Mých 30 let  svobodných rozhodnutí

Mých 30 let svobodných rozhodnutí

18. 11. 2019

Stojím na náměstí mezi svými kolegy, cinkáme klíči, křičíme s davem, hrdě vystavujeme trikolory na klopách kabátů, necítíme vlezlou listopadovou zimu, a jsme tady všichni. Všichni ti, kteří jsme se s omrzelými výrazy míjeli ve městě, na různých akcích, celé to naše stádo, ve kterém jsme se cítili bezpečněji, ve kterém jsme se snažili ukrýt, nebo alespoň příliš nevyčnívat. Pečlivě opatrované naděje najednou dostávají konkrétní obrysy.

„Už je to tady!“

Ze setrvačnosti se kradmo ohlížím přes rameno, jestli mě někdo nepozoruje, a najednou vidím svého nejvyššího nadřízeného. Hrkne ve mně, přála bych si být menší a ještě menší, až budu nejmenší na celém světě…..

„ Zvítězili jsme! „ Volá a mává na mne, na klopě má stejnou trikoloru, jako já. Ještě včera tam měl odznak Lenina.  Ještě před půlrokem jsem byla u něj „na koberečku“ a musela jsem uspokojivým způsobem vysvětlovat, proč jsem se nezúčastnila prvomájového průvodu. Nad mým „vysvětlením“, že jsem stála s dětmi na chodníku, abych jim ukázala, jak vypadá prvomájový průvod zvenčí, nám oběma cukaly koutky úst potlačovaným smíchem, ale přesto jsem se musela rozloučit s prémiemi za poslední měsíc. Teď se na mne servilně usmívá, a tváří se, jako bychom spolu denně chodili na pivo. Jsem tak šokovaná, že nedokážu adekvátně zareagovat. Jedno je jisté.

„Ono už to opravdu prasklo!!“

Následující dny prožívám jako jeden velký mejdan. Privatizace, dražby nemovitostí, na ulicích skořápkáři, trhovci s různým zbožím, otevírání obchůdků, propouštění nadbytečných zaměstnanců z privatizovaných podniků a výměny na vedoucích postech. Lidé se na sebe usmívají, jsou k sobě zdvořilí, vlídní. Ale postupně se vše dostává do stálejších kolejí a pak už to jde v rychlém sledu.

Kuponová privatizace - plna nadšení nakupuji akcie a chci se stát akcionářem. Žádné fondy- se svými akciemi si budu hospodařit sama!  Některé prodávám, ponechávám si pouze akcie známé sklářské firmy v domnění, že to je sázka na jistotu. Ještě je mám schovaný. Neprodělala jsem, ale ani nezbohatla.

Nevadí  - začnu podnikat. Otevřu si obchod s porcelánem, sklem, keramikou a hezkými věcmi. Zatím zde žádný není, budu první a tedy bezkonkurenční.

„A kde na to vezmeš peníze?“ Ptá se manžel.

„Banka mi půjčí“ A plna elánu obcházím místní banky. Ale nemám čím ručit, zásoby zboží mi banka jako aktivum neuzná a zastavit náš panelákový byt zase nedovolí manžel. Ani prodej Trabanta by moji finanční situaci příliš nevylepšil.

„ A pak je tady ten věk“ Důležitě mi vysvětluje čerstvá maturantka za přepážkou banky. Je mi 41 roků a po tomto sdělení mám chuť přepážku přeskočit a zmíněnou slečnu inzultovat. Co si to ta holka  dovoluje??  Nicméně- nesplňuji parametry pro poskytnutí půjčky a zažívám první neúspěchy. Tudy cesta nevede.

Ale mám i jiné možnosti. Účastním se školení prý nadnárodní firmy, která prodává skvělé, jedinečné, světoznámé a ještě několik dalších nej… doplňky stravy, a poprvé se setkávám s pojmem „pyramida“ Člověk nemusí být ani bůhvíjaký matematik, aby si vyhodnotil, že v tomto systému vydělávají pouze ti, kteří se co nejrychleji dostanou na vrchol pyramidy, a tam už je obsazeno. Ostatní „kapitáni „budou bojovat o zbytek nižších vedoucích míst, a zbylé dušičky na to všechno budou vydělávat. Pochopitelně je zájem, aby jich bylo co nejvíce. Taková kariéra mě neláká. 

Tak rozum do hrsti a znova. Potřebuji něco, co mě uživí, a kde náklady na živnost nebudou příliš velké.

