Jsem chudý občan tohoto státu, a tedy jezdím MHD, čili "sockou", jak říkají dnešní mladí. Má to svá pro i proti, jako ostatně všecko. Dá se v poklidu číst, koukat kolem, učit se, ale i zaposlouchat se do zvuků okolí a někdy chťě, někdy nechťě se stát divákem či účastníkem dění, případně hovorů. Jsme totiž součástí okamžiku.
Podělím se s Vámi o jeden ze zážitků nedávné doby, jenž ve mně zanechal svou stopu. Tramvaj, nikoli plná, leč slušně obsazená. Na jedné zastávce nastupuje mladá žena, spíše ještě dívka, levou nohu od kotníku až po pr.... (pardon) sedinku celou v sádře. Na pomoc francouzské hole. Ač kus od dveří, zvedám se, abych ji pustil sednout, neboť lidé sedící blíže u dveří jen čumí. Nakonec se přeci jen, i když se zjevnou neochotou, zvedne pán na sedadle těsně u dveří. Solidní padesátník v dobře padnoucím obleku. Dívka mu s úsměvem poděkuje a trarmvaj míří k další zastávce. Nelze si nevšimnout, že dívka je velice hezká a vzbudila pozornost nejen mužské části cestujících. Pán, který ji pustil sednout, stojí nad ní a zcela nepokrytě jí kouká do výstřihu.
Najednou snad hlasitěji, než bylo rozumné, položí nečekanou otázku: "Copak, slečno, sport?" Tramvaj pojednou jakoby ztichla. Lidé chtějí slyšet příběh. Slečna si pána prohlédla od hlavy k patě a pak s úsměvem odpoví. "Sport ne, sex." Nastalo ticho. Pánovi spadla brada, ostatní jen nevěřícně koukali a všichni čekali na pointu. Slečna, vidouc zájem, se ještě jednou na pána podívala a lakonicky dodala: "Vyhýbala jsem se dítěti a spadla z postele." Nasadila si sluchátka a koukala z okna. Pán zůstal s otevřenou pusou, lidé kolem si začli cosi šuškat, no a já, já jsem okamžitě vystoupil i přes to, že o tři zastávky dříve, a venku se rozchechtal na celé kolo.
No, řekněte, není jízda "sockou" úžasná?
