Náušnice

Náušnice

3. 3. 2019

Když jsem se narodila, všichni se radovali až na tatínka, který si přál syna. Ženská část rodiny zase byla ráda, že jsem děvče, a asi to i tušila, protože babička, z matčiny strany, měla pro mne přichystané krásné zlaté náušničky ve tvaru peciček. Bylo na mamince, aby zajistila píchnutí maličkých oušek, aby byly kam náušničky zavěsit . Maminka tedy, ještě v porodnici, oslovila porodní asistentku, zda by tento ůkon provedla nebo doporučila, kam se obrátit. Paní bába porodní se na maminku přísně podívala a pravila: " Maminko, to nevíte, že píchat ouška je přímo barbarský čin páchaný na dětech?"

Maminka se vážně nad slovy báby porodní zamyslela a došla k názoru, že paní asistentka má vlastně pravdu, že by se ouška píchat neměla, a dokonce, asi aby svému rozhodnutí dodala váhu, řekla, že bych měla od náušnic zbytečně vytahaný ušní lalůček. Bylo rozhodnuto a vlak už přes maminčino rozhodnutí nepřejel. Mamka to myslela dobře, ale to ještě nevěděla, že mě na dlouhé roky učiní nešťastnou, že všichni mají náušnice, jen já ne.

Léta plynula a já se vdala i bez babiččiných náušnic. Problém jsem v té době vyřešila, že když jsme šli s manželem do společnosti, tak jsem používala, v té době moderní, náušnice "klipsny". Ćas letěl a mně se blížily 30. narozeniny a manžel začal přemýšlet, čím mě podarovat, aby mi udělal radost. Nastal den D a já dostala od manžela krásné zlaté naušnice. Povedlo se a radost byla, ale opět nastal stejný problém, kam ty náušnice zavěsit, když nemám propíchnutá ouška. Zase se začalo řešit pro a proti, maminka v té době ještě žila, a tak neopomněla připomenout, že mě mrzí, že nemám vytahané ušní lalůčky. Také paní tchýně přišla s tím, že by mi mohly lalůčky po propíchnutí hnisat.

Viděla jsem, jak manžel horečnatě přemýšlí, jak toto pořešit a vyřešit, abych konečně byla šťastná. Vzal kastrůlek s vodou, vložil náušnice a jal se je vyvářet. Na dotaz, k čemu to bude dobré, prohlásil: " Neboj, Jindři, k doktorovi nepůjdeš a lalůčky ti nezhnisají,vše provedu já osobně. Všichni jsme ztuhli a pak jsme se mu smáli. To jej však nechalo klidného a pokračoval ve vyváření a následném naložení náušnic do domácí hruškovice od strýce Zahrádky.

Druhý den, když jsme dorazili ze zaměstnání, tak mi u kafíčka manžel sdělil, že až to dopijeme, že se pustíme do těch uší. V ten moment jsem nemohla leknutím ani promluvit. Viděl moje zděšení a začal mě ujišťovat, že to vůbec nic není, že to je jenom ušní chrupavka.

Nakonec, že prý mohu být ráda, že nemusím k doktorovi, ten by  prý mohl do ucha zanést infekci a to by pak mohlo opravdu hnisat. Dále nediskutoval, dal židli doprostřed jídelny, donesl sklenku s hruškovicí a náušnicemi a jehlou. Touha po zkrásnění a splnění mého snu, mít naušnice, byla větší než strach. 

Sedla jsem odhodlaně na židli a očekávala věci příští. Manžel si vydrbal ruce, uchopil jehlu a začal druhou rukou odkrvovat ušní lalůček, prý aby to moc nekrvácelo. Za ucho tahal tak, že jsem myslela, že s ním jde na chodbu. Po chvilce jsem ucítila, že začíná hlavní operace, píchnutí jehlou a pak silný tlak a byla dírka, ale pouze zatím jedna. Manželovi úkon vzal všechnu sílu a energii, já byla na tom psychicky lépe než chudák on." Přeci nemohu mít pouze jednu dírku, musíme udělat ještě druhé ucho," pravila jsem. " Tak se dáme do dalšího," řekl odhodlaně manžel a hodil do sebe skleničku  hruškovice, ve které byly dezinfikovány náušnice. Jelikož již měl zkušenost a věděl, jak si počínat, druhá dírka již šla snadněji. Po operačním úkonu však byl naprosto psychicky vyřízený, ale šťastný a já též.  Není nad to, mít "doktora" v domě!

Věřte nebo nevěřte, lalůčky se nezanítily a dírky byly obě stejně povedené! 

Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Seitlová
Pěkný příběh, náušnice mám od dětství. Tak to bylo v mé rodině. Vím, že spoustu mladých si píchá uši sami, je to odvaha. A ty jsi byla také odvážná.
Soňa Prachfeldová
Zasmála jsem se od srdce , Jindřiško, máš statečného manžela :-) . Připomněla mi tahle příhoda moji švagrovou Janu, ta je šikovná , na co sáhne a také neměla dírky na uších a ve zralém věku si uši propíchla sama a také dobře. A hrdě nosí náušnice. A moje vnučky mají náušničky ode mě a píchli jim ouška v nemocnici.
Lenka Hudečková
Jindřiško, moc krásný příběh, děkujeme, že jsi se s námi podělila. Kde jsem přišla k ušním dírkám nevím, ale v každém případě u mě nastal věk, kdy mi náušnice zahnisaly a měla jsem černé uši, takže je ani zlato, stříbro a nic už léta nenosím a dírky mi zarostly. A s mou dcerkou, když se narodila a bylo jí asi 14 dní, jsme šli k sestřičce dětské, která to u nás dělala, ale já na to neměla - musel tam s ní tenkrát manžel. Taky jsme doma máčeli náušnice v lihu a ty se tam donesly, Táta s dcerou byli za chvilenku venku a vše bylo a je OK (dceři je už 36 let)
Zdenka Jírová
Také jsem ráda,, že mně maminka nechala propíchnout uši jako nemluvněti a tak mohu celý život nosit náušnice. Moje dvě dcery mají také propíchnuté uši a jsou rády, nosí také náušnice. Vzpomínám si na některé mé kamarádky, že si nechaly propichovat uši až v pubertě, protože nám záviděly náušnice.
Zuzana Pivcová
Náušnice nosím od raného dětství, to byl zvyk, nyní mám už řadu let jen stále stejné zlaté, protože žádný jiný kov nesnesu. Klipsy mě vždy ničily. Osobně bych si nikdy ušní lalůčky propíchnout nedala. Na uchu je mnoho reflexních bodů souvisejících s orgány těla. Ty se tím snadno poškodí. Ale, Jindro, vyprávění je to pěkné a veselé, to ano.
Danka Rotyková
Po mém narození mi byla ouška propíchnuta stejně, jako mým dvěma starším sestrám. Žádná z nás nemá vytahané lalůčky a náušnice nosíme dosud. Paní Jindřiško, musela jste být statečná, ale ani Vašemu manželovi se nedivím, měl při té události těžší roli než Vy.
Alena Vávrová
Jj, přesně takhle dopadla moje dcerunka - naše tehdejší dětská doktorka vždycky našla důvod - nejdřív to bylo na pováženou, trápit miminko, a pak už bylo zase moc pozdě. Také jsem si něco vyslechla, dcerka byla hodně parádivá. Ale dírky nemá dosud. Svojí dcerušce ty dírky do oušek však udělat dala a zlaté náušnice jsme jí dali při vítání občánků do kolébky my prarodiče.
Eva Mužíková
JINDŘIŠKO, JÁ JSEM ASI VELKÝ POSERA. Propíchnutí uší od jiné osoby, než od osoby povolané, bych odmítla. Náušnice nosím celý život, dírky zatím v pořádku. Hezky jsi tvůj příběh napsala.
Naděžda Špásová
Jindřiško, asi bych to doma neryskla, jsi hrdinka. Mám dírky odmalička, ale první a poslední zlaté náušnice mnou vybrané mi koupil manžel k nějakým narozeninám. Klipsny Jsem taky nosila, teď nosím šmuky. Hezky se to četlo. :-)
Alena Tollarová
Jindřiško, směju se i tak trochu trnu zároveň, když si operaci představuji. Náušnice nosím, lalůčky vytahané nemám, ale jsem ráda, že jsem si propíchnutí lalůčků odtrpěla jako nemluvně.
Dagmar Bartušková
Ženská část naší rodiny náušnice nosila pouze v dětství. Mně to už ale nepotkalo. Synek - rocker na gymplu nosil náušnice. Než ale odjel se třídou na výlet, řekla jsem mu: " Bylo by dobré nechat si ještě vrazit kroužek do nosu, a pak budeš, jako ta šeka, v životě jen obsekávat rigoly. Naštěstí porozuměl. Ano, takové to bylo krásné mladí,..
Libuše Křapová
Jindro, dobrý :-) mělas odvahu ty i manžel. Já také dostala náušnice ke třicetinám, také jsem neměla propíchnuté uši, ale propíchla mi je známá zdr. sestřička. Navíc mi rovněž doporučila jejich desinfekci ve slivovici, tudíž mi to také nehnisalo. Ale kdo ji potom vypil, to už se nepamatuji :-)
Jana Šenbergerová
V naší rodině se náušnice nenosily a já po nich nikdy ani netoužila a netoužím. Sestra si nechala propíchnout uši jako dospělá v den, kdy šla na ples, který pak odtrpěla, ale s parádou v uších. Moje mladší dcera si propíchla uši sama. Obyčejnou jehlou zvládla tři dírky nad sebou v jednom uchu, ale to druhé odbyla jen jednou. Jsem ráda, že jsem u toho nebyla. Vnučky jsou také okroužkované, ale odborně.
Jitka Hašková
Jsem ráda, že mi propichli uši hned po narození a mohu nosit náušnice. Ušní lalůčky se mi nevytáhli. Kdybych to neměla od miminka,tak bych si to nechala udělat jedině u lékaře s místním umrtvením. Jste odvážná.
Zdenka Soukupová
No, klobouk dolů před manželovou odvahou k chirurgickému zákroku i k vaší odvaze se mu podrobit. Ale konec dobrý, všechno dobré. S chutí jsem se zasmála.
Dana Puchalská
Super příběh. Musela jsem se smát tomu umrtvování. Fakt doktor v domě...... Ale hlavně že se trefil. Děkuju.