Tomu nerozumíš, jsi moc mladý
Ilustrační foto: ingimage.com

Tomu nerozumíš, jsi moc mladý

20. 1. 2019

Nemá dost zkušeností. Neprožil to, takže o tom nic neví. Do toho se nemůže vcítit. Tomu ještě nemůže rozumět… To jsou věty, které říkají lidé vyššího věku na adresu těch mladších. Mnohdy nejsou špatně míněna, mnohdy jsou pochopitelná. Ale jde o ageismus naruby. O diskriminaci kvůli věku.

Společnost stárne, senioři jsou čím dál více aktivní a čím dál více umí prosazovat své názory a svá práva. Říct nyní něco nelichotivého veřejně na adresu dříve narozených je považováno za neslušné, za nemravné a kdo to zkusí, pořádně to schytá. Nic to však nemění na tom, že mezi lidmi vysokého věku a mladými je spousta rozdílů, nezodpovězených otázek a neporozumění. A právě lidé dříve narození se někdy s korektností v tomto směru moc nemažou.

Jedna pětatřicetiletá lékařka z Prahy nedávno zažila zajímavou situaci. Pacientka, kterou měla vyšetřit, si vyžádala, aby jí byl přidělen starší, zkušenější lékař. Ta lékařka přitom v nemocnici patří k velmi oceňovaným, má zkušenosti ze zahraničí, pacienti i kolegové si jí váží. Jenže vypadá mladě. Je štíhlá, malá, nosí culík, takže ve svých pětatřiceti vypadá minimálně o deset let mladší.

„Ta paní měla samozřejmě právo vyžádat si jiného lékaře, když mi nevěřila, ale uvědomila jsem si, že mě posuzuje jen na základě toho, že vypadám mladší. Představíte si, co by se dělo, kdyby pacient řekl starému lékaři, že mu připadá příliš starý? To by si asi dovolil málokdo,“ říká paní doktorka.

Když se zeptáte mladých lidí, co jim vadí na dříve narozených, zní různé věci, ale velmi často například toto: Babička mi často říká, že něčemu nemůžu rozumět, že jsem to neprožil. No jistě, že jsem neprožil válku, ale ona to říká často a cítím z toho takový despekt. Jinými slovy, jsi mladý a blbý. To si nedovedeš představit, nic o tom nevíš. To mi říká pětasedmdesátiletá teta pokaždé, když se jí zeptám, jak se cítí. Je nemocná, podrážděná a já si pak připadám, že ji moje otázky týkající se jejího zdraví jen štvou. Ty se máš dobře, vůbec nevíš, co je těžký život. To mi říká děda. Říká to s takovým úsměškem, s přezíravostí. Nikdy nevím, co na to říct. Mám se cítit provinile, že se mám dobře? Společnost Future you dělala průzkum mezi mladými lidmi na téma, jak se k nim chovají senioři. Mladí často zmiňovali termín: tak trochu nevrle.  

Málo kontaktů rovná se nesnášenlivost  
Samozřejmě, že jsou naprosto opačné případy. Existují krásná přátelství různých generací, krásné vztahy mezi prarodiči a vnoučaty. Ale zároveň hodně lidí vyššího věku přiznává, že občas, když je řeč o mladých, generalizuje, zobecňuje, zkrátka má tendenci házet mladé lidi takzvaně do jednoho pytle.

„Babička mi nedávno řekla, že všichni mladí jsou líní, jen sedí u počítačů a nevědí, co je práce. Naštvalo mě to, protože znám spoustu mladých lidí, kteří pracují víc, než pracovali jejich rodiče. Snažil jsem se babičce vysvětlit, že sedím v práci do šesti večer a pak si ji ještě beru domů, proto to může vypadat, že noci trávím zábavou u počítačů, ale v mých pětadvaceti mám vlastní prosperující e-shop a jsem úplně samostatný. Ona to neocení, nechce to slyšet. Řekla na to jen, že kecám, že si na tom počítači stejně jen hrajeme,“ vypráví pětadvacetiletý Milan z Ostravy.

„Různé generace si nyní nerozumí, protože se prodlužují vzdálenosti mezi nimi a příležitostí k setkávání a vzájemnému sdílení je málo,“ říká socioložka Lucie Vidovičová. „Dříve v rodinách žilo několik generací pohromadě, případně babička bydlela nejdále půl hodiny cesty. Nyní žijí příbuzní  často na druhém konci země nebo světa. Nemají moc šancí se poznat. Pro mladé jsou tedy staří ti, kteří je podle jejich názoru zdržují v dopravních prostředcích, protože do nich nastupují pomalu. Pro staré jsou zase mladí ti, kteří je v dopravních prostředcích nepouštějí sednout. Vždyť k mezigeneračnímu setkávání nyní dochází převážně v dopravních prostředcích a u pokladen v supermarketech. Právě málo mezigeneračních kontaktů přitom přispívá ke vzniku stereotypů a nesnášenlivosti,“ dodává.  

