Čas. Veličina nezachytitelná, plyne (jako pomalý vodní proud) i utíká (jako sprinter na dráze), ano, přiznejme si, že čas je důležitý. A dlužno podotknout, že čím dál více vzácnější a dražší komoditou. A nedostatkový. Čas jsou peníze, říká se snad od nepaměti. A v dnešní době je to s časem nevalné. Nemáme čas. Ale máme peníze (tedy alespoň někteří). Napadá mne myšlenka (a nebývá to časté :o) ) neprotiřečí si tak trochu toto přísloví? Mnozí z nás proměňují čas za peníze (jsou pro ně důležitější). Ale nemají čas...
Nemají čas na nic a na nikoho - na kulturu, na knihu, na výlet, na přátele, na rodinu, na partnera (nezřídka ani na vlastní děti či rodiče), na lásku, na milování ani na sebe. O vnímání všeho krásna kolem ani nemluvě. I přes to (občas, někde v nezazším koutku svého nitra) si ve chvilce těsně před usnutím možná přiznají, že to vše výše zmíněné jim vlastně schází. A ráno se probudí a ... nemají čas.
Jsem jiný, jsem exot, jsem vadný. Nemám sice peníze, ale mám čas. Čas na knihu, na děti, na dobrý film, na sklenku vína, na fotografování,na toulky, na přátele ( i když je jich čím dál méně), na lásku i milování. Mám čas na všechny krásy kolem.
Ale neprodám ani nevyměním za nic na světě. Svůj vzácný čas pouze daruji - z lásky - a jen těm, jež o něj budou stát a vážit si ho. Protože pokud opravdu platí, že čas jsou peníze, pak jsem velmi bohatý člověk. Mám to, co mnoho lidí nemá...Mám ČAS.