Vánoce, vánoce přicházejí
Ilustrační foto: pixabay.com

Vánoce, vánoce přicházejí

5. 12. 2019

Vážená čtenářko a vážený čtenáři. Musím si předcházet čtenářky, dámám dávám přednost, nejen proto, že je to dle zákonů etiky, ale žen seniorek je mnohem víc než nás mužů, tak také proto, čtenářky jsou ve velké většině strůjci krásných Vánoc, teplého domácího krbu, jmenuji je tedy jako první. Chlapci, senioři, abyste chápali, to je čistě moje vypočítavost.

Takže ještě jednou ten začátek:Vánoce, Vánoce, přicházejí… Vypůjčil jsem si tento začátek verše z naší moderní a zlidovělé koledy. Asi vás překvapí, že tuto píseň složil Jaromír Vomáčka a text napsal Zdeněk Borovec, a to již v r. 1962. Mám tu píseň rád. Většinu vánoční písní a koled mám rád. Tak trošku mně jen vadí, že je slyším brzo, od listopadu, v obchodech a v obchodních centrech, ale kšeft je kšeft. Obchodních center přibývá v malých i velkých městech, bez ohledu na potřebu či zájem.

Vánoce jsou svátky klidu a míru. Přejeme si vše nejlepší, přejeme si hodně zdraví, přejeme si svátky veselé, svátky příjemné. Někde, kde je mladá rodiny s dětmi, tak se má maminka a někdy i tatínek co otáčet, aby bylo dost peněz, aby se všechny ty přípravy zvládly, aby bylo uklízeno, napečeno, navařeno. Nakupujeme nejen dopředu, ale i na poslední chvíli, dárky a drobnosti, a chceme těm našim capartům udělat radost, udělat radost manželce, přítelkyni, rodičům,… Udělat radost třeba i své starší matce, která žije někde v Domově seniorů a moc jsme na ni neměli během roku čas. A aby bylo na vše dost peněz, tak to neznamená půjčovat si na svátky, nebo dřít do němoty, nebo si brát druhé zaměstnání. Vaše rodina i děti jistě pochopí, že malý dárek z lásky je daleko víc než „zámek ze zlata“ bez péče a pohody.

Jsou rozvedená manželství, nebo samotně žijící matky či otcové, a tam bychom se přípravě vánoc měli věnovat snad delší dobu. Nejde zase o peníze a nejde o bohaté dárky. Děti by měly trávit čas se všemi v rodině, jak u maminky, tak tatínka, a babiček nevyjímaje. Vím, že toto kloubit bývá těžké, ale zkuste to. Proč se víc říká „jedeme k babičce“ a ne “jedeme k dědečkovi“? Asi ta babička je pevný základ těch prarodičů. Ten děda většinou umírá dříve jak babička, a babička tam pak je jako ten maják, ke kterému se rádi vracíme, a dovolím si napsat, vracet musíme. Pokud už jsme se rozvedli, či rozešli, snažme se dětem udělat vánoce tak, aby se jim líbily. My dospělí se předem domluvme potichu a bez dětí, jak by to bylo nejvhodnější. Dámy, zapomeňte prosím o vánocích na to, že ten váš Vašek si našel ve fitku o deset let mladší Katku, zkuste to na chvíli překousnout, myslete na děti. Nebo, ať ten váš Franta zapomene na to, že vás svedl v práci váš kolega Karel a vy jste za ním utekla. Chlap to nese těžce, chlap je ješitný, ale chlap se zase umí většinou lépe vyrovnat s realitou. Naučme se odpouštět a nekazme ten Štědrý den a svátky Vánoční dětem ani sobě. Pokuste se začít třeba tak: Letos vstřícně navrhuji, já tvoje bývalá žena, aby děti byly na Štědrý den u Tebe, protože byly v loni u mě. A já se pro ně na Boží hod s Karlem zastavím a pojedeme k mé matce. Je to těžké, já vím, ale prosím zkusme to. Zahoďte, Franto, ten červený hadr, který vidíte, když slyšíte jméno Karel. Zahoďte ten nůž s ostrou čepelí, a nevražděte (i vy jste přece jednou zůstal do rána u té servírky z Bon baru, ale neprasklo to). Usmějte se, a řekněte tiše a pokorně ano, přece jsou vánoce. A když se takhle krásně dohodnete a svoji „bejvalku“ ještě lehce políbíte na tvář, tak bude jednou vzpomínat na to, jakéhože to chlapa vlastně opustila? Děti jsou totiž barometrem vztahů v rodině. A hned vycítí tu barvu a také tu melodii, jak se spolu domlouváte. A dejte jim tuto tichou trojdohodu bez křiku a hádek, třeba jako další vánoční dárek. Poznají to a jsem přesvědčen, že Vám budou vaše děti vděčné. Třeba ne hned, ale třeba za rok, za dva, nebo za pět, až si na to vzpomenou. A my babičky a dědové jsme tady přece od toho, abychom to svým dětem poradili, abychom rozsvítili světlo ve tmě lidských vztahů, abychom přivřeli oči, a řekli: Franto, to jsi chlap? Nebo Aleno, máš přece své děti ráda a máš je přece s Frantou! Tak se podle toho chovejte - bando jedna. Babička a děda stojí přece o stupínek výš, mají zkušenosti a přehled. Chtěl jsem to zlehčit, a chápu, že je to někdy těžké, velmi těžké. Prosím hlavu vzhůru, odpouštějme a bude i nám odpuštěno.

