Já a víno? Nikdy. Tak na Silvestra nebo kdysi tátovo „domácí“, jinak ani ťuk. U mne to začalo docela nevinně.
Zbyl mi pruh pozemku na hranici se sousedy, a chtěl jsem tam nějaký živý plot. Nejsem na sousedy ani z jedný strany zvědavej a nedej bože, aby sledovali, jak vyběhnu jen ve slipech zavřít slepice. To i kachny mají problém a zdrhají, když se jim po dvoře motá něco neznámého a bílého.
Tak mi napadl na to oddělení pruh černého rybízu. No jo, ale tam se vešlo asi čtyřicet keřů! Aspoň z toho i něco bude a mohu to prodávat na tržišti, a na stará kolena zbohatnout. Jenže po letech „co s tím“?
Tak jsem jej z donucení sklízel, a najednou jsem jej měl plný mrazák. Tak co s tím? Poznal jsem to u mnoha přebytků. Jako každý muž rád seju a rozsévám, ale pak ty následky! Když už to jaksi „omylem“ narostlo, musí se to sklidit, ale rozumně se toho zbavit stojí čas a peníze. Třeba ořechy, brambory a okurky jsem rozdával na kolečka, a loni zase byl rajčatový rok.
Tak jsem si řekl - dáme se na víno. Padesátka demižon, kvasinky a cca šest kilo cukru, a hlavně sledovat, zda to správně bublá, aby kvasinky bez dozoru nezdivočely.
Před pár dny jsem jej stočil. Na pohled hustou, tmavou, červenou hmotu uložil do lahví a založil do studena, a celkem ani neochutnal. V koupelně kde praktikuji tuto „chemii“ jak po zabijačce. Všude červeno.
Jenže co čert nechtěl, po pár dnech došlo pivo. Mám tak dvě až tři lahve na den, a najednou nebylo co pít. Tak jsem si vzpomněl na mého „Červeného draka“ a nalil jsem si k cestování po netu decku, potom druhou a třetí, a když jsem se pokusil postavit, tak to se mnou švihlo, že jsem se sotva odplazil do postele. Ale začalo mi tohle (nezdaněné) pití chutnat. Tento postup praktikuji už týden, ale ty dopady…
Budík mám na pátou, protože jako prduch a řidič najatého dopravce nakládám zboží jako poslední tak kolem osmé, takže ráno je spousta času. Prolezu net, odepíši milenkám, zkouknu počasí a drby na zprávách, pokecám na četu a pomalinku se vypravuji pro auto a do práce. Jenže díky alkoholu místo kolem půlnoci, tak dnes již značně unaven chodím spát tak v devět, budím se už ve tři a nejde už usnout, tak sedám k PC a píšu tohle.
Tady ale neplatí to o tom ranním ptáčeti, co časně vstává, protože tam patří dodat, že také dříve padne. Každý má svůj denní příděl energie, někdo to má kila, kroky, kliky na PC, dávku drbů, někdo na metry, ale já tak akorát na dvanáct hodin. Pokud dnes vstávám ve tři, protože už nejde usnout, tak mi již kolem třetí odpoledne začne doházet energie a dopadá to tak, že mám sice zachovány všechny životní funkce, trefím i do ledničky, ale nejsložitější, co mohu v té době dělat, je tak akorát koukat z okna. (Jsem bez televize, ale nelituji toho). Sice na tom s IQ nejsem tak špatně, na psychotestech mi naměřili sto dvacet, ale když jsem se ohradil že to počítali i s chytrým telefonem, tak prý, že né, to by všichni posílali na testy jen telefony a měli přes sto čtyřicet. V tomto útlumu se popere moje první Já s druhým Já a třetí Já jim kibicuje. Většinou se ale dohodnou, že by pomohlo trochu sportu, a to třeba zrovna oblíbený gaučink.
Co se mnou udělá toto vynucené životní tempo dál, nevím, toho vína je ještě tak čtyřicet litrů, a když to hodím do kalkulačky, tak po třeťáku denně na dobrou noc to je ještě na sto třicet dní, a tak jsem zvědavý, jak se to bude vyvíjet.
Jedinečný nástup, jak se stát závislákem na alkoholu. Pivo má kolem pěti procent alkoholu, víno, když se povede, tak dvanáct až čtrnáct, a člověk co to nezná, na to doplatí. Zářný příklad je třeba Morava, tam již po staletí všichni pilně trénují, a tak přežili jen ti nejodolnější.
A závěrem?
Tohle je jeden z příkladů, jak se z člověka úplně nevinně stane alkoholik, no případ pro psychiatra neb na dlouhodobý výzkum podporovaný granty z EU.
Pokud po těch sto třiceti dnech budu schopen ještě najít klávesnici, budu informovat.
Nechcete láhvinku, ať si také něco užijete?
