Lesy černé, lesy mé….
ilustrační foto: pixabay.com

Lesy černé, lesy mé….

15. 10. 2019

Lesy černé, lesy mé…. Dlouho jsem váhal, do které rubriky tento názor zařadit. Hledal jsem, hledal, ale marně. Nejblíže k zeleni mně přišla tato rubrika „zahrada“. Ale nejsem si jist.

Takže znovu - Lesy černé, lesy mé…. Nejsem odborník na lesy ani na přírodu. Nejsem ani vlastníkem lesa, i když říkám, že se jdu projít do „toho mého lesa a na tu moji mýtinu na maliny“. Jsem jen normální uživatel té naší krajiny české, v lese se cítím dobře, tam utrhnu jahůdku, onde zas ostružinu, často mám modré rty od borůvek, houby nesbírám, nerozumím jim, vánoční stromek mám dlouhá léta umělý, takže ani nekradu v lese tento symbol vánoc, i když mám les za domem a to hned velký, mnoha a mnoha hektarový v krásném údolí Svitavy. Z lesa mně nejvíc chutná dobrý kančí guláš či srnčí biftečky se šípkovou omáčkou. Mufloni, (banda jedna), jednou přeskočili náš plot a zlikvidovali nám na zahrádce salát a červenou řepu, a naše fenka, boxerka Bára, jim tehdy ukázala, že tak to tedy nejde. Utekli jí do našeho lesa za domem.

Kůrovec. Asi před osmi, deseti roky, možná i dříve, byla velká politicko – lesácko – zelená bitva v okolí Šumavy, zda kůrovce likvidovat chemicky nebo ne. Názory byly tak 50:50. Praktici – lesáci – většinou říkali“ kácet rychle a chemii k tomu, jinak to dopadne špatně. Zelení bratři, prý také odborníci na les, zase říkali: Nikoliv, příroda je silná a mocná čarodějka a vyrovná se s tím sama. Vyměnilo se v té době několik ředitelů Šumavského národního parku, jednou tam byl praktik a za chvíli tam byl pan“zelený“. Totéž proběhlo i u pánů ministrů zemědělství i životního prostředí, a měli jsme také několik nových předsedů vlád. Tehdejší pan prezident se držel praktiků a volal do světa: POZOR, POZOR, kůrovec je velmi, velmi nebezpečný a příroda, příroda, není divá čarodějka.

Dnes jsme na konci roku 2019, na Českomoravské vysočině a na Drahánské vrchovině asi nikdy kůrovec před tím moc nebyl, nebo jsem ho neviděl a neslyšel tolik o něm, a teď je ho tady „neúrekom“, jak říkají bratři Slováci. Skutečnost je katastrofální. Umírají ha a km čtvereční lesa. Tisk, rozhlas a televize mají o čem mluvit, a z toho všeho jsem se doslechl, a na mnoha besedách odborníků to zaznělo, že za to může Marie Terezie, měla špatnou lesní politiku a sázela smrky. Dej jí Pán Bůh nebe. Císařovna postavila Rakousko -Uhersko na nohy, byla velmi moderní ženou a přísnou vládkyní a teď to má. Že u Černé Hory umírá les, tak máme viníka - Terezku. Vzhledem k tomu, že žila v létech 1717 až 1780 a vládla „jen“ od r. 1740 až do r. 1780, tak si myslím, že je ta její vina s dnešním kůrovcem minimální nebo žádná. Řekněme, že Marie Terezie zasadila v r. 1740, když se ujala vlády, vlastníma rukama jeden smrk. Tento smrk rostl a rostl a byl krásný a vhodný pro pokácení tak asi za 90 až 100 roků. To je někdy v 30. až 40. letech 19. století. Přišel císař Ferdinand I. zvaný Dobrotivý, a asi v r. 1840 tedy musel pokácet smrk po Terezii a zasadit nový další strom (asi zase smrk), ale s tím už neměla císařovna nic k dočinění, neboť byla v nebi. A tam se asi smrky nesází. A dále, když opět připočteme těch 90 až 100 roků, tak jsme u nás v První republice nebo v Protektorátu a tak pokácel ten smrk Masaryk nebo Hitler a oba zase vysadili nový, a nedej Bože, zase smrk. Neodborníci jedni! Četl jsem hodně o Masarykovi i o Hitlerovi, ale věřte mně, nic jsem se takového nedočetl. Takže to udělali jejich pohůnci. Proč tedy za První republiky nesázeli listnáče? To nevím. Hitler, nevím, co a jak sázel, jen vím, že byl dlouhou dobu přesný v sázení bomb a min a v kácení lesů v Polsku a na Ukrajině.

