Stromy umírají vstoje
Foto: autorka

Stromy umírají vstoje

24. 9. 2019

Na setkání s Františkem jsem byla velmi zvědavá. Znala jsem pouze jeho virtuální podobu - tj.fotografii muže s přísným výrazem, na kterém si zřejmě dle svých občasných bonmotů zakládal, ale hlavně jako účastníka nesčetných diskusí o politice a životě kolem nás. Diskutoval vždy věcně, pomocí argumentů, kterých měl díky svým rozsáhlým encyklopedickým znalostem vždy velkou zásobu. Nikdy nikoho agresivně nenapadal. Jeho zbraní, nejen v diskusi, byl humor, a zvláště k ženám se choval gentlemansky. Pro svoji pevnost a určitou neústupnost v názorech mi připomínal strom s kořeny pevně vrostlými do země, který se pod náporem vichřice maličko ohne, ale vzápětí narovná a dál pevně stojí na místě. 

Pozvání na schůzku v Praze zprostředkovala bývalá íčkařka, se kterou jsem se v té době přátelila. Velmi ráda jsem její pozvání přijala, zvláště, když jsem se dozvěděla, že přijede také František. A tak se stalo, že jednoho všedního dne jsme stály v hale Hlavního nádraží a vyhlížely Františka.

„To je on!“ Vykřikla jsem vteřinu před tím, než ho rozpoznala moje kolegyně.

A byl to opravdu ten strom, kterého jsem si představovala. Větve sice maličko pokroucené, ale i tak z něj vyzařovala určitá nezdolnost. Přestože se snažil zachovat nehybný výraz, podařilo se nám ho rozesmát, když jsme ho uvítaly chlebem a solí. Jeho rozesmáté fotografie v úvodu tohoto článku si proto velmi cením.  

Prožili jsme příjemné odpoledne při procházce Prahou a následným posezením U Pinkasů.

František se rozpovídal a svým vtipným způsobem glosoval dění kolem, po chvíli si získal i další posluchače, kteří se zapojili do diskuse s ním, a zanedlouho bavil celou hospodu.

Když se před časem odmlčel, po návratu na portál i60 přiznal menší zdravotní indispozici. Tehdy jsem si říkala - František je silný, on to zvládne. Zvláště když po rekonvalescenci opět přiznal, že si našel přivýdělek na vrátnici.

Zpráva o jeho úmrtí na mne proto zapůsobila jako blesk z čistého nebe. Stromy přece neumírají.

Ale ano – stromy umírají vstoje.

Kniha  s názvem „Alma matěra", kterou mi František tehdy věnoval, mi vždy připomene jeho podobu, kterou jsme znali – vtipného, přemýšlivého, noblesního člověka.

Ráda bych mu na jeho poslední cestě zamávala, ale myslím, že on by podobným melodramatickým gestům nebyl příliš nakloněn.

Tak alespoň posílám tuto píseň "starého Vody":

osobnosti
Hodnocení:
(5.1 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 12. týden

Znáte své tělo? Tento týden si dáme otázky z biologie a konkrétně se budou týkat lidského těla.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

23%

Ano, ale zatím jen částečně

16%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

15%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

19%

Ne, protože na to nemám peníze

13%