Lze optimismus naučit? Přijďte diskutovat s organizací Lepší senior
Ilustrační foto: ingimage.com

Lze optimismus naučit? Přijďte diskutovat s organizací Lepší senior

22. 11. 2018

Každý z nás určitě zná tu náladu, kdy máme pocit, že se nám nic nedaří, okolí nás zahrnuje dalšími negativními zprávami a my marně hledáme cestu ven. Lze změnit naše vnímání okolností?

Zejména ve starší populaci převládají pesimismus a negativní nálady. Někteří věří, že optimismus je naučitelný a náš mozek můžeme i ve vysokém věku stále cvičit. Už minulý rok tu vyšel článek o tom, že optimismus se dá naučit. Shrnuje pohledy psychologů i konkrétní tipy. Pojďme se na to nyní podívat společně.

Zveme vás na přednášku organizace Lepší senior o kladném přístupu k životu, která se uskuteční v pondělí 26.11. v 10:00 ve Skautském institutu na Staromáku. Na přednášce shrneme přínosy kladného přístupu k životu a předáme metody tréninku optimistického životního stylu.

Účastníci si odnesou konkrétní postupy, jak dlouhodobě zvyšovat svoji každodenní spokojenost. Tématem budou i všudepřítomné špatné zprávy nejen z médií a jejich vlivu na naše myšlení.

 

Zuzana Orlová, Skautský institut

 

Prakticky:
Kladný přístup k životu, 26. 11. od 11:00, sál Studio, Skautský institut, Staroměstské náměstí 4/1, 110 00 Praha 1
Fb událost: https://www.facebook.com/events/581064502349052/
Celý listopadový program na tomto místě.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Když staré lidi trápí samota, těžko mohou být optimističtí. Proto ti , kteří ještě mohou, ať se snaží využívat každý den, jako by měl být poslední, věřte, pak se vnímá sebemenší detail.
Dana Puchalská
Jsem celoživotní optimistka. Kdybych nebyla tak nevím jak bych asi se zdravým rozumem přežila všechny nemoci, které manžela potkaly. Je to důležité, věřte mi.
Jitka Caklová
Ivano a Zuzko děkuji. Pravdu má Sanaya Roman. I já totiž mám své zkušenosti s falešným "poplácáváním po rameni" a s otevřeným srdcem to beru sportovně, neboť ten "poplacávač" se stejně dřív, nebo později "propíchne" :-) Negativní jevy mi dávají daleko větší sílu, protože mi ukazují, jaká nechci být já a v tom je můj optimismus ♥
Zuzana Pivcová
Jíťo, máš pravdu. Ono je velmi příjemné žít s těmi, kteří sdílí náš názor (nebo to alespoň tvrdí) a dávají nám najevo sympatie. Jenže to je příliš jednoduchá cesta. I když nejsem člověk napohled veselý, doufám, že v sobě optimismus mám. Pramení z postoje k sobě a k životu a nebylo vůbec lehké se k němu dopracovat. A samozřejmě občas zakopává. Díky i ostatním za vyjádření.
ivana kosťunová
Optimismus je mi vlastní, tak jsem se narodila. I kdyby ne- nedovedu si představit, že bych na základě nějakého školení mohla změnit svoji podstatu. A za komentář Jitky C. dávám všechny palce nahoru - je-li to technicky možné. Ten příměr s Harrachovem sedí.
Jitka Caklová
Tato otázka mi připomněla situaci, když se vykácely pruhy lesa v Harrachově kvůli výstavbě skokanských můstků. Krajní stromy odolné proti povětrnostním podmínkám byly vykáceny a ty "rozmazlené", chráněné těmi krajními už popadaly samy při prvním závanu větru. S lidmi je to naprosto stejné. "K tomu, abyste mohli duchovně růst, nepotřebujete mít kolem sebe prostředí zbavené negativity, ani se vzdálit světu. Vyhledáváním situací, kde jste v bezpečí jako v ulitě, nezesílíte. Zesílíte tím, že se naučíte navigovat svou loď v jakémkoliv počasí, když naleznete sílu a směr uvnitř sebe sama." Z knihy Duchovní růst.
Věra Ježková
V pondělí už mám tři povinnosti. A i kdyby ne, tohle pro mne není. Dřív jsem přečetla spoustu návodů na život. Knížku Optimisté žijí déle mám taky. A pokaždé si při zmínce o tomto tématu vzpomenu na kolegyni z práce, kterou pozitivní myšlení nezachránilo a odešla asi v 56 letech.
Jana Šenbergerová
Kdo chce, naučí se lecčemu, ale dost záleží na tom, jak má člověk nastavenou základní charakteristiku prožívání. Rodíme se s různými sklony. Kdo má sklon k veselí a radosti, ten nemá problém ani s optimismem. Kdo je škarohlíd už od narození, má to mnohem těžší. Bývala jsem pesimista. Možná i proto občas ráda sáhnu po knize Optimisté žijí déle od Heidelore Klugeové. Po jejím přečtení i totální pesimista dříve nebo později pochopí, že s optimismem se jeho šance na lepší život mnohonásobně zvýší.