Setkání uprostřed rybníka
Pixabay.com

Setkání uprostřed rybníka

26. 6. 2019

Vždy, když nastane období veder, přečkáváme je s manželem u vody. Kdysi jsme byli velkými zastánci koupání v přírodních koupalištích. Mívali jsme v okolí našeho města několik tipů, kde bylo sice koupání povoleno jen na vlastní nebezpečí, ale také  čistá voda, klid a nerušené soukromí .

Dodnes se mi vybavuje plavání v jednom takovém rybníčku - bývalé pískovně. Když začalo pršet, pár návštěvníků, kteří se také nebáli plavat na vlastní nebezpečí, odjelo, a zůstali jsme u vody sami. Už jste někdy plavali v dešti ? Voda pod vámi, voda nad vámi, připadáte si jako v nějaké vodní říši. Krása. Vůbec se mi tehdy z té vody nechtělo, ale když se pak k dešti přidaly i blesky , musela jsem se potěšení z vodní říše vzdát.

S přibývajícími léty jsme poněkud zpohodlněli, ocenili výhody stálého přísunu točených vychlazených nápojů, teplé kávy či párku v rohlíku, a začali jsme navštěvovat oficiálně provozovaná koupaliště v přírodě. Nejblíže bylo koupaliště v Zákupech. Rybník z jedné strany ohraničený  písečnou pláží, stánky s občerstvením a převlékacími kabinkami a z druhé strany travnatým břehem, kde se do vody skákalo elegantní šipkou, nebo se důstojně sestupovalo po kovovém žebříčku. Bylo zde méně pohodlí, ale také méně lidí a více prostoru pro zkušené plavce, za které jsme se také my považovali.

Toho letního dne jsme se usadili na „svém“ místě, a zatímco manžel se na dece dal do čtení, já jsem sestoupila po schůdcích do vody, plavala kolem členitého břehu směrem do středu rybníka, vychutnávala jsem si sluníčko, šplouchající vodu, vzdálené lidské hlasy a nořila jsem se do vodní říše. Jsem krátkozraká a dioptrické brýle si do vody neberu, a tak jsem teprve v posledním okamžiku rozeznala, že větvička, kterou jsem se chystala odhrnout z cesty, není větvička, ale …

„Haaad!“ Zakřičela jsem leknutím. Nemám příliš silný hlas, takže se nestrhl poplach, nevyjel člun se záchranáři v oranžových plavkách, ani se nedostavil lovec hadů, aby nebezpečné zvíře odstranil.

Manžel si četl.

Pár lidí nejblíže ke břehu však zaregistrovalo, že se ve vodě něco děje, zjistili situaci a snažili se mně pomoci alespoň radou, kam mám plavat, abych se dostala z dosahu hada. Jejich dobře míněné rady jsem však nemohla uposlechnout, protože se mi leknutím sevřel hrudník tak, že jsem se nemohla pořádně nadechnout, natož plavat, ale přece jenom jsem se nějakým záhadným způsobem doplácala ke břehu.

Manžel si četl.

Na břehu se mě ujaly soucitné duše a pomáhaly mě dostat se z vody a z  šoku. Nabízeného panáka jsem bohužel musela odmítnout s poukazem, že řídím, ale teplou kávou jsem nepohrdla. A tak, když jsem všem popsala svoje pocity z hrůzného setkání s hadem, udělalo se mi lépe a byla jsem schopná další existence.

Manžel si četl.

Vydala jsem se za ním, abych mu sdělila, jaké nebezpečí mi hrozilo a jak jsem statečně bojovala o život, zatímco on si četl. Manžel, který teprve teď zjistil, že se za jeho zády něco dělo, mé vyprávění sledoval se vzrůstajícím zájmem, dokonce odložil knihu a nechal si ukázat, kde asi ten had plaval.

Potom se mě zeptal: „A jak by ten had velký?"

„Ty myslíš, že jsem k němu měla připlavat a začít ho měřit ?!" odpověděla jsem už rozčileně. Napadlo tě vůbec, že jsem se taky mohla utopit?

Protože viděl, že jsem živá až moc, vůbec ho to nerozhodilo.

Neustále si uvědomuji, jak pravdivé je rčení, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Když jsem se opláchla pod sprchou na pláži a vracela se na druhou stranu rybníka rozhodnutá okamžitě odjet domů, manžel ve společnosti dvou dalších mužů obcházeli břeh a zasvěceně diskutovali o výskytu užovek v okolí vodních ploch. Nechápala jsem, jak si mohli být tak jisti, že to byla zrovna užovka. To já jsem přece viděla to zlovolné jedovaté hadí oko nad vodou!

Sbalila jsem si věci a měla jsem  jasno. Toto byla moje poslední návštěva přírodního koupaliště.