Teď napadené stromy kůrovcem byly cca vysázeny za První republiky nebo těsně po II. světové válce a napadané stromy jsou i mladší. Takže žádná Marie Terezie. Takže tady asi jádro pudla neobjevíme.

Babo raď! No, já bych nechodil tak daleko do historie, císařovnu bych v klidu nechal odpočívat. Já bych se podíval raději do té naší II. poloviny 20. století a na začátek 21. století. To jsme mnozí prožili a ještě žijeme, a za to si také zodpovídáme. Kůrovci nerozumím, jen mně logicky vyplývá názor, že jsme ochranu před ním v této době nějak prošvihli. Příroda asi nebude tak silná čarodějka, aby se s tím rychle vyrovnala, a chemii nechceme – nebo ji chceme?, nebo měli bychom ji chtít? To nevím. Profesor Šik (politik a ekonom Pražského jara), který přednášel ekonomiku na VŠ, řekl svým studentům ve Švýcarsku tuto větu k r. 1989/1990 v Československu: „Za sadbu brambor v Československu na podzim 1989 ještě zodpovídali komunisté s prezidentem Husákem, ale za zasetí jařin na jaře 1990 již zodpovídá Občanské fórum s prezidentem Havlem“.

Tak si myslím, že s tím kůrovcem je to stejné. Jen by si asi měli lesáci a tzv. ochránci přírody dohromady sednout a říct, „kde soudruzi z NDR udělali chybu“! Škody díky kůrovci jdou prý do desítek a stovek miliard. A to jsou peníze nás všech, nejen nás seniorů, ale i našich dětí a i případných vnoučat.

Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Ptáček
Tak že kůrovec? A jedeme dál. Poslal jsem do redakce dva články navazující na toto téma. Jsou „odborné“ ale tak na úrovni všeznalého amatéra. Je tam moje zkušenost, názor odborníka i návod jak to řešit. Ale výsledek je že díky civilizaci a tempem jakým jedeme z kopce a nikdo nemá zájem hlavně politickým rozhodnutím to přibrzdit opravdu dojde k velkému omezení jehličnatých lesů. Je to jako s výrobou elektřiny. Uhlí NE. Atom Ne. Větrníky a soláry taky Ne. Tak že ke každému paneláku kliku a lidé si budou vyrábět elektřinu ručně. Zacvičí si a budou fit.
Jaroslav Charvát
Pane Ptáčku, děkuji Vám za upřesnění, jsou to velmi zajímavé informace. Jsem v tomto oboru jen zájemce o dění v přírodě. Děkuji.
Libor Ptáček
Ten článek se mi líbí, ale hodit vinu na někoho, třeba i stovky let zpětně nejde. O toto téma se docela zajímám, ale odpovědět tady v diskusi nejde, to je na článek. * Cituji od někad: Devastace lesů započala už hodně dávno před vámi jmenovanými...„Nejznámější, a také na dlouho nejrozsáhlejší, pak byla kalamita na Šumavě po větrných smrštích ze zimy 1868 a 1870. Kůrovcová kalamita pak trvala až do roku 1878. Tuto kalamitu do jisté míry zpopularizoval ve svém románu Ze světa lesních samot – Karel Klostermann. Údaje o rozsahu se liší, většinou se pohybují v rozpětí 7–11 mil. M3." * Zajímavá knížka, doporučuji. Tenkrát to stálo mnoho peněz a tahalo se jen volským spřežením a kácelo pilou a sekerou a lesní dělníci měli možnost si vydělat.
Dana Puchalská
Lesy mám ráda. A je mi z jejich současného stavu víc než smutno.
Jitka Caklová
A ještě otázku, kdo by je k té odpovědnosti za špatná rozhodnutí měl asi hnát?, když "jedna ruka druhou myje".
Jitka Caklová
To bychom se museli vrátit o 70 let zpět, VŠICHNI.
ivana kosťunová
Kdy už konečně budou ti, co rozhodují hnáni k odpovědnosti za špatná rozhodnutí ?
Jitka Caklová
Zuzko, je to opravdu smutný pohled. S klíněnkou, která dlouhodobě likviduje kaštany, je to jako s nemocí šárka, ta už definitivně zlikvidovala původní českou odrůdu švestek. Kde jsou ty časy, kdy remízky (okrajové části polí a políček) tvořily převážně české švestky a jiné divoce rostoucí keře.
Jitka Caklová
Samozřejmě, že brambory se sází na jaře, proto jsem také svůj příspěvek začala otázkou. Vzhledem k době ve které to údajně řekl, byla ironie v úplně něčem jiném, stejně tak jako ne každý v té době změnu vítal.
Zuzana Pivcová
Já zase díky tomuto článku musím myslet na kaštany, které jsou již léta napadeny asi nezničitelnou klíněnkou. Obdivuji ty stromy, že jsou schopné takhle žít (či živořit). Opakuje se to každý rok, že rychle vyženou na květ a vytvoří plody a už třeba koncem léta mají zhnědlé uschlé listy. Ríkalo se, že se mají shrabat a spálit rychle listy, jinak z nich škůdce zaleze do země a tam přečká zimu. A také se mluvilo o nápadu nějakého studenta, ale to byla asi kachna. Přitom je kaštan tak užitečný strom! Tady si příroda také asi sama nepomůže.
Jaroslav Charvát
Pí Caklová, možná p. O.Šik to s těmi bramborami myslel ironicky, neb ty se sází na jaře....Už nám to nikdo asi neodpoví. Děkuji za postřehy.
Jana Kollinová
Příroda se starala dost dlouho sama. Když byl smrk napadený kůrovcem vyléčil se tím, že vetřelce zahubil výronem pryskyřice. Při přemnožení tohoto brouka v marném boji proti němu doslova "vykrvácel" a zahynul. A zde selhal člověk, nepřispěl pomocí. Nechce se mi přijmout myšlenku, že je již pozdě. Nikdy není pozdě začít problémy řešit! Příroda je lidmi bezohledně drancovaná a její varovné signály nejsou brány vážně. Přemnožený kůrovec je jen zlomek mnoha dalších varování. Lesy jsou naše plíce a voda, která postupně mizí naší druhou životadárnou tekutinou, země naší živitelkou atd. Po přečtení zajímavé úvahy pana Charváta mě napadá otázka. Jak mohu pomoci já? :-)
Jitka Caklová
Před sedmdesáti lety by se ještě dalo mnohé napravit, mnohé zachránit. Dnes už je pozdě https://www.youtube.com/watch?v=KUqk9RGxTYA
Jitka Caklová
"Za sadbu brambor v Československu na podzim"? Neřekl náhodou profesor Ota Šik, "za zaseté ozimy 1989..... a za jejich sklizeň 1990......? Před sedmdesáti lety byli skuteční odborní vyháněni do zahraničí a to co od stolu vymysleli "odborníci" kteří nastoupili na jejich místa, dnes sklízíme.
Mirek Hahn
K té císařovně... Ono k té příčině došlo spíš za Marie Terezie než, že by to byla přímo její zásluha. Nevím jestli existovala nějaká "lesní politika" pro celé mocnářství. Myslím, že ne a lesní hospodářství se uplatňovalo na úrovni jednotlivých panství. Vtip je v intenzifikaci zemědělství a nástupu průmyslové revoluce. Majitelé panství se začali ohlížet po dalších výdělcích, spotřeba dřeva rychle stoupala a tak jim vyšel smrk, slušné dřevo, rychle roste. Původní lesy, sloužící do té doby jako honitby, začaly být nahrazovány v některých oblastech smrkovou monokulturou. A ze setrvačnosti a pro hospodářskou výtěžnost to přetrvalo do současnosti, bez ohledu na to, kolik kdo jmenovitě smrků zasadil, či pokácel.