli překročení rychlosti v obci.

Po tomto příběhu se mi vybavila vzpomínka na naši sousedku z dětských let. Byla to vzdělaná žena, učitelka v důchodu, žila sama a já jako dítě jsem jí chodila pomáhat s úklidem a nakupovat. Moje maminka jí někdy dávala obědy, poněvadž neuměla vařit. S příbuznými se nestýkala a hlavně pořád hodně šetřila. Mě si oblíbila, poslouchala moje holčičí starosti a darovala mi starožitný  platinový prstýnek se smaragdovým kamenem a  brilianty. Slíbila jsem jí, že ho budu uchovávat jako rodinnou památku a nikdy ho neprodám. V zimě skoro netopila a když jsem se ptala, proč se tak odbývá, odpověděla, což se vymykalo mému chápání:

"Musím šetřit, abych něco zanechala státu."

dscn7157-2.jpg

Umřela v polovině osmdesátých let a opravdu legálně sepsala u notáře závěť, kdy vše, včetně družstevního bytu, odkázala státu.

 

Hodnocení:
(4.7 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Vida, kam jsme se až dostaly od podstaty věci, popisované autorkou ve druhém odstavci článku :-)
Zorka Horká
U nás na vsi se kukuřice pro dobytek silážovala a slepicím se mlela ve šrotovacím mlýnku, nevařila se. A na jídlo jen ta sladká, obyčejná setá né :-)))
Eva Mužíková
Teda děvčata, nestydíte se:(((((
Naděžda Špásová
Na základě příspěvků v Ringu se přiznávám k utržení několika klasů kukuřice a slavnostně slibuji, že to příští rok udělám znova. Od mládí miluju vařenou kukuřici. Někdo, nám neznámý, zřejmě přichází o soudnost. :-)
Hana Rypáčková
Teprve jsem si to přečetla a nevím, proč tolik vášní to vyvolalo...Taky si utrhnu klásky na dožínkový věneček .Kdyby kolem šel rostlinář, tak se ho dovolím. Chrpy jsou asi plevel? Koukol vymizel...
Dana Puchalská
Šmankote nepůjdu náhodou do temnice??? V létě jsem si dovolila ukrást kytici žitných klásků v počtu 10 kusů. A ještě 5 chrp.
Eva Mužíková
Ring...
Ilona Kolářová
Paní Horká, víte co? Jděte si do lesa pro větvičku, sedněte si na jedličku a radujte se, že jste na světě.
Zorka Horká
Autorka očekávala větší podporu a pochopení pro zlodějnu ? No je vidět, že se zatím nedočkala a ráda by uzavřela diskusi ? To registruji v tomto prostoru poprvé. No nikomu bych nechtěla opakovat, jak můj děda nazýval ty, kteří si do našeho sadu došli pro "nějaké to jablko" a srovnávat to s větvičkou z lesa může jen úplnej tydýt :-(
Jitka Caklová
Přesto si to napsala dobře, kdo má jiný názor, uděláme z něho rýpala a pošleme ho jinam, protože kdo nejde s námi, jde proti nám, staré dobré praktiky. Nějak se nám vytratila pluralita názorů, po které jsme v roce 1989 tolik volali :-)
Jitka Caklová
Ilono, děkuji a nápodobně. Taky jsem měla lidi, kteří mě někdy "nachytali na švestkách", za rýpaly a v tu chvíli bych je také nejraději s jejich aktivitou poslala jinam :-)
Ilona Kolářová
Děkuji vám za komentáře a abych to uzavřela, tak vlastně dle některých jsme zloději všichni, protože určitě alespoň každý jednou v životě si utrhl jablko či jiné ovoce ze stromu, který mu nepatří, nebo přinesl z lesa větvičku, atd, ........ Tímto diskuzi uzavírám, případným rýpalům doporučuji obrátit svou aktivitu jinam.
Eva Mužíková
Ilono, přesně tak........napsala jsem to s vědomím, že to všichni vezmou tak jako Ty... Ty hektarové lány to ani nepoznaly, ale jestli si někdo bude myslet, že jsem okrádala stát ve zlém úmyslu, vyvracet mu to nebudu. Svědomí mi to nezatížilo, naopak jsem měla radost, když si králíci pochroupávali.
Zorka Horká
Tedy já žasnu..... a co kdyby se tam pro pár klasů zastavil každý, kdo jde kolem ??? S valníkem, to by teprve byla krádež ?
Ilona Kolářová
Jitko, Eva to určitě myslela tak, že si chodila vždy utrhnout několik klasů a ne, že by tam přijela s valníkem.
Jitka Caklová
Já tedy ne, protože jsem věděla jaké to je být okrádaná, například, když nám na pole chodili krást to, co jsme v potu tváře sami vypěstovali.
Eva Mužíková
Najde se zde někdo, kdo v životě nic neukradl???? Já například jsem chodila na pole, které bylo za naším domem, krást kukuřici. Prstýnek je opravdu nádherný.
Zorka Horká
No a k dnešku patří poněkud poopravené masarykovské °°Nebát se a nakrást °° :-(
ivana kosťunová
Líbí se mi, že jsi dodržela dohodu a prstýnek uchováváš. Je nádherný.
Jitka Caklová
Je to daň za špatné rozhodnutí, kterou platíme všichni bez rozdílu a bez ohledu na to, kolik si kdo nakradl. Všechno začalo patřit všem a i když nekradou všichni, tak ti co kradli, okrádali všechny. Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví byl takový "Československý" folklor, který se snadno vžil a přechází z generace na generaci. Ze společného se to kradlo a kolik filmů se o tom natočilo. Pamatuji se jak, tuším někdy na začátku sedmdesátých let, v příloze Mladé Fronty vyšel dvoustránkový článek o tom, jak se kradlo na výstavbě temelínské elektrárny. Tehdy to vyšumělo do ztracena a nejvíc to "odskákal" autor článku. V sedmdesátých letech se začala budovat dálnice Liberec - Praha. Po pouhých třiceti letech, koncem letošního léta dokončili u nás výměnu dálničního mostu, protože ten třicet let "starý" se rozsypal, proč asi?
Blanka Macháčková
I takové jsou příběhy republiky a příběhy lidí kteří v ní žili a žijí. Pochopitelné i nepochopitelné. Ilono, stručné a vše vypovídající.
Naděžda Špásová
Jenže tohle rčení jde s národem a platí dodnes. Bohužel.
Zuzana Pivcová
Ano, tohle tvrzení bylo všeobecně známo. Byla však zaměstnání, viz učitelé. kde si zrovna lidé moc nenakradli. Takže vlastně "okrádali rodinu" soustavně, ale hlavně je hodně okrádal sám stát. O lidech, kteří vše odkázali právě státu, jsem už také někde četla. Avšak, co je to v tomhle případě stát? Kam ty peníze přišly, do státního rozpočtu sotva.