Mladí lidé? Podivné bytosti
Jestliže se sedmdesátiletá dáma často vídá se svými vnoučaty, ví, co dělají, čím se živí a baví a povídá si s nimi o tom, má o životě mladé generace objektivní představy. Jestliže však ve svém okolí či rodině žádné mladé lidi nemá, mladá generace jsou pro ni podivní lidé v podivném oblečení, kteří jen koukají do mobilu a chodí se sluchátky. Má pocit, že si s těmi bytostmi nemá co říct, někdy se jich přímo bojí.

Důvodem těchto rozporů je i rozdílné vnímání toho, co je mládí a co stáří. Pohled na věk se totiž u různých věkových skupin liší. Dvacetiletým připadá, že každý nad třicet je starý. Šedesátníci si připadají být ve skvělé kondici a nechápou, že je okolí vnímá jako seniory. Ze všech stran slyšíme, že člověk je tak starý, jak se cítí a pak je zděšen, když mu někdo řekne, že jeho pohledem je příliš mladý nebo příliš starý. Zkrátka, máme zaškatulkováno, že něco se k určitému věku hodí a něco ne.

„Bariéra mezi mladými lidmi a seniory se velmi často projevuje vzájemným nedorozuměním a někdy má až agresivní projevy. Senioři se ve světě mladých cítí ztraceni, sami, nepotřební a často mu nerozumějí,“ uvedl Jakub Carda, který vede spolek s názvem Společně, který se snaží tyto bariéry bourat. Není to snadné.

Svědčí o tom i zkušenost jedné pětadvacetileté prodavačky, která vypráví: „Tuhle přišla do obchodu paní a zkoušela si zimní bundy. Já jsem viděla, že si vybírá střih, který jí nebude sedět. Bunda měla úzké průramky, byla střižená tak, že jsem předem věděla, že té dámě nebude slušet. Tak jsem jí řekla, že máme další modely, že jí přinesu ještě jiné bundy. Ona na mě téměř vyjela, ať se jí do toho nepletu. Řekla, že jsem tak mladá, že rozhodně nemůžu vědět, co jí bude sedět. Viděla jsem, jak si s despektem prohlíží moje tetování na rukách, prostě jsem se jí zdála nedůvěryhodná.“

Jistě, že člověku vyššího věku může připadat mladý muž s kroužkem v nose, se sluchátky a s kalhoty, které vytvářejí dojem, že se mu zadnice posunula k lýtkům, divně. Může jim připadat úplně nemožný, pitomý hejsek, který neví nic o nástrahách tohoto světa. Ale proč mu to dávat najevo? Co když je to pilný student se skvělými známkami, který každou neděli chodí předčítat osamělým dámám do domova seniorů?

Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Karel Boháček
...ano vědí více, ale manuelně je to katastrofa. Všechno mají načtené , ale když přijde na věc, raději jít od nich aby jste nepřišli k úrazu. Jako učitel praxe to znám a je to rok od roku horší.
Dagmar Bartušková
Jsem přesvědčena, že dnešní mladí ví daleko více, vstřebávají mnoho důležitých informací než starší ročníky.
Marcela Pivcová
Já bych vzkázala té dámě, která si přála být vyšetřena starší lékařkou, že jí tehdy rozhodně nebylo doopravdy zle. Mně bylo kdysi před jedním zákrokem v nemocnici úplně jedno, že mě prohlížel hodně mladý lékař - především mi šlo o pomoc. Že je někdo moc mladý a lecčemu nemůže rozumět? Každý z nás rozumí něčemu, jen je třeba umět to něco u druhého chápat.
Karel Boháček
Je to vždy o pochopení , toleranci a pokoře.
olga skopanova
Když mi můj syn sdělil že nechápe jak někoho můžou bolet klouby a může mít potíže s chůzí tak jsem se taky neudržela.
Zuzana Pivcová
To bych nikdy nevyslovila, že je někdo moc mladý a něčemu nemůže rozumět. Naopak mají takovou spoustu informací ze všech stran, že se mi zdá, že chápou velmi rychle. A jestli naopak oni berou nás jako už málo chápavé, to záleží na oboustranném individuálním přístupu.
Danka Rotyková
Článek by si měli přečíst všichni, kteří mají někdy pocit, že jim mladí nerozumí, nebo dokonce nemohou rozumět. Je dobré vyvarovat se střetu, což mnozí nedovedou. A jak píše paní Ivana K., je to vlastně o nesnášenlivosti, a to oběma směry. Někdy je dobré ctít pořekadlo - mluviti stříbro, mlčeti zlato.
ivana kosťunová
Nemyslím, že ty rozdíly jsou tak dramatické. Je to spíše o nesnášenlivosti. Nesnášenlivý člověk se bude chovat stejně nesnášenlivě k mladým, jako k příslušníkům jiné komunity, jiného založení, a podobně.