Ke komu půjdeme na Vánoce?
Ilustrační foto: ingimage.com

Ke komu půjdeme na Vánoce?

13. 12. 2018

Babičku musíme přivézt, byla by sama doma smutná! První svátek musíme k tvým rodičům, další k mým. Děti, na Štědrý den musíte být u nás! Slovo musíme se v souvislosti s Vánocemi používá velmi často. Je to podivné, když má jít o svátky klidu a pohody.

Jenže, když přijde na plánování, jak vlastně budou probíhat a kdo je kde a s kým bude trávit, slovo musíme vypouštíme z úst častěji, než je zdrávo.

Šestasedmdesátiletý Libor trávil loňské vánoční svátky na chalupě u svého kamaráda. Libor je vdovec, jeho kamarád je řadu let rozvedený. Oběma bylo v Beskydech skvěle. Nakoupili si dobré jídlo a pití, chodili po horách, dívali se na televizi. „Oba jsme byli na Štědrý den v teplácích, seděli jsme na terase, pili slivovičku a dokonce jsme si opekli buřty. Byl to moc pěkný večer,“ říká Libor a letos plánuje Vánoce prožít stejně.

Ovšem v jeho rodině to vyvolává poprask.
„To přece nemůžeš tati. Přece nemůžeš být na Vánoce s nějakým cizím chlapíkem. My jsme tvá rodina. My tě k nám přivezeme,“ říká jeho dcera, která žije v Praze, zatímco Libor na Ostravsku.
„Brácho, to se nechodí, abys nejel k dětem. To přece o Vánocích musíš,“ říká mu jeho sestra.
„Ale mně se nechce trmácet se do Prahy a tam se s nimi tísnit tři dny v malém bytě. Vždycky dceru a její rodinu rád uvidím, ale nechápu, proč bych tam povinně musel jet na Vánoce, když je tam vždycky strašný chaos, zmatek a nakonec se ještě dcera a manželem vždy pohádá,“ říká Libor.

Zvyk, že rodina má být o Vánocích spolu, je pěkný a mnozí lidé se ho snaží dodržovat. Jenže někteří ho dodržují takzvaně za každou cenu. Neptají se svých rodinných příslušníků na jejich přání a představy, ale používají výraz: tak to musí být. V mnoha rodinách připomíná vánoční sdružování se přesně připravenou vojensky organizovanou akci.

„Čtyřiadvacátého prosince jdeme na čtyři hodiny k jedné babičce, tam dostáváme kapra a salát a rozdáme si dárky. Je sama, takže k ní musíme. Posedíme do šesti a pak jedeme k druhé babičce ze strany manžela. Ta žije s přítelem a je u nich i jeho syn a jeho přítelkyně. Tam si vždycky musíme dát řízek a další salát, protože babička by byla naštvaná, kdybychom si ten její nedali. Vracíme se domů kolem desáté večer a pak si teprve děláme svůj Štědrý den, kdy už nejíme, ale předáváme si dárky. Je to v podstatě honička a to hned další den jedeme padesát kilometrů na návštěvu k tátovi mého muže, který žije sám. Tam jsme celý den a pak se vracíme, takže jediný volný den je pro nás druhý svátek vánoční. A to jsme tak unavení a přejedení, že ho celý obvykle prospíme,“ říká dvaačtyřicetiletá Marcela z Prahy.

Podobně složité jsou Vánoce v mnoha rodinách. Ovšem říct na rovinu, že jde o často o zbytečné stresování, si může dovolit málokdo. Pak totiž často zazní: „To snad nemyslíš vážně, že letos nepřijdeš na Vánoce k nám?“

Často si tento stres lidé vytváří sami, někdy se stávají nechtěně jeho obětí. Pořádný tlak mnohdy dovedou vytvořit zejména ženy.  

„Moje máma pravidelně předem kontroluje, ke komu půjdou její vnoučata na první svátek. Když jdou nejdříve k druhé babičce, bere to tak, že ona je ta takzvaně druhá v pořadí, a je naštvaná. Když je pošleme k ní, druhá babička je naštvaná, protože tvrdí, že zvykem bylo chodit vždy nejdříve k ní. Je to psycho. Často si říkám, jak mohou tak dětinsky uvažovat dámy, kterým se blíží sedmdesátka. Ale jak jde o Vánoce, něco se jim přepne v hlavě a chovají se divně,“ říká čtyřicetiletý Pavel.

„Není dobré potomky, partnera a příbuzné do něčeho nutit. Daleko lepší je řídit se o Vánocích, a to nejen o nich, zásadou, že děláme jen to, co ostatní ocení,“ říká psycholožka Marta Boučková. A dodává: „Kdo není typ, kterému dělá radost starat se o ostatní, měl by raději jet na vánoční návštěvu k příbuzným. Pokud má možnost si vybrat, ať na návštěvu raději jede, než ji přijímá. Odejít se totiž dá vždy, a když na člověku neleží povinnosti hostitele, více si návštěvu užije.“

Jenže mnohé ženy k Vánocům přistupují opačně.
„Štve mě, že musím hostit manželovu rodinu. I tu jeho nesnesitelnou sestru, která si není schopna udržet žádného mužského, takže se na Vánoce vždy nasáčkuje k nám, opije se a pak u stromku brečí, že je sama. Ale vždycky jim to udělám hezké, i když to nesnáším. Ale musím,“ vypráví šestačtyřicetiletá Kateřina kolegyním v práci.
Ony ji říkají: „A tak proč to děláš? Proč musíš? Tak tu manželovu sestru nezvi.“
Kateřina: „No, to se musí. Zvu celou rodinu. Sice mě štvou, ale aspoň vidí, jak mají vypadat správné rodinné Vánoce. Ale řeknu vám, holky, lezou mi na nervy rok od roku víc.“

Kdo takové vánoční šachy nehraje, užije si svátky zpravidla lépe než ti, kteří už od října vytvářejí plány přesunů a návštěv rodinných příslušníků. Pravda je, že čím je rodina větší, tím těžší je najít způsob, jak udělat Vánoce, které by se líbily všem a všem vyhovovaly. Ale podobně jako v jiných případech i v tomto platí, že méně je více. Tedy, že přehnané organizování a přílišné používání slova musíme má mnohdy opačný efekt, než chceme.