 

 

Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Přestože si myslím že jsem dobrá plavkyně, takové setkání by mi určitě přivodilo šok a doplavat ke břehu by byl dost nadlidský výkon. Hadů a pavouků se bojím. A co říci o manželovi ? Nic, je to jen mužský, který pro takovéto problémy nás, žen, nemá pochopení.
Libor Farský
To zírám ...
ivana kosťunová
Plave a dokonce s hlavou nad vodou !!
Libor Farský
Ivanko, já mám dojem, že za to všechno mohou ty brýle, které jsi ve vodě neměla a že to nejspíš ani had nebyl. Vlastně nevím nic o tom, že had umí plavat. :-)
ivana kosťunová
Lidmilo, já jsem to fakt nezkoumala :))
Lidmila Nejedlá
Ivo, a co ta užovka, lekla se také? Možná také byla krátkozraká a to víš, taková užovka si brýle nepořídí. Hezký příběh.
Ilona Kolářová
Mám velký respekt z vody, I když umím plavat velice dobře, nejraději plavu v bazému podle nakreslených drah na dně. NIkdy bych nevlezla sama do rybníka, jezera a hlavně do velké řeky jako např. Labe. Vždy musí být ve vodě alespoň jeden člověk. Zajímavé je, že v bazénu mi to nevadí. Když byly závody a museli jsme plavat v přehradě, nějak jsem to přetrpěla, protože jsme do vody skočili všichni. Užovka ani ryby mi nevadí, ale plavat s hlavou nahoře neumím a když koukám na dno, mám strach, že z té zakalené vody, poněvadž je vidět jen max. půl metru, vyletí ruka a stáhne mě dolů. A nebo že proti mě se začne vznášet mrtvola.
Elena Valeriánová
Nádherně napsaná příhoda. A vše už bylo napsáno přede mnou. Já jen doplním, že vás úplně chápu, já bych na vašem místě už byla tuhá navždy a nadobro. Něco podobného se mi stalo v dětství. Byli jsme s kamarády u nějaké tůně, cachtali jsme se a já jsem chtěla odhodit nějakou větvičku. Kroutila se mi v ruce. Děs. Od té doby bych do rybníka nebo tůně nevlezla ani za nic.
Eva Mužíková
Ivano, pobavila jsi mne. Také bych asi nebyla schopná jakéhokoliv zvuku, natož pohybu. Já jsem byla jednou s manželem / rybářem / na rybách v lomu Kristýna, kde se také koupe. Manžel navlékl na háček velkou tlustou žížalu, nahodil a..... ta skončila na břiše paní, která ležela na lehátku a slunila se..... To byl řev, ještě že to skončilo jen tím. Nechtěla bych být v její kůži, když spatřila, co se jí to na břiše pohybuje.. Mžik, ale asi to stačilo...
Zuzana Pivcová
To souhlasím, tady mi život opravdu přál. :-D
ivana kosťunová
Zuzko, jsi šťastný tvor, také bych si přála mít starší sestru, o jejíž záda bych se mohla kdykoliv opřít. Bohužel - starší sestra jsem já :))
ivana kosťunová
Děvčata a chlapče, děkuji vám za vaše komentáře. Byla jsem na pooperační kontrole v Praze, a po návratu domům jsem zjistila, že vyšel můj článek. A při čtení každého komentáře jsem se smála více a více. Pěkné zakončení dne.
Zuzana Pivcová
Nějak jsem se opozdila a vidím, jaká je tu už odezva na Tvé neobvyklé setkání. Právem, podařilo se Ti skloubit vtip, napětí i mnoho věcných informací. Ačkoliv sponzorujeme v zoo chřestýše a byly jsme v Táboře vyfoceny i s krajtou (Marcela má ještě fotku na profilu), tak v rybníce bych ho potkat nechtěla. Jednou mě ještě v dětství v Jinolickém rybníku chytla křeč do nohy, že jsem nemohla vůbec dál. K břehu pěkně daleko. Připlavala sestra a odtáhla mě ven doslova na zádech.
Věra Ježková
Ivanko, pobavila jsi mě. Přesto, že to pro tebe musela být hrůza. Přes Zákupy jsem řadu let jezdila. Nereakce tvého manžela mi připomíná situace z domácího prostředí. Věta by zněla: Přítel se díval na televizi.
Jana Šenbergerová
Ivano, vaše příběhy ze života se mi moc líbí. A buďte klidná, váš manžel se nijak závažně nevymyká z normálu běžné mužské populace. To já nebyla při koupání vyděšená žádným hadem ani jiným zvířetem, zato mě pořádně vyděsil můj gynekolog, když na celou ordinaci včetně čekárny zvolal: "Proboha, ženská, kde jste to chytila?" Hodně dlouho jsem se nepříjemným způsobem zbavovala mikroorganizmů, které se z rybníka přestěhovaly do mého organizmu. Od té doby raději snáším fluor v bazénech a koupalištích.
Jitka Hašková
Tak setkání s hadem ve vodě by mi způsobilo infarkt nebo přímo smrt. To se ti nedivím, ječela bych také. Tvůj manžel reagoval typicky mužsky. Co bi asi dělal, kdyby ho potkal ve vodě jako ty.