Zvlášť citliví bychom měli o vánocích být k osobám, kterým někdo odešel v posledních týdnech či měsících na věčnost. Tam někdy bývá prožití prvních vánoc bez milované osoby velká psychická zkouška a ne každý jsme připraveni toto bez bolesti zvládnout. Pomozte i zde, prosím, svým blízkým i přátelům.

Děti, naši synové a dcery, chci vám ještě všem napsat, abyste si s našimi dárky nedělali žádné velké starosti. Nás velmi potěší maličkost, ale hlavně nás potěší vaše návštěva u nás, nebo pozvání k vám na vánoce. To jsou dárky největší. Prosím, prosím, nezvěte nás na návštěvu na dlouhou dobu, skutečně jen na jeden max. dva dny, nebo stačí na ten oběd nebo na večeři (a může to být i Štědrovečerní) a to podle zásady „Ryba a host třetí den smrdí“. Moje tchýně byla 10 roků v domě seniorů a velmi se jí tam líbilo, a Štědrý večer trávila raději také se svými kamarádkami v domově. My jsme se zastavili odpoledne na chvilku, případně zajeli na hřbitov, donesli babičce cukroví a jeden dva dárky pod stromeček, a ona byl šťastná, sama a v klidu si vzpomněla na svého dědu, povečeřeli společně a potom se dívali na pohádku. Tak si to přála. Na Boží hod jsem ji dovezl k obědu, vše nám vyprávěla a po kávě zase šup rychle za svými kamarádkami a kamarády do Domova seniorů. Tchýně se tam cítila velmi dobře a i já jsem ji měl rád.

My starší už toho moc nesníme, už máme „ten“ svůj denní rytmus, chceme si třeba po obědě chvíli lehnout, už chceme svůj klid, už berem třeba léky a musíme je brát pravidelně, a chceme jít také na vánoce na hřbitov, za tím svým dědou nebo babičkou, nebo se sousedkou jdeme na Půlnoční. Tak se přimlouvám za krátké a upřímné návštěvy. A vůbec to nemusí být ani v ty tři sváteční vánoční dny. Děti mají přece dlouhé prázdniny, tak rádi přijedeme i „mezi svátky“, jak se u nás v Česku krásně říká. A vy dospělé děti si udělejte přece také svůj program, sport, kino, divadlo či koncert. A pokud by na tu kulturu zbyla i jedna vstupenka pro nás, budeme velmi rádi, a bude to krásný dárek. Když nebude, nic se neděje, my vám večer rádi pohlídáme děti.