Hodnocení:
(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danuše Onderková
Mám ráda společnost, ale i samotu. Když zůstala maminka sama (tatínek zemřel 3 měsíce před vánoci) nenechali jsme maminku samou, i když si to přála. Bratr pro ni přijel kolem poledne a maminka byla nakonec ráda, protože na ni padl stesk. Až se po večeři rozhodla jít domů, tak ji odvezl. Stalo se to tradicí. Další rok byla u druhého bratra a protože já nemám auto a večer bych maminku nenechala jít samotnou, na noc chtěla být vždy doma, tak jsem jezdila k ní a večer se vracela domů. Také jsem byla sama. Synové chtěli být doma se svou rodinou a já to akceptovala. Navíc když přibyli vnoučata, stejně bychom se tu všichni moc tlačili. Přijdou na návštěvu a pro dárky některý svátek nebo mezi svátky, jak to vyjde pracovně. Pozvání jsem přijala od každého jednou i u dcery v Anglii. Když jsem sama udělám si program podle svého a nejsem na nikom vázána. Všichni to pochopili a nikdo se nezlobí. Všem pěkné svátky.
Margita Melegova
Tyden pred svatky mame pozvane deti, aby si vyzvedli upecene sladkosti a obalku, prijedou jednotlive jak jim to casove vyjde, s diky odmitame kazde pozvani s tim, ze se muzeme sejit na skype, nikdo o nic neprijde a verim, ze to tak zustane i nadale.
Jarmila Jakubcová
Zajímavý článek mapující situace různých seniorů.Poikud jsem žila sama (po úmrtí manžýela) jezdila jsem trávit Vánoce do zahraničí. Užila jsem si je v Thajsku, na Tenerife či v Egyptě. V současné době budeme s manželem společně se s rodinou syna. Moje snacha umí vytvořit nádhernou vánoční atmosféru a pokud ještě napadne sníh nebude to mít chybu. praskající krb a dobrá nálada, radost vnoučat - co více si člověk může přát.
Zdena Proboštová
Na vánoce sama, občas nějaká změna, ale nikdy že něco musím. A tak já i rodina jsme v pohodě :-)
Danka Rotyková
Mám to podobně jako paní Jana. Pokud jsem sama, vždy si dokážu naprogramovat činnosti, kterými se zabavím. Obvykle to ale dopadá tak, že to všechno nestihnu. Pokud se mi ale do programu vloudí nějaká událost nebo se mnou stráví čas milý člověk, svůj program v tu chvíli moc ráda změním. Jsem za tuhle svobodu rozhodování osudu vděčná. Nebylo tomu tak vždycky.
Jana Kollinová
Jako singl seniorka v nejlepších letech 74+ Vánoce neřeším. Umím být spokojená o samotě, stejně tak ve společnosti rodinných příslušníků. Netrpím osamělostí a moji blízcí to vědí. Pokud přijde pozvání na posezení u štědrovečerního stolu, ráda pozvání přijmu, pokud je nabídka na společné setkání v některém z dalších svátečních dnů rovněž neodmítnu. Pokud žádná nabídka nepřijde, nehroutím se, vytvořím si vlastní program.
Květa Řičánková
Když jsem letos oznámila rodině že vánoční návštěvy u mně se už konat nebudou, pokud budu schopna cestovat.Když mně pozvou přijedu i když každá bydlí asi 100 km jiným směrem.Po těch mnoha letech i já bych chtěla být jen hostem.Pracovala jsem o vánocích,stihla vše nachystat,posledních 10 roků ještě péče o maminku.Odneslo to zdraví,vyčerpání.Klidně budu sama,oni pochopili,tak budu navštěvovat já-třeba jen na jeden den.
Ladislav Vesecký
Každý si má uděl svátky podle své libosti. Jinak přeji všem krasné svátky v pohodě a klidu.
Zdenka Hillová
Nikdo nikam nemusí jen ,když chce zaleží domluvit se tolerovat toho druhého jeho přání atd.
Růžena Kuželková
Přidám kousek svého já .Vzhledem,že mám malý byt a jsem sama,tak vánoce u mně nejsou možné.Tudíž jsem zavedla následující: Jedny u jednoho syna,druhý rok u druhého syna a třetí rok jsem sama doma(žádný problém),rodina to akceptuje.Nepochopím lidi,kteří si nejprve pozvou "hordu"příbuzných a pak si stěžují.Udělám si to podle svého - tak si to zařídím a né,že budu potom plkat,jak se vánoce nepovedly.Přeji všem příjemné prožití těchto svátků a aby byly dle vašich představ.
Věra Halátová
Každá rodina ať si udělá po svém. V jedné knize anglického spisovatele bylo napsáno: Naučil jsem se. A jednou z věcí, které se naučil bylo: Radím, jen když jsem o to požádán. Ať se podívám kamkoliv, všude jsou samé rady. Zajímalo by mne, jak to mají ti raditelé/ky sami/y.