V mé profesi nastávají velké změny. Přecházíme na jiný způsob účtování, zřejmě proto, abychom se sladili s ostatními evropskými státy. V mé hlavě se rýsuje plán.  Platím si účetnická školení, abych zvládla přechod na nový systém, dávám v současném zaměstnání výpověď a beru osud do svých rukou. Účastním se konkurzu na místo účetní soukromé firmy. A začíná se dařit, konkurs jsem vyhrála a přijali mě.  Zde je vyšší věk předností a já začínám zúročovat mé zhruba dvacetileté zkušenosti z několika zaměstnání.

Jo, jde to, dokonce lépe, než jsem si myslela. Ale musím udělat další krok. Kupuji počítačovou sestavu, účetní programy, upravuji si doma pracovní koutek a dávám si inzerát na zpracování účetnictví soukromým firmám. Získávám první zakázky. Takže povinných 8 hodin zaměstnání, druhá účetní směna doma, k tomu domácnost, děti. Nebýt vydatné pomoci manžela, který nakonec rezignoval a s mým podnikáním se začal smiřovat, bych to nezvládla.

I tak se dostávám do situace, kdy sedím na dvou židlích, a nelze jinak, než rozhodnout se jen pro jednu. A tak dělám poslední krok- dávám v zaměstnání výpověď, pronajímám si kancelář a začínám další etapu svého života.

Sedím v místnosti, které hrdě říkám – moje kancelář- a moje kamarádka Eva ji zhodnotila slovy- socialistický realismus konce osmdesátých let -  a ohlížím se za uplynulými roky. Kdyby mi nějaká vědma v době mých studií předpověděla, že se budu celý život živit účetnictvím, asi bych se rozesmála a nevěřila bych jí. Nic mi v té době nebylo vzdálenější, měla jsem úplně jiné plány. Bez mého zavinění však můj život dostal úplně jiný směr a ten určovali ti jediní povolaní, spravedliví, ti s tím jediným správným názorem a členstvím v té jediné správné straně. Činili tak s veškerou svojí nabubřelostí a arogancí.

Tuto cestu jsem si vybrala sama. Žádnou díru do světa jsem neudělala, ale jsem si jistá, že v rámci svých možností a schopností jsem udělala maximum možného. Nakonec mě i to účetnictví začalo bavit. Opět jsem nezbohatla, ale dokáži se slušně uživit, dopřát dětem vzdělání dle jejich výběru, a snad si i vytvořit malou rezervu pro případ, kdyby se nedařilo. Bilancovat nebudu, nejsem na konci života a mám ještě spoustu plánů.

Pokusím se ale zhodnotit uplynulých třicet let. Po počáteční euforii jsme všichni vyběhli z klece a vzali své osudy do vlastních rukou. Nebyli jsme na to připraveni, museli jsme se hodně učit, nést za svá rozhodnutí odpovědnost. Napřímit se, srovnat ramena a jít do toho. Není proto divu, že někteří z nás se proběhli, a vrátili se zpět do bezpečí té klece.  Bylo to však jejich svobodné rozhodnutí, zrovna tak jako jiní se rozhodli jinak.

Byl to ale pořádný fofr, a musím říci - stálo to za to.

 

 