Když jsem ještě bydlel s rodiči, tak můj otec měl vánoční zvyk, možná to byla už i tradice. Den před Štědrým dnem, večer, jsme nazdobili stromeček, mně, malému chlapci, bylo řečeno, že je to dárek pro Ježíška, aby naši rodinu našel. Na Štědrý den ráno zůstala sestra s maminkou doma, a my s otcem jsme šli na takovou dlouhou zimní procházku. Pokud byl sníh a já byl ještě menší, posadil mě otec na sáňky a jeli jsme. Otec měl kamaráda hajného v Tvarožné. Nejdříve jsme se zastavili v kapličce na kopci Santon a potom jsme šli do hájovny, na čaj a občerstvení k panu hajnému a jeho ženě, už na nás vždy čekali. Přes pole byla cesta něco přes 5 km. Tatínek vytáhl z batohu slivovici a jen řekl: Jožko, ta se mně letos teda povedla, a pro Jiřinku mám naše višně v likéru, to dělala moje Maruška a moc vás pozdravuje. Taky jsou výborné. Horký čaj se hodil. Domácí klobása, uzené z komína a voňavé cukroví také. Pánové si dali nějakou tu slivovici, a já jsem seděl a vše tiše poslouchal a poslouchal s otevřenýma očima i ušima i s otevřenou pusou. Příhody hajného, kdo kdy umřel, kdo se narodil, co ty srnky z Podhájí, a muflonů je tady moc, budeme muset víc střílet, a divočáků je tady taky dost, atd…. Miloval jsem tato štědrodenní delší dopoledne. Potom jsme se oblékli a zase honem těch 5 až 6 km pěšky přes pole domů. Maminka to měla ráda, že jsme vypadli, měla svůj pracovní klid celé dopoledne, ráda vařila a připravila nádhernou štědrovečerní večeři. To se ví, že tatínka vyzpovídala, co Jožka a Jiřinka, a pojď sem a dýchni na mě, a doufám, že jste tam nic nejedli a nepili, atd. A řekla, „ty toho kluka, tatínku, ty jeden tatínku, učíš teda pěkný věci“. Však to znáte, jak to maminky umí. Něco teď na sebe prozradím, zase já vám. Představte si, já jsem ten dobrý domácí klobás na hájovně nejedl, nikdy, já se styděl. Tatínek mně říkával, jez a nestyď se, jednou tě to bude mrzet. A je to tady, mě teď mrzí, mrzí mě to moc, nejméně těch deset nebo patnáct klobásů, které jsem se styděl za těch deset patnáct let sníst. Jak bych si je teď dal, domácí, teplé, voňavé po česneku a paprice, se slabým nádechem tuku a k tomu čerstvý chléb. I to je moje štědrodenní vzpomínka.

Vánoce to je období čtyřtýdenního adventu (česky: advent znamená příchod) je to období přípravy na narození Ježíše Krista. Já jsem na nás Čechy hrdý třeba i proto, že Ježíšek se udržel přes všechny vlivy Rakouska-Uherska, Protektorátu, přežil i východního Dědu Mráze, i západního Santa Klause. Ať jsme věřící nebo ne. Zůstala v nás ta radost z něčeho neočekávaného, z něho překvapivého, radost z rozzářených dětských očí,…. A já se vám všem potichu přiznám, i přesto, že už mně táhne k osmdesátce, já věřím pořád na Ježíška, a vždycky mně zatím pod stromeček něco naložil.

Nebudu vám dnes vykládat, že na Vánoce má být střídmost ve všem, nemá se moc jíst, moc pít, atd. Na to jsou jiní, kteří tomu rozumí. Já si jen myslím, že slova: „Vše s mírou“, mluví zcela jasně, nejen o Vánocích. Žlučník bolí a bolí, a dědo a co ta tvoje dna?

Nepatřím mezi lidi, kteří by milovali bujaré silvestrovské veselí. Nevím, proč zrovna na Silvestra si musím naprogramovat v hlavě jen samé hahaha a chychychy. Už mnoho roků chodíme s přáteli na silvestra na večeři, popijeme, vykládáme, dobře jíme. Někdy zůstaneme až do půlnoci, popřejeme si pěkný nový rok a jdeme domů, hlava čistá (skoro), strávili jsme poslední den starého roku s přáteli, se kterými je nám dobře. A Nový rok? No myslím ten první den ledna. Asi mnozí z nás (většinou ti mladší) si tento den moc nepamatují, neboť je trošku bolí hlava, trošku pijí vodu z okurek a jí silný slepičí či hovězí vývar, do toho par aspirinů a večer na Nový rok, už začínají nabírat na síle. No konec legrace. Takový Nový rok ani začátek nového roku vám nepřeji.

