SOS
Foto: autorka

SOS

2. 11. 2018

Dobré ráno,d obré poledne, dobrý večer, dobrou noc. Kdybych žila v pohádkovém světě a byla vílou "televizorkou", takto bych zdravila všechny posluchače, protože v pohádce si můžeme určit sami čas, jak chceme. Kdyby, kdyby, kdyby, . . .

Jenže já nežiji  ani v pohádce, ani  pohádkový život, nýbrž obyčejný reálný život v dvacátém prvním století.

Pokolikáté již?

Nevím. Jen vím, že se jedná o těžkou zkoušku, mám příšerný strach a  nevím, zda obstojím.

Ty to zvládneš, ty to určitě zvládneš!  Nikdo na tomto světě nedostane naloženo víc, než by neunesl.

Sbírám poslední síly a pozoruji sama sebe ve vesmírné hře.

Pokolikáté již?

Nevím. Jen vím, že hraju roli, a trochu mě to uklidňuje. Mám štěstí, že jsem to dotáhla až sem, poněvadž většina lidí vůbec netuší, že hraje roli.

Vydrž, vydrž! Vždyť je to jen hra, vesmírná hra!

Pokolikáté již?

To není důležité. Drž se. Ve hře obstojíš, jen pokud znovu otevřeš své srdce a všechno přijmeš. I to dobré, i to zlé. A pamatuj, že  nikdy na to nejsi úplně sama.

Co bude potom?

Další vesmírná hra. Ovšem s tím rozdílem, že už jen TY bude tvořit roli, kterou budeš hrát.

Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Lasáková
Ano, všichni jsme loutky v divadle zvaném život. Nemáme svobodnou volbu v tom, co se nám děje, ani v tom, co cítíme, je to dáno přírodou v nás. Jedinou volbu, kterou máme je uvědomit si, odkud to vše přichází a děkovat. Využít to jako pozvánku, abych na tento zdroj myslela a byla s ním v kontaktu. Také v životě procházím zkouškami. Pokolikáté.
Ilona Kolářová
Děkuji Evo.:)
Eva Krausová
Rozumím Ilon. Prostě se opatruj, protože ne vždy je dobré ráno, poledne, večer a noc... A daleko silnější jsou lidé, na které bývá mnoho naloženo.
Jitka Caklová
Dnes jsem se čtyřdenním zpožděním otočila kalendář nad psacím stolem (proč právě dnes?) a v něm čtu: "Strach by nás měl ochránit před nebezpečím, ale většinou nám komplikuje život ve chvílích, které až tak nebezpečné nejsou. Bojíme se neznámého, obáváme se selhání, nebo i úspěchu. Máme strach o druhé. Děsí nás změny a neumíme si představit, jak v nové situaci obstojíme. Každý z nás někdy upadne. Záleží na nás, jestli se rozhodneme vidět své pády jako trauma, nebo jako poučné lekce. Probuď v sobě odvahu, zvědavost a důvěru. Zachovej si jasnou mysl a nenech se ovlivnit smyšlenými katastrofickými scénáři. Nikdy dopředu nevíme, jak to nebo ono dopadne. Každá zkušenost má svůj smysl, který pochopíme až později. Vyměň strach za důvěru, že vše je, jak má být." Řekla bych, že i na jeden život až až.
Jitka Caklová
Napsala jsem, že já nemám potřebu psát Ti sáhodlouhý referát ("do vzkazů) a v tom je trochu rozdíl. Souhlasím, že vše, z Tvé strany podstatné, už jsi mi napsala.
Ilona Kolářová
JItko, na jednu stranu nechceš, jak říkáš sáhodlouhý referát a na závěr mi dáš nesmyslnou otázku, na kterou, kdybych měla odpovědět, vydala by min. na půl stránky. Takže dále ode mne už bez komentáře, protože vše podstatné tu bylo řečeno.
Jitka Caklová
Co lidí by se cítilo jako v pohádce, kdyby večer mohli uléhat do SVÉ postele a ráno se probouzeli v teplé posteli, do které jim neprší, mohli se ohřívat u rodinného krbu, netrpěli v bolestech a neumírali v osamění, bez toho, aby jim někdo držel a hladil ruku. O tom je život a je jedno pokolikáté. A stejně jako Anička, nechci řešit co bude, až tu nebudu. Milí bychom na sebe měli být jako nahoře, abychom nebyli zklamaní, když na svět přijdeme.
Hana Šimková
Ano,život je velké jeviště, a mi jsme herci. Já se snažím žít hlavně veselohry. Truchlohry mě nebaví.
Jitka Caklová
"Co cítím a vnímám, to jsem já a je to moje jediná jistota."
Jitka Caklová
Ještě se zeptám, jak píšeš v závěru článku: Ty umíš otevřít své srdce, všechno přijmout, dobré i to zlé? Na čí straně je dobro i zlo, které vidíme svýma očima?
Jitka Caklová
Ilono, nemám potřebu Ti psát sáhodlouhý referát a kohokoliv posuzovat, nebo odsuzovat. Pokud se v tom vyžíváš Ty, tak klidně pokračuj a věz že, ať píšeme cokoliv, komukoliv a o komkoliv, vždy to vypovídá o nás samých. Každý jsme zkrátka nějaký.
Ilona Kolářová
Děkuji všem za komentáře, bylo to pro mě velice přínosné. Ten, kdo pochopil, tak ví, jinak moc děkuji za podporu. Borku, určitě se někde setkáme. Zuzko, kéž bych byla dak daleko, ale to opravdu ještě nejsem a dlouho nebudu. Alenko, vidíš, že vše je správně nasměrovováno a načasováno. Jitko, tvůj komentář mě vůbec nepřekvapil jako mě nepřekvapí, co bude následovat po mé reakci. Jsem ráda, že máš život jako pohádku, že to takhle bereš, ale já ti to nevěřím. Můžeš se snažit přesvědčit ostatní i sama sebe, ale z tvého příspěvku, nemůžu si pomoci, cítím pýchu a pohrdání ostatními. Takovýmto tónem nepíše člověk vyrovnaný který má podstatné věci v životě vyřešeny, ten to totiž nemá zapotřebí. Toho by totiž ani nenapadlo neustále připomínat a upozorňovat v každém druhém příspěvku, že mu ostatní hází klacky pod nohy. Jestli chceš reagovat trochu více, klidně mi napiš do vzkazů.
Anna Čípová
Zvládnu to, zvládneš to, zvládneme to? Tyto otázky k mé životu patří. Jen nechci řešit, co bude, až tu nebudu.
Soňa Prachfeldová
Je asi snažší si říkat, že život je jako divadelní hra, že vše je jako. Ale tento život žijeme jen jednou a doopravdy a někdy je opravdu krutý k jedincům, kteří se ničím neprovinili . Těžko jim říkat, že je to karma. Jen by mně moc zajímalo, zda snad jednou se setkám se známými mi lidmi, či nikoli a já bych tak ráda ... to nikdo neví, ale to že se nic neví, neznamená , že to není
Marie Doušová
Život je boj , a kdo nebojuje nežije......Chce to sílu, víru a odhodlání zvítězit . Držím palce.......
Hana Rypáčková
Dušičková úvaha. K zamyšlení. Myslím, že to zvládneš Ilono. O některé role prostě nestojíme.Taky jsem pochybovala a zoufala si. Člověk hodně vydrží. Ovšem , někdo si v každém ohledu vede vždy skvěle.
Jitka Caklová
"Mám štěstí, že nemusím rozhodovat za druhé".
Jitka Caklová
Dovolím si napsat, že dobré ráno, dobré poledne, dobrý večer, dobrou noc mám permanentně, protože i z reálného života se dá udělat pohádka. Proč bych o sobě měla pochybovat a "házet si klacky pod nohy", když je stále ještě dost těch, kteří to rádi udělají za mě :-) Žiji svůj život a kdybych o sobě měla pochybovat, už dávno bych to musela "zabalit" :-). Přeji všem krásné dny.
Alena Tollarová
Já jsem se nevyděsila. Spíš zamyslela, proč Tvůj článek vyšel zrovna teď. V pondělí mě úplně nevinná příhoda přímočaře hodila o 9 let zpátky a byl tu najednou stejný pocit, jaký jsem měla tenkrát a o kterém jsem si myslela, že jsem nad ním zvítězila a nemůže se vrátit. A tak si říkám s Tebou, Ty to zvládneš. Ano, vždycky to nakonec zvládneme ...
Eva Mužíková
Ilono, ráda čtu Tvé příspěvky, tentokrát jsem se i já lekla, že máš nějaký problém...
Marie Ženatová
Cítím to podobně jako Zuzanka...
Zuzana Pivcová
Určitě jsme tu k něčemu předurčeni a každý dostane pro život takový náklad, jaký unese. Takže, pokud máme někdy pocit, že toho je na nás až dost, můžeme být vlastně rádi, že jsme mezi těmi "vyvolenými" pro velkou zátěž. A pokud máš pocit, že příště už budeš jen Ty svým vlastním tvůrcem, můžeš být spokojená, jsi daleko, tedy vysoko.
Libor Farský
Řekněme si to česky SOS = ZND . (Zachraňte naše duše!) Kdybys, Ilonko, pomoc potřebovala, jsem připraven a to ve stejném vesmíru!
Ilona Kolářová
Nechtěla jsem vás vyděsit, netušila jsem, že to bude mít tak silný účinek. U mě vše v pořádku, berte to tak, že mě jen někdo vedl ruku. :)
Elena Valeriánová
Cítím to stejně jako Naďa. A nevím, mám se ptát, děje se ti něco zlého?
Naděžda Špásová
Tak ti, holka, nevím, jak se k tomu mám postavit. Jestli to má být fantasy, nebo volání o pomoc, nebo tě někdo, či něco vyděsilo? V každém případě to optimismem rozhodně nesrší.
ivana kosťunová
Je to hezká úvaha, ale trochu mě děsíš...