Cestování po Skandinávii - 6. část: Výstup na Veslfjelet (1743 m)
Foto: autorka

Cestování po Skandinávii - 6. část: Výstup na Veslfjelet (1743 m)

9. 10. 2019

Horský trek po známém  hřebeni Besseggen a výstup na horu Veslfjelet měl patřit k nejlepším zážitkům zájezdu. Počasí se však nevydařilo a na vrchol se dostalo jen pár nejodvážnějších. Já jsem si přivezla následky pochodu až domů.

Horský trek po známém  hřebeni Besseggen a výstup na horu Veslfjelet měl patřil k nejlepším zážitkům zájezdu. Počasí se však nevydařilo a na vrchol se dostalo jen pár nejodvážnějších. Já jsem si přivezla následky pochodu až domů.

Další den po vyjížďce fjordem jsme měli v plánu horskou túru z Gjendesheimu od bájného jezera Gjende přes horský hřbet Besseggen k jeho nejvyššímu vrcholu Veslfjelet. Nadmořská výška 1743 m znamená v Norsku dvojnásobek v Alpách, což jsem si neuvědomila a  podcenila.  Tento horský trek patří v Norsku k nejpopulárnějším a nejpůsobivějším, ovšem jen za příznivého počasí.

Pohled na jezero Gjende, cca 1 km po výstupu.

Pohled na jezero Gjende, kousek od začátku stoupání.

V Norsku se velice často mění počasí a hodně prší. Do Alp nad 3000 metrů bych nelezla nikam, aniž bych sebou nenesla bundu do extrému, kuklu, větruvzdorné zateplené kalhoty a teflonové palčáky. Ovšem tady, ačkoliv jsem měla veškeré vybavení, jsem si vyrazila v lehkých legínách a bundě, sice nepromokované, leč nepřizpůsobené do extrémních podmínek. Naštěstí mě napadlo si navléknout alespoň dlouhé návleky a do batohu přibalit čepici a rukavice. Manžel zvolil o něco kvalitnější kalhoty než já a víc vrstev na tělo, proto dopadl lépe. V Gjendesheimu jsme s elánem vykročili téměř všichni na trek snů a těšili se na focení. Po několika stech metrech začalo slabě mrholit a většina výletníků, jeden po druhém, odpadávala a vracela se k autobusu, poněvadž stoupání na kluzkých kamenech, kdy jsme si museli pomáhat rukama, nebylo snadné. Exponovaných míst přibývalo a výlet vzdávalo čím dál víc lidí.

Téměr na vrcholu

Ve výšce 1500 m už neroste kromě lišejníků žádná vegetace.

Sundala jsem tenké rukavice, protože nacucané vodou neplnily funkci a mráz zalézal za nehty. Počasí, místo, aby se umoudřilo, se zhoršovalo a my měli problém se značením cesty. Došla nás skupinka třech dalších vytrvalců a pokračovali jsme společně, abychom se neztratili a vzájemně se hlídali. Padala mlha a husté kapky. Na hřebeni fičel silný vítr, který se zabodával do tváře a místy bylo vidět sotva na pár metrů. Ani nevím, jakým zázrakem jsme dosáhli vrcholové mohyly. Silou vůle jsem vyfotila manžela, pořídila dva snímky, k dalším chyběla síla a cit v rukách. Lítala jsem kolem mohyly jako šílenec, chtěla jsem se zahřát, mrzly mi ruce, nohy a k tomu ke všemu se uvolnil levý návlek a padal ke kotníkům. Prokřehlýma rukama jsem se snažila stáhnout kalhoty a návlek vytáhnout, ale mokré legíny se pevně přilepily na kůži. Bez pomoci ostatních bych byla ztracená. Jeden mladík dostal hysterický záchvat při zjištění, že cesta zpět je mnohem náročnější a nebezpečnější a zde opět pomohla spolupráce nás všech. Nohy ve vodě, místy až po kotníky, bičující vítr a zkřehlé ruce, jimiž jsme se museli přidržovat skal, to byla drsná realita. Oproti ostatním jsem měla jednu obrovskou výhodu, neboť moje boty, třebaže nízké a lehounké, jsou přizpůsobeny na běhání v drsném terénu, takže se krásně přitiskly na mokrou skálu, čímž mi odpadávaly problémy s uklouznutím.

Cestování po Skandinávii - 6. část: Výstup na Veslfjelet (1743 m)

Vrcholová mohyla na Veslfjeletu (1743 m), zima jako v psinci, výhled nulový.

Dole u jezera Gjende počasí nebylo tak hrozné, všichni na nás civěli jako na šílence a nevěřícně kroutili hlavou. Převlékla jsem se do náhradních kalhot a mikiny, oblečení včetně spodního prádla jsem musela vyždímat. Manžel tak mokrý nebyl. V autobuse jsem si dala horkou kávu a celá se rozklepala zimou, že jsem nemohla udržet kelímek.