Dětem skončí vánoční prázdniny, v obchodech se vyměňují dárky, košili č. 42 za 43 protože jsme přibrali, a na ten koncert přece maminka potřebuje novou tašku stříbrnou (ne zlatou, Franto!). Tak honem, abychom to stihli. Jen pozor, ne všechny obchody vám rádi zboží vymění…..Tři králové už jsou za dveřmi. A myslíte-li už pracovně, tak od nás na západ se vánoce velmi často drží až do Tří králů, a je to mnohde i státní svátek. Tak počítejte s tím, že v Rakousku žádný obchod, nebo jednání u sousedů do Tří králů neuděláte.

Asi jste zaznamenali, že jsem se nezmínil o předsevzetí, která často přijímáme na Nový rok. Já to nedělám. Jako mladý student jsem to párkrát zkusil, ale… kde ty loňské sněhy jsou. Proto nic! K zubařce musím beztak, těch 5(10) kilo co mám navíc, dolů asi těžko půjde, na procházky chodím rád, bez nucení, nekouřím, a slivovice je lék, a jak se na Moravě říká: Meruňkovice je „meducína“, a mně se letos povedla. V Rakvicích u kamaráda se povedla zase Rulanda šedá a je pěkná. Děti miluju, ženu nebiju (prosím, aby nebila také ona mě). No, a že na stará kolena špatně vidím, to už se nedá nic dělat (ale na mladá kolena vidím dobře).

Také jsem se nezmínil o křesťanské historii a křesťanském poslání Vánoc. To je každého věc, jak se k těmto svátkům postaví. Takže příjemné Vánoce, ať jsou podle vašeho přání a klidný, a ve zdraví prožitý, celý nový rok. 

 P.S. Už plánujete výlet na jaro? Ještě ne? Nevadí, já vám rád příště s několika výlety poradím.

Hodnocení:
(5.2 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Moc hezky jste to napsal, vidím to podobně. Nejdůležitější je mít někoho pro koho rádi vybereme dárek a že nám někdo také malý dárek dá.
Danka Rotyková
Krásně jste nás na ty svátky naladil. Jsou sice úžasné, ale já mám raději to těšení a přípravy. Manžel říkával, že jakmile je všechno hotovo, přestanou mě svátky bavit. Nevím o tom, že by bylo někdy hotovo, snad v čase mezi obědem a večeří ☺.
Soňa Prachfeldová
Jsem naladěna už od začátku Adventu a každé takové pěkné povídání čtu moc ráda. I když se doby změnily, zrychlily, dárky jsou honosnější, rozvedení rodiče se někdy předhánějí, děti pořád zůstávají dětmi. Moc se těší na Ježíška, na dárky, na celou tu slavnostní atmosféru a nějak vždy to pak rodičové stihnou a slavnostně se zasedá ke slavnostní tabuli. A pak už jen zvonek. Tak šťastné a veselé všem !
Marie Doušová
Napsané s takovým náhledem a opravdovostí se setkávám poprvé. Je to velmi hezky napsané čtivé. Jen aby si to hodně lidí uvědomilo ,co znamenají vánoční svátky . Dík.*********
Alena Vávrová
Děkuji, i vám příjemné vánoce.
Zuzana Pivcová
Také se mi to moc líbí. Pojal jste vánoce z různých stránek, ale nekomerčně. A tak by to mělo být.
Jana Šenbergerová
Pane Charváte, ani nevíte, jak jste mě hezky vánočně naladil. Vaše slova ve mně vyvolala dávné vzpomínky na bývalé časy. I když nebyly vždycky jen růžové, ráda jsem si je připomněla. Děkuji za přání. Ať i vám se splní všechno, co vám přináší klid, radost a pohodu.
Hana Nováková
Krásné, pravdivé rozjímání ve vztahu lidé a vánoční svátky. Každý to má jinak, jiné zvyky, jiné obyčeje, krásné vzpomínky na dětství. Je jiná doba, ale právě proto, že jsme byli dětmi, nebylo moc věcí, dokážeme si všeho vážit, protože doba o proti dnešku byla jak z pravěku, ale nějak lidé byli milejší, hodnější a nebylo tolik zla jak dnes.Já se snažím víc než dárků si užít atmosféry vánoc, koncertů, výstav, setkávání s rodinou. Ráda zdobím dům, interiér a užívám si klidu a pohody, protože rok je moc dlouhá doba a nikdy nikdo neví zda vánoce tyto nejsou jeho poslední. Chmurná myšlenka, ale je to život.