Jde o opravdovou raritu, neboť je zařízena ve stylu c.a k. rakousko- uherského mocnářství a celou, celičkou ji zdobí rozličné suvenýry s portréty císaře Františka Josefa I. a jeho sličné choti Sissi.
Příznivci monarchie si tady skutečně přijdou na své. A venkovní vývěska se jménem cukrárny „Zlatý časy“ i nezasvěcenému jedinci dává okamžitě na srozuměnou, že se před ním rozprostírá svět nevídané krásy a fantazie.
Všechno to začalo vyklízením staré půdy před dvaceti lety. Tam tehdy objevil současný majitel císařské požitkovny pan Jiří Krůta obrázek nejdéle vládnoucího monarchy v dějinách. „Chvíli jsem se na něj zamyšleně díval a dával jsem si do souvislosti, o koho vlastně šlo. V návaznosti jsem se začal o osobu Františka Josefa I. a celou historii mocnářství vážně zajímat. A ejhle!- koníček byl na světě!,“ říká sympatický provozovatel podniku, který v naší republice nemá obdoby. Vzápětí po prvním nálezu císařské relikvie prý ve starožitnictví v nedaleké Příbrami zakoupil druhý portrét jeho výsosti. A pak už to podle jeho vyjádření „jelo“ jako namydlený blesk! Dnes vlastní pan Jiří Krůta sbírku předmětů „MADE IN MONARCHIE“ o počtu tisíců kusů- obrazy, sklenice, hrnky, pohlednice, nádobí...
„Podoba císaře se vyskytovala na předmětech denní potřeby a lidé je tehdy měli prakticky neustále na očích,“ uvádí pan Jiří Krůta, „Nebo šlo o předměty tzv. „skleníkové“, které si kupovali v obchodech či na trhách prostě proto, aby si je vystavili na ozdobu a byla to i taková loialita k panovníkovi. Když to přeneseme do současnosti- kolik lidí bude chtít mít doma věci s obličeji našich politiků?“ ptá se s úsměvem vášnivý sběratel.
Pan Jiří Krůta se považuje za příznivce monarchie, nicméně netouží po jejím „zmrtvýchvstání“: „ Jsem sice členem „Koruny české“, ale dobu c. a k. mocnářství považuji za překonané. Na druhé straně musím uznat, že když se podíváme na nynější politickou scénu, tak Rakousko- Uhersko mělo něco do sebe a osvícený monarcha by byl určitě lepší než volený prezident. Věci měly svůj řád a všechno fungovalo, tak jak mělo. Stačilo stvrdit ústní dohodu podáním ruky a mělo to větší váhu než sepisování smluv. Existovalo něco jako stavovská čest a charakter,“ předkládá argumenty provozovatel kavárny s přízní císařského majestátu.
„Je třeba také vzít v úvahu, co všechno se za císaře Františka Josefa I. vybudovalo. Ono se rádo opomíná, že byl nejštědřejším mecenášem Národního muzea a Národního divadla. Z toho pohledu je jedině dobře, že se dnes do objektu Národního muzea vrací busty císařského páru. A když se člověk objektivně podívá na naše stavby z éry secese- myslím, že nic lepšího jsme dosud jako národ nevytvořili,“ soudí zasvěceně jeden ze strážců světlého odkazu císařského páru.
Sama nádherná březnická cukrárna „Zlatý časy“ v této podobě funguje sedm let. Jako „civilní“ provozovna však spatřila světlo světa už před dvaadvaceti lety.V současné době ji provozuje se svoji přítelkyní Ludmilou Hoškovou. Mezi nejvzácnější relikvie cukrárny patří bezesporu piano, vyrobené firmou PETROF pro dvorní hotel SACHER ve Vídni z roku 1916. „Takže ho docela dobře mohla poslouchat jeho císařská výsost, když chodila na svůj oblíbený Sacher do tohoto hotelu.“ Klavír neodpočívá ani dnes. „Čas od času tady pořádáme sešlosti milovníků hudby, kdy na tento památný nástroj hraje pan učitel z místní Základní umělecké školy valčíky, evergreeny a jiné perly tohoto umění. Přitom se podávají rakouské speciality,“ prozrazuje majitel „Zlatých časů“. Zdůrazňuje ještě jednu podstatnou okolnost: „ Na rozdíl od rádobypodobných podniků, které si hrají na monarchistický styl, já tady mám všude samé originály. Kopie nemám rád a neuznávám je,“ dělá výmluvné gesto.
Zajímavá je i prababička mezi kasami, která je běžně užívána k finančním úkonům. „ Ta ovšem není „echt“ rakouská, nýbrž nějaká dvacátá či třicátá léta,“ hladí se zalíbením hřbet muzejního kusu pan Jiří Krůta. Aby nechybělo trochu toho tajemna, tak v rohu kavárny prý údajně znemožňuje u tamního stolku pronést sebemenší lež: „ Visí tady totiž obraz „Stolní společnost- stůl pravdy“. A když pod ním někdo zalže, tak ten obrázek spadne. Proto sedíme tady,“ dává průchod nespoutanému smíchu pan Jiří Krůta.
Před měsícem přibylo ještě jedno lákadlo- bruselský salónek: „ Je vybaven dobovým nábytkem a plastikami ve stylu „ EXPO 58 Brusel“. Zákazníkovi tam uděláme i originál kávu „Brusel“ do originál hrnečku. Salonek je ještě vyzdoben černobílými fotografiemi známé fotografky aktu Kristýny Dražanové.
Jak má kavárna otevřeno? „Prakticky od nevidím do nevidím, sedm dní v týdnu. Nikdy zákazníka nevyhazujeme. Dokud si to u nás vychutnává, jsme mu neustále k dispozici,“ říká smrtelně vážně její majitel, který obohacuje provoz „Zlatých časů“ i společenskými vystoupeními, jako např. divadly, přednáškami, koncerty…
Zejména v odpoledních hodinách je prý problém najít s lupou v monarchistické kavárně volné místečko. Míří sem mnoho cizinců i tuzemských turistů, podnik se logicky ocitl v hledáčku příslušníků šlechtických rodů. Majitel je zvyklý odpovídat na řadu dotazů: „Kupříkladu jednou si u nás udělal zastávku japonský zájezd. A jeden Japonec se mně ptal: „Proč tady máte tolik cukráren ? To u nás v Zemi vycházejícího slunce nic podobného nemáme!“ A mně nenapadlo nic chytřejšího než mu odpovědět takto: „Víte, my jsme tady měli takové hrozné časy, že jsme si ten život museli nějak oslazovat aby to bylo alespoň trochu snesitelné.
V posledních čtyřech letech si tady ve „ Zlatých časech“ dokonce vedou návštěvní knihu. Zapsala se tam řada zajímavých osobností z kulturního a politického života, kteří se sem rádi vracejí. A tak až budete mít cestu přes Březnici, neváhejte a přijďte se sem také zapsat! Určitě nebudete litovat! Doba císaře Františka Josefa I. má stále neodolatelné kouzlo a jako národ mají Češi ve znalostech rakousko-uherského mocnářství ještě značné mezery. A v kombinaci s výbornou rakouskou kávou Meinl a širokým sortimentem zákusků se tady spojí příjemné s užitečným a hlavně lákavým.A pokud by jste chtěli vidět na čem všem se císařský majestát zobrazoval, tak můžete navštívit městské muzeum v Březnici, kde je výstava věnována Františku Josefovi a jedná se o největší zpřístupněnou expozici v česku,
Takže račte dál! Audience u jejich císařských milostí může začít.
Vladimír Šavrda