Zorka Horká
No Ivano, to se mi nechce věřit :-) Manžel si klidně na břehu čte, zatím co ty bys stála o to, aby seděl v dosahu s triedrem tě sledoval tě ? Možná jsi mu nenahlásila pohotovost. Ale jsi odvážná a pak musíš být i statečná. On to ví....No a ještě to umíš poutavě popsat. A pěkně.
Eliška Murasová
No teda, Ivano, já panikář bych se asi utopila. Ale Tvůj muž dokáže zachovat klid.... je to pozitivum?
Libuše Křapová
Ivano, hlavně že jsi přežila :-) Na Marťana jsi se , doufám, dlouho nezlobila, on za to nemůže. Holt je to jenom chlap :-) Já se také jednou potkala s užovkou, měla rozhodně víc než metr, ale také jsem ji neměřila. Opalovala se na schodech pod hradbami, na cestě, kudy jsme zkratkou chodili kdysi na zahradu. Poznala jsem ji podle těch typických měsíčků na hlavě. Napřed jsme se obě velmi pozorně a důkladně pozorovaly, ale já potřebovala jít dál a jí s nechtělo hýbat. Tak jsem ji obešla a bylo to. Ležela ode mne při tom obcházení tak na 50 cm.
Dana Puchalská
Ivano, super popsaná příhoda ..... Úplně vidím, jak Honza čte a ty bojuješ s divokou zvěří, konkrétně s potvorou hadovitou... A to jsem si myslela, že v Zákupech nejsou. Ráda jsem tam jezdila. Je to super přírodní koupaliště. Přidávám ještě pár ********** P. S. Já zase nemusím myši a veliké žáby. To ječím jak policejní siréna m
Helena Votíková
Úžasně napsané. A poznámka Jany Kollinové čí ten had byl mě rozesmála. Sama jsem se s užovkou setkala při koupání v lomu, jak jsem překonala výlez z vody přes šutry dodnes netuším.
Zdenka Soukupová
A manžel si furt v klidu četl. Ivano, to vystihuje všechno. To by mě asi i v tom stresu rozlítilo víc, než sám had. Ale konec dobrý, všechno dobré. Krásný letní příběh.
Jana Kollinová
Umím si představit tu hrůzu, která Tě paralyzovala. Já mám příšerné pocity, když se mi ve vodě omotá kolem nohy třeba je lodyha vodní rostliny a jsem schopná se v panice utopit. Důležité je, že manžel vše v klidu přežil. Ví, že jsi statečná a schopná a proto Tě pustil samotnou do vody. Nebyl ten had náhodou jeho? :-))))))
Alena Tollarová
Krásný příběh. Mě by určitě mrzelo, že nemám po ruce foťák. Ale jen fiktivně, protože já panikařím už když nedosáhnu nohama na dno :)
Naděžda Špásová
Ivano, moc hezky napsané. Jednou se mi to v rybníku taky stalo, ale byla jsem u břehu a byla to užovka. Už jsem tam nikdy nevlezla. Vzhledem k tomu, že mám fóbii z hloubky, tak mi to snad nehrozí. Mám bujnou fantazii, co asi pode mnou je. Myslím, že byste zasloužila svatozář za život s flegmatikem, já bych ho asi seřvala na tři doby. ******
Marie Doušová
Kouzelně popsaná situace u rybníka. Ivo docela si dovedu představit tu hrůzu ve važich očích ,neboť jsem prožila něco podobného u moře. Byla to medůza, která mě pronásledovala, když jsem si vyjela na lehátku do hloubky a tam si chtěla zaplavat. Po pár tempech se k ní přidalo celé stádo medůz a já jen tak ,tak stačila nalést na lehátko a v klidu čekat ,až odplujou. To můj vnuk byl žahnut medůzou a bylo to docela bolestivé. skoro celý týden měl celý bok rudý a namazaný nějakou chladivou mastí. Proto moje plavba na lehátku měla hrůzostrašnou představu ,jak umírám mezi medůzami a nikdo mi nemůže tak daleko od břehu pomoci. Vše dobře dopadlo ,ale už nikdy jsem tak daleko s lehátkem neplavala.
Dagmar Tatoušková
juj no to bych se asi vážně utopila ... ale moc, moc, moc hezky napsané vyprávění ...
Vladislava Dejmková
věta Manžel si četl. v samostatném odstavci vystihuje pocit, který také moc dobře znám.
Hana Nováková
Ivo, to bych se asi utopila. Mám hrůzu z hadů i když je ve filmech o zvířatech vyhledávám a zvláště pak ty hodně nebezpečné. Jednou na písáku se mi několikrát otřela o nohu ryba a přesto, že jsem v mládí závodně plavala, myslela jsem, že ke břehu to nedám. Byl z toho ale asi olympijský rekord. To odpoledne jsem už do vody nešla. Ale na druhý den znovu a na tomto písáku se mi to už nikdy nepřihodilo. Až po letech, kdy jsem se šla vykoupat se synem na rybníku Medlov. Kraulem jsem byla z prostřed rybníka snad za 5 vteřin na břehu. Syn říkal, že bych měla opět trénovat a to mezi kapry a že na OH bych to asi dala. Tak nevím...
Mirek Hahn
Zmije nemají rády vodu :-)