Hodnocení:
(5.1 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Květo, děkuji za milá slova
Květuše Pinkasová
Článeček je o tom, co jsme všichni nějak zažili a s Tebou dnes si připomněli. Hezky se mi četl a je dobře, že jsi vydržela a dál bojuješ, naše urputná seniorko! Nám se to moc nepovedlo, naštěstí bez následků ale snaha byla... To ručení nám taky není cizí...
ivana kosťunová
Oldo, ale takhle to dokázaly tisíce dalších, jenom se o tom neví :)) Díky :))
Oldřich Čepelka
Výborně, Ivano! Kéž by to aspoň takhle dokázal každý.
Jana Kollinová
Ivano, článek se mi líbí. Je rekapitulací konkrétní životní etapy ženy, která věděla, ví a vždy bude vědět co chce a k cíli se vždy dostane. Obdivuji lidi, kteří šli s kůží na trh a dokázali realizovat své záměry a prosperují. Kdo umí, ten umí!
Lidmila Nejedlá
Ivo, ráda jsem si tvůj příběh přečetla a dávno vím, že jsi šikovná holka.
ivana kosťunová
Tak jako já začínaly tisíce drobných živnostníků, těch, o který se současný premiér vyjadřuji slovy podvodníci, paraziti, a j.
ivana kosťunová
Moc děkuji všem za povzbuzující komentáře. Když vám tolik lidí přeje úpěch, tak už se doprčic musí konečně dostavit !!
Zdenka Jírová
Moc pěkné a plně vystihuje tu dobu.
Soňa Prachfeldová
Skvělý příběh samostatné chytré ženy. Dobrá účetní by se měla platit zlatem, není to tak, Vasi klienti vám jsou určitě věrni. Klobouk dolů paní Ivano.
Jitka Chodorová
Paní Ivano, dobře a pravdivě jste popsala atmosféru před 30roky, ale i polistopadové nadšení a tápání, přece jenom to bylo pro nás všechny něco nového, a cítili jsme určitou šanci se seberealizovat. Držím Vám palce do dalších let, a podle mého názoru jste napsala zatím nejlepší příběh soutěže. Děkuji.
Blanka Macháčková
Na tvůj příspěvek jsem čekala a nezklamal. Dávám jedničku nejen článku, ale i tobě.
Jan Zelenka
Paní Kosťunová, krásně jste popsala tu atmosféru tehdejší doby i snahu člověka o novou seberealizaci. Mnohé se povedlo, mnohé nepovedlo. Taky jsem šel do podnikání a stejně jako dříve jsem musel těžce pracovat. jenže na rozdíl od dřívějška jsem si vydělal slušně a mohl s rodinou jezdit po světě. Hezky vystiženo.
Zuzana Pivcová
Od prvního okamžiku jsi na mě působila dojmem ženy samostatné a podnikavé. V tomto dojmu jsi mě ani nemusela utvrzovat svým polistopadovým příběhem. Ale je dobře, že ho znám. Neměla jsi to snadné, zvlášť při střetu s byrokracií. Sama za sebe ale můžeš být spokojená. Škoda, že řada daleko méně schopných se vyšvihla výš. Jenže podle toho to také mnohdy vypadá. Díky.
Naděžda Špásová
Ivano, dobře napsané. Každý jsme to prožívali po svém. Byla jsem tehdy trochu skeptická a zůstalo mi to pořád. :-)
Jarmila Komberec Jakubcová
Moc zajímavé povídání o životě ve svobodné zemi. Jsi živel, který vzal život do svých rukou a uměla jsi se poprat s problémy. Přeji také hodně štěstí.
Hana Rypáčková
Má dáti- dal. Obdivuji tě. Stačilo mi udělat vyúčtování akcí a táborů...Neztratit jedinný papír....Aby to klaplo na halíře...
Jitka Hašková
Ivano, neměla jsi to jednoduché jako každý, kdo vzal osud do svých rukou. Líbí se mi, že nefňukáš jako to někteří dělají.
Dana Puchalská
Nechci opravdu opisovat, ale je to tak. Pluješ ve vodách, které jsou občas poměrně klidné, občas ale hodně rozbouřené. Protože CIFRŠPIONA je potřeba v každé společnosti. :-) :-) Tak ať se Ti daří i nadále.
Marie Měchurová
Moc hezky napsané. Když se chce - všechno jde. Tak by to mělo být, ti pracovití by se měli mít dobře a spravedlivě odměňováni. Hodně štěstí !!
Zdenka Soukupová
Ivano, díru do světa jste asi opravdu neudělala, jak píšete, ale to přece vůbec NEVADÍ! Zkusila jste různé věci a skončila jste u účetnictví. A dělat poctivé a správné účetnictví při takovém množství zákonů, pravidel, předpisů..., no klobouk dolů. Něco málo o tom vím od kamarádky - účetní. Moc hezky napsáno. Držím palce do další uzávěrky.
Alena Tollarová
Tak to bylo. Hozeni do vody jsme byli všichni v jeden okamžik O, ať se to komu líbilo nebo nelíbilo. Patříš k těm, co se naučili plavat a pluli na správné vlně, a to se cení. Hezké dny.
Anna Potůčková
Nebyla to určitě vždy jednoduchá cesta, určitě to stálo mnoho úsilí i konec konců bezesných nocí, ale úspěch se dostavil a toho úspěchu přeji stále co nejvíce spolu se spokojeností osobního i rodinného života!
Mirek Hahn
Jak sis ustlala, tak sis lehla. Tedy obrazně řečeno. Předpokládám, že v práci toho moc neproležíš :-) Můžeš být se sebou spokojena. Přeju úspěch i v dalším období.
Eva Mužíková
Ivano, opravdu - dost dobrý!! Hezky jsi svoji třicetiletou cestu popsala..