Příběhy naší republiky: Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu
Foto: autorka

Příběhy naší republiky: Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu

28. 10. 2018

Kdo by neznal populární heslo z dob normalizace: Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu. Socialistický režim byl tak zkorumpovaný, že vzkvétalo kšeftování prakticky se vším, neboť veškeré  zboží bylo nedostatkové od potravin, oděvů, léků, náhradních dílů všeho druhu až ke stavebnímu materiálu.

Před několika lety nám měnili plastová okna a já poslouchala historky, jež si vyprávěli mezi sebou řemeslníci o svačinové pauze. Povídalo se o krádežích na stavbách za totalitního režimu, jak brali ze státního téměř všichni, kdo měli možnost. Někdo více či méně, jelikož nic nebylo k sehnání, ovšem našli se i tací, kteří by nevzali ani pověstný  šroubek. 

"A já znám jednoho, který jednou jedinkrát v životě ukradl jeden pytel cementu a pak se sám k tomu dobrovolně přiznal", ozval se muž ve středních letech.

A začal povídat, že jeho strejda, který patřil k lidem, jimž se příčila jakákoliv krádež, potřeboval nutně cement. Protože nebyl k dostání, odhodlal se k zoufalému činu. Na stavbě, kde pracoval, si během směny, celý zpocený strachy, naložil jeden pytel do svého trabantu. Po skončení pracovní doby jel s výčitkami svědomí domů, když ho  cestou zastavila hlídka VB.

"Víte, co jste provedl?", ptali se.
"Ano, ten cement mám vzadu", vykoktal ze sebe.

Jenže oni ho nestavěli kvůli cementu, nýbrž kvůli překročení rychlosti v obci.

Po tomto příběhu se mi vybavila vzpomínka na naši sousedku z dětských let. Byla to vzdělaná žena, učitelka v důchodu, žila sama a já jako dítě jsem jí chodila pomáhat s úklidem a nakupovat. Moje maminka jí někdy dávala obědy, poněvadž neuměla vařit. S příbuznými se nestýkala a hlavně pořád hodně šetřila. Mě si oblíbila, poslouchala moje holčičí starosti a darovala mi starožitný  platinový prstýnek se smaragdovým kamenem a  brilianty. Slíbila jsem jí, že ho budu uchovávat jako rodinnou památku a nikdy ho neprodám. V zimě skoro netopila a když jsem se ptala, proč se tak odbývá, odpověděla, což se vymykalo mému chápání:

"Musím šetřit, abych něco zanechala státu."

dscn7157-2.jpg

Umřela v polovině osmdesátých let a opravdu legálně sepsala u notáře závěť, kdy vše, včetně družstevního bytu, odkázala státu.

 

Můj příběh Příběhy naší republiky
Hodnocení:
(4.7 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 12. týden

Znáte své tělo? Tento týden si dáme otázky z biologie a konkrétně se budou týkat lidského těla.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

23%

Ano, ale zatím jen částečně

15%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

15%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

19%

Ne, protože na to nemám peníze

14%