Chtěli jsme odjet, ale, bohužel, jeden nezodpovědný účastník zájezdu porušil všechna bezpečnostní pravidla a připravil našemu týmu horkou chvilku. Vydal se sám na vlastní pěst neznámo kam s vybitým telefonem, což je přísně zakázáno. Čekali jsme na něj ještě hodinu po stanoveném limitu a poté průvodce nahlásil zmizení místní horské službě. Když jsme odjížděli, zničeho nic se odněkud vynořil, jako by se nechumelilo, a cítil se dotčený, že jsme ho dali hledat a že musí jít odvolat pátrání!  Někteří lidé jsou opravdu k nepochopení!

Cestování po Skandinávii - 6. část: Výstup na Veslfjelet (1743 m)

Cestou zpět jsme do Dombasu jsme se zastavili v Lomu, abychom si dokoupili v supermarketu zásoby, a protože mi už otrnulo a foťák se trochu vzpamatoval, vyfotila  jsem ukazatel s krásným názvem.

Další den po prudké změně teplot mě začaly bolet vnitřní části stehen a na kůži naskákaly fialovorudé vystouplé fleky. Po příjezdu domů jsem navštívila obvodní lékařku, která mi diagnostikovala  tzv. "oznobeniny", což je poslední stadium před omrzlinami. Postižená místa jsem mazala (a ještě mažu) panthenolem a nahřívala každý den bio lampou.  Kortikoidy jsem odmítla. V současné době bolest ustala, ovšem tmavé fleky jsou pořád znatelné.

Z tohoto dne máme minimum fotek, jelikož vzhledem k počasí byly foťáky zamlžené a tudíž téměř nepoužitelné.

Záznam z trasy výstupu je zaznamenán zde, ovšem jen část nahoru, cestu zpět dolů jsem v té zimě nějak zapomněla zapnout: http://www.movescount.com/cs/moves/move306172787 

 

Příště: Návštěva hlavního města a některé moje postřehy.

 

 

 

Hodnocení:
(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
Nějak nedokážu napsat, že to byl nádherný výlet. Přeji Ti, aby zůstal bez zdravotních následků.
Hana Práglová
Děkuji za zajímavé čtení.Nadchlo mě!!!
Ilona Kolářová
Děkuji vám všem za komentáře. Ano, znám svoje síly a věřte, že bych neriskovala, kdybych si nevěřila. :)
Věra Ježková
Ilonko, jsi skvělá. Norské počasí mi je sympatické. Do té fotky s lišejníky mám potřebu vstoupit.
František Matoušek
Nemohu napsat nic jiného, než to,že obdivuji Vaši odvahu i vytrvalost. Fotky jako vždy na úrovni.
Elena Valeriánová
Ilonko, Ilonko, to bylo prostě šílenství. To bych ani ve svých nejodvážnějších snech nedala. A ten "ztracený" byl pěkný hlupák.
Eva Mužíková
Ilono, tak jsem si početla a prohlédla v odkazu to ohromné množství nádherných, opravdu dech beroucích fotek. Také jako Nadička neobdivuji lidi, kteří hazardují se svým životem. Těch příkladů je moc. Ale v Tvém případě si myslím, že jsi tentokrát výběr oblečení podcenila... vše ostatní zavinily rozmary počasí... Bertice
Alena Vávrová
Přesně tak, Zuzka to vystihla. Jsem téhož názoru, že Ilona je natolik fyzicky zdatná a zkušená trekařka, že zbytečně neriskuje. Dovede se i rozumně rozhodnout k návratu, vždyť jsme i o tom od ní četli. Navíc tam byla s partnerem. Můj obdiv proto má.
Zuzana Pivcová
Já si myslím, že je Ilona s přírodou v souznění natolik, že zná své síly.
Naděžda Špásová
Mám se moc ráda, riskovala jsem jen jednou v životě a už bych to nikdy neudělala. Nějak se nemůžu donutit k obdivu těch, kteří dobrovolně hazardují se zdravím, nebo životem. Fotky jsou pěkné.
Libor Farský
Čumím jak umím ...
ivana kosťunová
Tobě snad chybí pud sebezáchovy - to je vtip, zasloužíš obdiv a uznání.
Eva Mužíková
Otevřu si, až se vrátím. Na Tvé články si ráda udělám čas...
Anna Potůčková
Myslím by nás to nezvládlo více. Ani já bych si netroufla. Jsi zkrátka odvážná a máš asi ráda adrenalin. Hezky jsi nám to napsala a doplnila opět nádhernými fotografiemi!
Dana Puchalská
Opět krásný díl cestopisu. Obdivuji Tvoji odvahu. Já bych to opravdu nedala ani za nic.